Jako malý kluk jsem na pouti pozvracel ruské kolo. Nebyl to protest proti tehdy čerstvé sovětské okupaci ani proti začínající normalizaci, jen pouhá žaludeční slabost. Leč s odstupem se vtírá provokativní myšlenka. Neměl bych si dnes požádat o doklad odbojáře?

Tím dnes je myšlen letopočet započatý 24. února, kdy Rusko vojensky přepadlo Ukrajinu a lidem dochází, že srpen 1968 není jen historií. Tato invaze je brutálnější než ta před 54 lety. Přinese dlouhodobé důsledky, strach a znejistění. Je to něco, co se nemá zlehčovat, natož si kolem toho dělat legraci.

Ale nápad, že bych si požádal o doklad odbojáře za pozvracené ruské kolo, sice působí jak ze školního humoru, jenže samoúčelná legrace to není. Weby přinášejí strašné zprávy z bojiště i chmurné prognózy. A s nimi též informace o spontánních projevech odmítání Ruska, Rusů, ale i všeho, co Ruskem jen zavání. Začala doba, kdy se ostražitost žádá, ale ta paušálnost či ostrakizace člověka trochu zarazí.

Ruská zmrzlina není produktem Putinova režimu, ale obecnou pochoutkou. Podobně jako ve světě frčí piva plzeňského typu (Pils), aniž by pocházela z Plzně. Jenže její český výrobce (na okraj, používá linku dovezenou z Litvy) se ji rozhodl přejmenovat na ukrajinskou. Chce se solidarizovat s Ukrajinou, což je skvělé, ale proč to má odnést typ zmrzliny, desítky let známé jako ruská?

V sobotu v Praze začala Matějská pouť a doporučuje stálou atrakci – obří ruské kolo. Nemělo by se přejmenovat na ukrajinské? Neměl by ho alespoň někdo pozvracet? Neměl by se zarazit slogan posmívající se sovětskému kolu značky Ukrajina? („Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina.“) Nemělo by se místo ruská vejce říkat ukrajinská? Tak by zůstala jen ruská ruleta, protože kdyby se jí říkalo ukrajinská, uráželo by to odhodlanou, leč zoufalou obranu Ukrajiny proti agresi.

Jsou tu i říznější kroky. Hotely odmítající ubytovat Rusy a Bělorusy. Univerzity přerušující spolupráci s ruskými. Jasně, ty ruské podléhají státnímu aparátu. Nicméně rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš řekl, že obnovit spolupráci půjde, „až si budeme jisti, že principy demokracie, svobody a respektu sdílené evropskými zeměmi 21. století definitivně v Rusku zvítězily“. Což je v případě Ruska – ale platilo by to i pro řadu jiných zemí počínaje Čínou – nikdy.

Česká společnost je v solidaritě s Ukrajinou až nečekaně konsenzuální. Kdyby nebyla, tento text by asi nevznikl, neboť autor by měl pocit, že pomáhá „temné straně Síly“. Ale pokud u nás temná strana oslabila, snad neuškodí kritické slovo do vlastních řad.

LN, 8.3.2022