Denně nás nezávislé i závislé sdělovací prostředky informují o událostech ve světě. Komentáře v rozhlase, televizi, tisku a na internetu mě osobně utvrzují v tom, že se svět řítí do záhuby, protože lidi blbnou. Zdá se mi, že se mezi lidmi rozšířila nějaká zvláštní choroba, která snižuje vnímání reality, nahrazuje logické a smysluplné uvažování čímsi dost dobře nedefinovatelným a přivádí tyto osoby k rozhodnutím a činům, které jsou těmi ještě nepostiženými sotva pochopitelné. Tato choroba se šíří v poslední době opravdu neuvěřitelným tempem. Všimněte si například některých nařízení Evropské komise nebo nápadů v Bruselu dobře usazených eurokomisařů. Nějak se ta EU zvrtla, co? Soudný člověk by na některé jejich nápady nikdy nepřišel. Nechci vyjmenovávat, však to všichni víme. Abych ale nechodil tak daleko, pozorujte třeba chování lidí v metru, kdy před vystupujícím z vlaku se před dveřmi utvoří hlouček lidí, co chtějí nastoupit, ale zároveň neumožňují vystupujícím pohodlně a hlavně rychle vystoupit. Další příklady při bedlivém pozorování a hlavně vnímání okolí najde čtenář dost. Položil jsem si otázku, čím to je. Jako absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT (1975) jsem hledal souvislost s nějakým jevem z oblasti, kterou jsem studoval.

Lidi blbnou furt a odjakživa. Někdy více, jindy méně, zpočátku zřídka, později častěji. Trend je však zjevně vzestupný, čili více a častěji. Hledal jsem tedy souvislost mezi nárůstem hodnoty a frekvence projevů blbosti s růstem výkonu nějakého zdroje škodlivého vlivu na člověka. Dlouhodobého, v malých dávkách nepozorovatelného a přesto účinného. Vliv slunečního záření jsem vyloučil, i když ho dále použiji jako názorný příklad, a ani globální oteplování nebo radioaktivní záření se mi nezdálo to pravé. V úvahu tak přicházelo jedině záření elektromagnetické.

V dobách mého dětství a mládí, řekněme konec padesátých a zlatá šedesátá, se televizní vysílání u nás vyhrabávalo z plenek a koncem 60. let televize byla již dostupná téměř na celém území tehdejšího Československa. Počátkem 70. let začalo barevné vysílání a počátkem 90. let satelitní. To nebylo ještě tak hrozné, ale hustota výkonového toku elektromagnetického záření vzrůstala, pole se tedy stávalo stále hustší. Tady už asi lidi začali víc pozorovatelně blbnout. Přidáme-li ještě GPS a další satelity, mobily, WiFi a jiné bezdrátové přenosy dat včetně domácích telefonů a RC modelů, máme toho až nad hlavu. Elektromagnetické záření v rozsahu kmitočtů používaných v těchto případech, tj stovky MHz až jednotky GHz, v nízkých úrovních údajně neškodí. Nikdo ale nemohl zatím vědecky prokázat jeho opravdu dlouhodobý vliv na člověka, protože zřejmě ještě dostatečně dlouho nepůsobí. Nebo to už někdo ví a je to supertajné. Lidi sami se o tohle záření moc nestarají, není totiž vidět.

Světlo je také elektromagnetické záření, ovšem v mnohonásobně vyšších kmitočtech. Viditelné, světelné spektrum má vlnovou délku 370-860 nm (cca 810x10³ GHz až 350x10³ GHz). Pro srovnání, vysílače jako např. satelitní TV vysílají kolem 12 GHz, tj. v centimetrových vlnových délkách. Bydlím nedaleko Prahy a její pouliční světlo zcela znemožňuje pozorování menších hvězd nebo třeba Slz svatého Vavřince na konci srpna. Například na Šumavě, kde je intenzita rušivého světla ze vzdálených obcí a usedlostí nižší, je pozorování výrazně lepší. Stejně tak je to i s elektromagnetickým zářením ve frekvenčním pásmu řádově ty stovky MHz až desítky GHz. Kdyby to záření bylo vidět, divili bychom se. Elektromagnetické záření je tedy všude kolem nás a jeho hustota vzrůstá. A lidi blbnou čím dál tím víc.

