Laická veřejnost často žije v bludu, že ministr vnitra je vrchním velitelem všech policistů a hlavně pak, že ministr spravedlnosti je náčelníkem všech soudců.

Tato chiméra vyplula učebnicově na povrch v souvislosti s mírným jihomoravským rozsudkem. Asi i vy jste slyšeli o judikátu brněnského krajského soudu, který snížil trest dřevorubci, jenž údajně roky znásilňoval nezletilou nevlastní dceru. Na rozdíl od milionů svých spoluobčanů neznám předmětný spis, tak se k vlastní věci nebudu vyjadřovat. K čemu se však jako právním pedagog vyjádřit chci a musím, je nevídaná vlna kritiky, která se snesla na ministra spravedlnosti. Stovky lidí mu na sociálních sítích a patrně i v e-mailech na ministerstvo ostře spílali, jak to, že ve věci nic nedělá a rozsudek nezmění.

Proč prý již zainteresované soudce neodvolal? Již se dokonce rozvíjejí i perfidní teze, že ministr Pavel Blažek je také z Brna, tak drží v křeslech své jihomoravské justiční kamarády. A samozřejmě by měl ODStoupit i neoblíbený ministr. On za vše může a jen se vymlouvá.

Paradoxně, když se na sociálních sítích někdo soudnější nebo dokonce s právnickým vzděláním snaží vysvětlit, že opravdu nežijeme v Rusku nebo Severní Koreji, kde ministr může úkolovat a odvolávat soudce, tak se mu dostane nálepky, že se zastává sexuálního násilí na ženách, když se „zastává“ ministr spravedlnosti. Sancta simplicitas!

Je mi jasné, že kdo nyní podpoří Pavla Blažka, tak slízne od rozlítostněné veřejnosti „pěkný kartáč“, ale risknu to. Nejsem politik, tak ještě mohu napsat, co si skutečně myslím, a ne co mi poradí spin doktoři ležící ve výzkumech veřejného mínění.

K věci – Za velice trefná pokládám Blažkova slova, že odvaha a opravdová nezávislost se neprokazuje tím, když se s podporou médií pohodlně a populárně „bojuje“ s výkonnou či zákonodárnou mocí. Ale hájením principů, soudcovského stavu či vysvětlováním rozhodnutí v časech, kdy to komfortní není. Soudci riskují, že u většiny národa vznikne dojem, že starost o právní stát projevují hlavně tehdy, jedná-li se o výši jejich platů. A to si nezaslouží.

Vysvětlovat, ne se zavírat ve slonovinové věži
Mám za to, že údajně kontroverzní rozsudky by veřejnosti měli primárně vysvětlovat sami soudci a soudkyně (nezapomínejme, že nadpoloviční část soudců v ČR tvoří ženy). Rozsudek je vždy podle Ústavy veřejný. Laická kontrola nezávislosti soudů je jedním z prvků demokratického právního státu, ostatně i kvůli tomu existují u závažnějších případů laičtí přísedící. Kteří mohou v tříčlenném senátu dokonce profesionálního soudce přehlasovat. Avšak mají tam i jinou úlohu. Odpradávna se na právnických fakultách učí, že tak jak profesionální soudce, by měl být lidsky srozumitelně schopen vysvětlit svým laickým přísedícím, proč se rozhodlo tak či onak, tak by rovněž měl být věcně schopen vysvětlit i veřejnosti, proč se rozhodlo nějakým způsobem. Samozřejmě nyní nepíšeme o složitých právních nuancích, o kterých se píšou diplomové práce, ale základní body, které pochopí každý. V tomto případě, proč byl zmíněnému dřevorubci zmírněn trest, to za soudce sebelepší ministr spravedlnosti z podstaty věci udělat nemůže.

Znalec je více než soudce?
Ve veřejné debatě mne u tohoto případu negativně zaujala ještě jedna věc. Kdy se část veřejnosti, ale i „aktivistů a aktivistek“, nevybíravě pustila do znalce, který v tomto případě vystupoval. Opakuji neznám spis, tak si v žádném případě nedovolím hodnotit kvalitu jeho práce, koneckonců na rychlopalné soudy jsou zde jiní, někteří dokonce sedí i v poslaneckých lavicích. Avšak snaha házet hlavní odpovědnost na znalce, místo na soudce, je opravdu nešťastná. Nechci sklouzávat k laciným argumentům, že odměna znalce je v porovnání s platem soudce žalostná, ostatně o podfinancování znalců v české kotlině byly též popsány kilogramy papíru. Odpovědnost nese vždy soudce, ne znalec. Pokud s jeho prací není soud spokojen, může si vyžádat jiný posudek od jiného znalce. Naopak znalec neschopného soudce přirozeně nemůže nechat vystřídat.

Závěrem
Podtrženo a sečteno – Musíme plně respektovat nezávislost soudní moci. Nicméně soudci a soudkyně musejí být připraveni svá rozhodnutí relevantně obhájit ve veřejné diskuzi. To opravdu nejsou soukromí rozhodci placení z poplatků stran sporu, ale jsou to námi všemi placení soudci jako součást veřejné moci.

Autor je právník a VŠ pedagog

Vyšlo v Lidových novinách 23. ledna