Hledají studenti při výuce prostřednictvím svých osobních notebooků na internetu podpůrné argumenty k probírané tématice nebo spíše porno? Nebo pracují na něčem úplně jiném?

Prosím, Plha se hlásí!

Nepřihlásil se mi Plha (známý z filmu „Marečku podejte mi pero“), ale Francisco z Brazilie. Obrátil se na mne s dotazem, jaké úkoly jsou do příští hodiny, těsně poté, co jsem právě studentům úkoly a další plán výuky podrobně vysvětlil a výuku zakončil. Všiml jsem si, že během mé výuky Francisco něco na svém notebooku intenzivně psal. A před mým odchodem ze třídy se mi to Francisco snažil urychleně předat. Byl to domácí úkol, o kterém jsme se už ale den předtím s ostatními studenty domluvili, že z důvodů náročnosti v tomto případě prodloužíme termín dodání (deadline).

Z důvodů dřívější fyzické nepřítomnosti mi Francisco odevzdal svůj úkol zbytečně předčasně, a tím také přišel o aktuální výuku, přestože byl fyzicky ve třídě přítomen. Je možné uznat studentům fyzickou přítomnost ve třídě jako dostačující, když díky svým notebookům nejsou přítomni duševně?

Poznámka: V tomto případě si 30 bakalářských studentů (z 15 zemí světa) sami odsouhlasili, že nebude žádný závěrečný test znalostí v mém dvoutýdenním kurzu (výuka 9:00 – 13:00 hod.), ale bude se bodově hodnotit jejich fyzická přítomnost ve třídě během kurzu (maximálně 20 bodů za docházku z celkových 100 bodů za různé jiné úkoly).

Drive-Through Study

Podobně jako u Macdonalda, kde můžete jídlo nakoupit, aniž byste museli z automobilu vystoupit (služba Drive-Through), se snaží někteří studenti vystudovat i na univerzitě. Proběhnou třídou, najdou docházkový list, upustí na něj svůj podpis a nenávratně mizí.

Musím ale být realista už s ohledem na svůj předmět podnikání. Úspěšní podnikatelé totiž nebývají nejpilnější studenti. Sedávají typicky v poslední lavici, mají mnoho praktického talentu a samozřejmě málo času. A právě případ takového podnikatele (Steven Belkin) jsem se svými studenty analyzoval v případové studii o byznysu. Steven zanedbal mnoho MBA výuky na Harvardské škole byznysu, protože paralelně se svým studiem už podnikal. Přes mnohé omyly vše ale zvládl a dnes se v USA honosí i titulem Podnikatel roku.

Jak ale poznat ve třídě, že se jedná o talentovaného podnikatele, který jednou proslaví vaši školu, nebo obyčejného školského flákače?

Stěžovat si u rodičů, nebo zakázat?

Problém se zneužíváním notebooků ve třídě není nový. Například profesor Ian Ayres v knize Why Not? z roku 2002 uvádí, že si přes noviny „The New York Times“ postěžoval rodičům svých studentů. Ti se pak svých dítek ptali, na co vlastně svůj notebook ve třídě používají. Náprava chování ale nebyla nijak výrazná. Jiná americká profesorka mi tvrdila, že při její výuce nesmí mít studenti své notebooky otevřené, aby jim přítomnost na výuce uznala. Kdy notebooky zakázat a kdy povolit?

Pozitiva připojení k internetu

Ve své výuce notebooky nezakazuji. Ani ve výše zmíněném prosincovém kurzu v Grazu jsem notebooky studentům nezakázal, ale občasnými přímými osobními dotazy jsem testoval jejich duševní přítomnost. Snažil jsem se využít připojení k internetu přes notebooky k doplnění své výuky. Studenti například hledali nové termíny ve Wikipedii nebo jinde na internetu. Výuka byla pak přesvědčivější, ale také náročnější. Když necháte na nějakou odpověď více jak dvacet vteřin, studenti dokáží v tomto čase mnohé odpovědi na internetu pohotově nalézt. Technologicky vybavení studenti jsou pak zvýhodněni před těmi, kdo se snaží ke správným odpovědím propracovat vlastní duševní námahou.

Pohrozil jsem studentům také Turnitinem, který by mohl odhalit jejich eventuální pokusy o plagiátorství. Podnikatelské plány, SWOT analýzy a další školské úkoly najdete na internetu ve stovkách. Shodli jsme se na tom, že při dnešní všeobecné dostupnosti informaci lze pokusy o plagiátorství sice ztížit, ale nelze jim absolutně zabránit.

Závěr

Kdybych v době svých studií na vysoké škole měl přístup k internetu přes notebook, určitě bych si tím tehdy zkrátil mnohé nudné přednášky a zejména povinná politická školení. Z tohoto pohledu mohu dnešním studentům jen závidět. Dnes jsou notebooky a přístup na internet běžným standardem. Měli by vyučující dnes připravit svou výuku tak, aby byla vždy atraktivnější než konkurující témata dosažitelná na internetu? To se velmi snadno řekne, ale obtížněji prakticky realizuje. Všechna potřebná témata při výuce nejsou bohužel dostatečně přitažlivá, nejsou a nebudou nikdy pro studenty dostatečně „sexy“.

Vycházejme z toho, že technologický pokrok nelze zastavit, a proto bude asi lepší se mu přizpůsobit než ho zakázat. Ovšem kde jsou meze tohoto přizpůsobení? Vy jste je již našli?