19.5.2024 | Svátek má Ivo


PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA: Salámová metoda zavádění socialismu

11.4.2024

Čtyřicet let staré rozhodnutí soudu dalo americkým úřadům pravomoc vydávat regulace v podstatě bez souhlasu volených zástupců lidu. V Americe mají šanci na obrat, neboť Nejvyšší soud naznačil, že je nakloněn rozhodnutí revidovat.

Ludwig von Mises z rakouské ekonomické školy napsal již po druhé světové válce, že k socialismu se dá dojít dvěma cestami. Klasická marxistická cesta je příliš radikální, ale alternativní způsob je méně nápadný, protože je pomalý a postupný. Spočívá v přesouvání rozhodovacích pravomocí do rukou státních úřadů, které sice ponechají majetek v soukromých rukou, ale znemožní jeho řádné využívání za pomoci husté pavučiny regulací.

Případová studie kauza Chevron

Jedním ze základních stavebních kamenů moderních demokracií je princip, že veškerá zákonodárná moc je v rukou parlamentu, který se v pravidelných intervalech zodpovídá lidu. Není v rukou nevolených úředníků.

Amerika položila základy pro přesun rozhodovacích pravomocí do rukou úřadů v roce 1984, kdy Nejvyšší soud vydal rozsudek v kauze známé jako Chevron v. USA. Tehdejší právní poradce prezidenta Ronalda Reagana jej označil za „největší důvod, proč začala státní moc nekontrolovaně růst“.

„Případ“ ovšem začal o dvacet let dříve. V roce 1963 schválil americký parlament zákon na ochranu ovzduší. Jeho následná novela vyžadovala, aby úřady posuzovaly každý „nový zdroj“ znečištění. Zákon ovšem nedefinoval přesně výraz „zdroj“. Státní agentura na ochranu životního prostředí EPA si jej začala vykládat v nejužším významu a pořízení jakéhokoli nového výrobního zařízení nebo třeba i bojleru museli posuzovat úředníci z agentury EPA.

Ronald versus úřady

Za vlády Ronalda Reagana změnili úředníci pravidla. Výraz „zdroj“ znamenal pouze nový výrobní závod, a ne jednotlivou budovu nebo stroj. Výrobním podnikům odpadla zatěžující administrativa při nákupu jednotlivých výrobních zařízení. Environmentální skupina Natural Resources Defense Council novou definici napadla na konci roku 1981 u soudu. Jedním z účastníků řízení byla i olejářská společnost Chevron.

V roce 1984 vydal americký Nejvyšší soud jednomyslné rozhodnutí, podle kterého znamená nejednoznačná definice v zákoně, že státní úřad dostává od zákonodárce pravomoc vyložit si definici podle svého. V případě, že soudy budou projednávat nějakou stížnost na úřední výklad definice, musí pouze posoudit, zda je výklad státního úřadu „rozumný“.

Rozhodnutí v kauze Chevron v. USA je pravděpodobně nejdůležitější soudní rozhodnutí týkající se státních úřadů. Od roku 1984 bylo citováno v tisících dalších soudních rozhodnutí. Státní úřady dostaly možnost přicházet s nařízeními, jejichž dopady ve společnosti byly srovnatelné se zákonem, bez toho, aniž by je museli schválit volení zástupci lidu.

Barack versus firmy

V roce 2009 například rozhodli američtí úředníci za vlády Baracka Obamy, že základní stavební prvek života na zemi, tedy oxid uhličitý, je nebezpečná znečišťující látka. Důvodem byl podle nich vědecký konsenzus. Nová definice umožnila zavádění nových regulatorních opatření, které měly pro soukromé podniky charakter daně.

USA může zachránit ten samý Nejvyšší soud, který v roce 1984 vydal původní rozsudek ve prospěch státních úředníků. V roce 2022 rozhodl, že státní agentura nemá pravomoc rozhodovat, kolik CO2 může být vypuštěno do ovzduší a nutit tak firmy k přechodu na zelenou energii. Soud jednoznačně řekl, že to je ve výlučné pravomoci volených zástupců občanů.

Obrat?

Po čtyřiceti letech od vynesení rozsudku v kauze Chevron se Nejvyšší soud zabývá žalobou, který řeší podobný případ. Asociace rybářů napadla rozhodnutí úředníků, podle kterého musí rybáři nést náklady na to, že je na palubě jejich lodi státní kontrolor. Úředníci řekli, že si tak vykládají zákon upravující lov ryb na moři.

Rozsudek v případě rybářů bude vynesen v nejbližších měsících a konzervativní členové Nejvyššího soudu jmenovaní Donaldem Trumpem ve svých stanoviscích během soudního líčení naznačili, že by čtyřicet let staré rozhodnutí v kauze Chevron mohlo být revidováno.

Evropě obrat nehrozí

To Evropský soud pro lidská práva se zabývá jinou kauzou. A to, zda mají občané právo požadovat odškodnění v případě, že vlády jejich zemí nezavedou dostatečná opatření na zmírnění dopadů klimatické změny. Podle žalobců je to porušení práva na život a práva na rodinný život.

Jedním ze žalobců je britský občan, který si stěžuje, že jeho dům na pobřeží bude zaplaven, pokud Francie nesplní své klimatické závazky. Druhým žalobcem je skupina portugalských mladistvých ve věku od 14 do 25 let, kteří tvrdí, že jim lesní požáry v roce 2017 způsobily úzkostné pocity. Třetí skupinou jsou švýcarské starší ženy spolu s organizací Greenpeace, které si stěžují, že v létě nemohou vyjít ze svých domovů.

Soud ve svém stanovisku z tohoto týdne vyhověl pouze švýcarským seniorkám. Právník, který zastupuje britskou vládu, řekl, že projednávané případy dělají ze soudu zákonodárce.

Evropský soud není první, který o podobné věci rozhoduje. V roce 2022 rozhodl německý soud, že německá vláda musí splnit svoje emisní cíle dříve než v roce 2030, neboť podle něj „jsou prakticky veškeré svobody potenciálně ovlivněny povinností snížit emise“.

Post scriptum

Pozn. autora:

Dej blbci funkci a vymyslí kdyby papír, nově nějaké právo. Třeba právo na hezké počasí. Úřady potom budou rozhodovat, co ještě je hezké počasí a co už není. Že včerejší horko už bylo nad rámec normálních výkyvů počasí. Soudy to budou soudit a odborníci budou připravovat odborné posudky, které budou přehodnocovat expertní komise. Armáda soudních znalců bude posuzovat, zda jsou klimatická opatření dostatečná, přičemž definice slova dostatečná je taková ... přesná?

Parlamenty do toho nemají co mluvit, neboť se jedná o základní ústavní práva. Dvacet aktivistů za pomoci progresivního soudu rozhodne, že společnost musí utratit svoje poslední úspory za baterky Duracell, které prý vydrží po celou dobu bezvětří.

Poskytl server Sýr zdarma