19.3.2024 | Svátek má Josef


SPOLEČNOST: Kde se vzali, tu se vzali – rouškomilci

30.5.2020

Definice: „Rouškomilec je člověk kteréhokoli ze 256 státem uznaných pohlaví, který pod vlivem na city útočící a agresivně vedené mediální smršti podlehl věcně neopodstatněnému přesvědčení, že koronavirus je novodobý mor, před nímž se lze ochránit jen s pomocí textilní roušky.“

Většina z nás, ví, a někteří to i chápou, že není rouška jako „rouška“. Že srovnávat tu profe­sionální chirurgickou s podomácku vyrobenou ze staré noční košile je jako posuzovat závodní Lamborghini s Velorexem. Rozdíl v kvalitě filtrace lze obrazně přirovnat procesu chytání komárů do tenisové sítě.

Nicméně povinnost nosit roušky platila a částečně ještě platí. S tím již nic nenaděláme. Horší je však skutečnost, že se v naší populaci objevuje početná skupina „rouškomilců“, kteří hodlají v nošení textilních náhubků dobrovolně pokračovat i nadále.

Ti si neuvědomují, že si tím mohou spíše uškodit. Dlouhodobé nošení roušky zdravými lidmi nemá žádné logické opodstatnění a přináší spíše rizika.

V první řadě podstatně zvyšuje odpor při nádechu, a nutí tak nositele k silnějším, pro tělo namáhavějším hlubším nádechům. Spolu s čerstvým vzduchem je však nasávána i část vzduchu již jednou vydechnutého, který se tak znovu vrací do plic a negativně ovlivňuje jejich samočistící funkci. Ve vlhké roušce se postupně koncentrují složky již tělem několikrát vyloučené.

Kdyby lidské tělo ke své živočišné existenci potřebovalo roušku, tak ji asi máme místo frňáku. Ale příroda nás obdařila nesrovnatelně dokonalejší obranou, kterou tvoří naše sliznice a imunitní systém. I když si to vůbec neuvědomujeme, tak v každé vteřině je náš organismus informován o přítomnosti jakýchkoli patogenů, které za normálních podmínek náš imunitní systém potlačí. Současně si však informaci o nich „pamatuje“ a postupně tak zvyšuje úroveň jeho obranyschopnosti – tedy vylepšuje naši imunitu.

Ta by se však ve sterilním prostředí prakticky nemohla rozvíjet, a tak by nás mohla smrtelně ohrozit jakákoli „nepřátelská“ bakterie či virus. Imunita vzniká postupně a bez stálého „dráždění“ by se postupně snižovala. Prokazuje to i skutečnost, že děti žijící v extrémně čistotných rodinách jsou nemocné mnohem častěji, než „děti ulice“.

Plně zdraví lidé by tedy za normálních okolností žádné roušky nosit neměli. Co by však měli? Chovat se tak, aby si svou osobní imunitu přímo hýčkali. Stačí dodržovat běžnou životosprávu, mít trochu času na pohyb na zdravém vzduchu, nebo na zdravém těle. Prostě žít a ze života se radovat. …A vykašlat se na novináře a jejich varovné statistiky.