aneb Jak změnit volební zákon

Jestliže jediným vaším majetkem je kladivo, všechno, co uvidíte vám bude připadat jako hřebík. Murphyho zákony jsou proto tak oblíbené, že v sobě obsahují hlubokou životní moudrost, vtip a paradox, aniž se podobají "zenovým" moudrům, asi nejstrašnější zazněla v kultovní filmu Matrix, některé věci se změní a jiné se nezmění. Podobně znějí hesla z kampaně Vlny evoluce zakladatele Fondu proti korupci Karla Janečka, který se rozhodl rozšířit záběr své činnosti z podpory rozkrývání korupce pozitivním směrem. Objíždí republiku s veřejnými diskuzemi, kde se snaží získat podporu veřejnosti pro svůj extravagantní návrh změny volebního systému na většinový, dvoumandátový. V rozhovoru pro Právo uvedl, že by vsadil celý svůj majetek, že po změně volebního systému bude následovat obnova společnosti. Má štěstí, že jej nikdo nevezme za slovo, prohrál by.

Existuje ideální volební systém?

Diskuze o vhodném volebním systému pro volby do poslanecké sněmovny se vedou od devadesátých let. Znovuožívají při každé krizi koaličních vlád opírajících se o křehké většiny jednoho, dvou hlasů poslanců vlastních nebo přeběhlých. Vedle Janečka v nedávně době ke změně způsobu volby do sněmovny vyzvala iniciativa Volme poslance přímo (http://www.primavolbaposlancu.cz), její výzvu obratem podpořil premiér Nečas. Kandidát ODS na prezidenta Přemysl Sobotka veřejně přislíbil otevřít debatu na zavedení většinového, jednokolového systému s jednomandátovými obvody, jaký známe z Velké Británie.

Na volební systém jsou obvykle kladeny dva základní, protichůdné požadavky - reprezentativnost a efektivita. První má zajistit, aby složení parlamentu co nejvěrněji odráželo rozložení názorů mezi voliči. Tedy aby byly zastoupeny i menšinové postoje, např. sociální, regionální, etnické, náboženské, ekologické. Druhý má zajistit, že lze vytvořit vládu opírající se o jasnou a pevnou většinu poslanců. Existující volební systémy se snaží najít mezi uvedenými protichůdnými požadavky společensky přijatelnou rovnováhu. Problémem ČR je malá stabilita vlád závislých na přeběhlících. Namístě je tedy hledat posílení většinových prvků při zachování stranické plurality, jako to vidíme v senátu.

Funkční nebo spravedlivý?

Janeček v zajetí protikorupční černobílé rétoriky nenabízí ověřený funkční volební systém, např. pro nás vhodný francouzský dvoukolový nebo australský jednokolový, jehož přednosti převáží jeho chyby, ale rovnou systém "spravedlivý". Jeho komplikované, neozkoušené a nelogické nastavení nedává šanci odhadnout výsledek.

Přiznávám se k podjatosti ve prospěch aktivit Karla Janečka. Líbí se mi, jak efektivně a důrazně upozorňuje na korupci v nejvyšších patrech. To, že jej dada způsobem podpořil při udělování Slavíků na Nově Daniel Landa, nemění pozitivní přínos aktivit jeho Nadačního fondu proti korupci. Chápu, že Janeček chtěl vedle kritiky přijít s pozitivním návrhem, pak však měl nakoupit u odborníků. Úzkých hrdel má naše demokracie mnoho. Např. zásadně chybí zákon o veřejné správě (úřednících).

Volební systém však není hřebík, místo kladiva je třeba použít návod, a to dříve, než selžou všechny ostatní možnosti. Nebezpečný však není sám Janečkův návrh, jehož schválení současnými poslanci a senátory (s většinou ČSSD v senátu) je prakticky vyloučené. Václav Bělohradský trefně pojmenoval přístup Janečka jako anti-politický. Politický spor o účelnost a vhodnost různých řešení je převáděn na střet dobra a zla. Na místo hledání kultivovaného kompromisu mezi legitimními zájmy a názory nastupuje buď a nebo, zlo nebo dobro.

Skutečným problémem českého ústavního a politického systému není nastavení jednotlivých procedur, které by samozřejmě šly výrazně vylepšit, ale jejich nedodržování. Ke spravedlivému (obecně přijímanému) systému vede pouze dlouhodobá mysarykovská drobná práce.

P.S. Ve středu 28.11.2012 proběhla na téma vhodného volebního systému pro ČR v Praze na půdě soukromé vysoké školy www.Cevro.cz konference pořádaná výše zmíněnou iniciativou Volme poslance přímo. Diskuze předních odborníků (FSS MU, Cevro, UK, MDA) byla okořeněna i o účast Karla Janečka v publiku. Vystoupil a představil svůj návrh, dostal argumentovanou oponenturu, je pouze na něm, jestli bude dál lpět na extravagantním návrhu bez odborné, politické i mediální podpory nebo najde sílu se překonat a pozitivně podpoří pokračování diskuze nad reálnějšími variantami úpravy nebo změny volebního systému, případně ústavy.

Autor je právník a politolog

Krácený text vyšel v LN