Elektromagnetické záření má charakter jednak vlnový, jednak korpuskulární, tedy částicový. Princip mikrovlnné trouby jsme zkoušeli už na vojně u PVOS, když jsme před zářičem sovětského radaru PRV11 o výkonu 2,5 MW při kmitočtu 2,7 GHz upekli vránu. Je také prokázaný tepelný účinek mobilního telefonu na hlavu telefonujícího. Člověk se tak může ohřát až o 1 stupeň C. Vraťme se zase ke světlu, kde lze podat příklad. Každý ví, že rostliny potřebují ke svému růstu světlo. Fotosyntéza, tj. chemická reakce vybuzená fotony, tedy částicemi, spotřebovává kysličník uhličitý a produkuje kyslík. Tedy, jednoduše řečeno, elektromagnetické záření způsobuje v živém organismu reakci, jejímž výsledkem je ovlivnění funkce sebe samého. Pojmenujme pro zjednodušení tento jev zkratkou VLIVEL a rozumějme tím vliv elektromagnetického záření na živý organismus.

Jak se takový vlivel projevuje u člověka? Může narušit při dlouhodobém působení jeho vnímání okolního světa? Smysl pro fair play, vzájemnou ohleduplnost? Chování lidí např. při vstupu do vlaku metra? Říkat něco jiného, než si myslím (tzv. politická korektnost)? Věšet třeba na svátek Cyrila a Metoděje nebo třeba na Velikonoce na Národním divadle vlajku EU? Může vlivel narušit vnímání reality např. odsouhlasením a vydáním zákazu činnosti prodeje v hobby supermarketech během dvou červencových svátků, kdy chataři potřebují zakoupit materiál pro úpravy svých chat? Nebo zákaz žárovek a výkonných vysavačů? Změna názvu z rumu na tuzemák není zase až tak závažná, pít se to dá stejně, ale už i ten nápad mohl vzniknout pod vlivelem a možná i pod vlivem nějaké návykové látky, třeba toho neschváleného rumu pod krycím názvem Tuzemák nebo Božkov. Může ale vlivel také ovlivnit lidskou mysl tak, že jedinec začne uvažovat a jednat úplně scestně? Kolik neuvěřitelných nápadů třeba vyprodukuje nějaký úředník v Bruselu! Jak dlouho trvá postavit dálnici? Všichni proti všem. Padesát na padesát. Můžou možná vzniknout i různé úchylky, třeba vražedné nebo pedofilní, nebo když lidé začnou být sexuálně přitahováni k osobám stejného pohlaví a navíc na to jsou na veřejnosti hrdí? Pozorujte okolí, čtěte noviny, sledujte televizi a hlavně přemýšlejte! Příkladů se najde až moc. Hlavně myslete hlavou!

Co tím nakonec autor chtěl říci? Jen to, že lidi se mění a blbnou čím dál tím víc a že spektrum elektromagnetického záření kolem nás výrazně houstne. Možná je mezi tím příčinná souvislost. Ale ať je to, jak je to, lidi budou asi blbnout čím dál tím víc, včetně autora. Možná, že nebýt vlivelu, tak by tohle nikdy nenapsal, ale to už je důkaz kruhem. Fakt ale je, že blbost je vědecky nezměřitelná, a tedy moji teorii nelze bohužel vědecky dokázat. A co nelze vědecky dokázat, není.

P.S. Ačkoli příspěvky do diskuse na internetu většinou nečtu, i když jejich obsah by mnohdy potvrzoval moji teorii, učiním v tomto případě výjimku a podnětné příspěvky možná použiji v mém eventuálním článku pro časopis Scientific American. V případě honoráře nebo obdržení Nobelovy ceny platím citovaným přispěvatelům večeři.