Snad denně se mne ptají novináři i lidé na ulici: "Co říkáte na toho Babiše? Co sleduje, o co mu jde?"
Pana Babiše blíže neznám, ale je mi celkem jasné, co může sledovat a chtít člověk v jeho postavení - bezesporu v prvé řadě chce, aby mohl pracovat bez závislosti na tom, koho je třeba podmáznout.
Jeho firmy odvádí asi 600 milionů na daních. Bezesporu ho musí štvát, když se tak velké peníze rozkradou nebo vyhodí za zbytečné pseudoprojekty.
Z tohoto pohledu může mít Andrej Babiš jakoukoli minulost - ale stejně jako každý z nás, kdo v naší zemi žijeme, má právo se nejen ptát, co se děje s našimi penězi, ale řekl bych, že všichni máme jistou občanskou povinnost usilovat o změnu k lepšímu.
V posledních letech začali ztrácet trpělivost odboráři, lékaři, policisté, hasiči, učitelé. Je velmi dobře, že trpělivost se stavem naší společnosti ztrácí miliardáři.
Není to populární, ale já osobně nezatracuji žádnou z parlamentních stran a v tomto ohledu nemám ambice zakládat či vést jakákoli hnutí ani vstupovat do kterékoli strany.
Každá platforma usilující o prospěch naší země je dobrá a jsem za ni vděčný a budu ji podporovat. Stejně jako se snažím s přáteli podporovat slušné a poctivé politiky ze všech politických stran.

Jednou z příčin stávajícího stavu je totiž přehnaná stranickost velké části voličů. Někteří voliči jsou ochotni tolerovat zloděje, pokud jsou z vlastní strany. Další voliči jsou ochotní volit zloděje, jen když sdílí jejich pravé či levé smýšlení nebo když jim naslibují třeba snížení daní. Uvažují pragmaticky - ať si kradou, jen když já z toho taky něco budu mít.
To je totální bláhovost – to, že nechám někoho krást, stejně povede k tomu, že nakonec zchudnu i já. Jen hlupák si myslí, že bohatí nemusí myslet na chudé. Kdo si v chudé zemi koupí produkty bohatých firem?
Nahlédněte do Somálska – tam platí skutečná svoboda, platí volná ruka trhu, vítězí silnější, daně tam jsou nula a stát je slabý jak destilovaná voda. Kdo má pocit, že to je cesta k prosperitě, ať se tam vystěhuje.
V časech krize poznáváme, že k prosperitě je třeba jak solidarita s chudými, tak silný stát, který umí vymoci právo, spravedlnost a který reguluje nebezpečné výstřelky svobodného trhu. Protože svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Stát musí chránit slabší před silnějšími - a to paradoxně i v zájmu silnějších.
Andrej Babiš se připojil k těm, kdo si to uvědomují - nevolá snižte mi daně pro okamžitý zisk. Ne, říká, daně mi klidně zvyšte, jen zajistěte, aby se moje peníze nerozkradly a vynaložily na prospěšné věci.
Ví, že tohle je cesta, jak v bezpečí bude bohatnout on i celá společnost.
V neposlední řadě je třeba zmínit myšlenku firemního vedení státu - tedy námět, který mě už léta fascinuje a již jsem o něm v minulosti také psal: Stát je skutečně velká firma a není lepší řešení, než když ji vedou profíci.
Lidé zkušení, lidé s hmotnou a trestní odpovědností. Lidé vzešlí z otevřených výběrových řízení, nikoli ze zákulisních jednání polických grémií nebo dokonce regionálních stranických klik.
Copak členství ve stranické frakci je klasifikace na vedení resortu s miliardovými rozpočty? Navrhnout takové lidi do exekutivního řízení v soukromé firmě, tak vás spolupracovníci rovnou vezou na psychiatrii.

Myslím, že je načase pohnout věci kupředu.
Ne napravo, ne nalevo, ale dopředu.
To je směr, kterým se musíme dát, a jsem vděčný za každého, kdo se přidá a tu káru z bláta potáhne.

Převzato z Okamura.blog.idnes.cz se souhlasem autora