Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Slečna znásilňovaná má na kontě přes 5 melounů. Tož co, vydupala si je.

Do včerejška jsem byl rozhořčený, dnes, po zveřejnění odůvodnění KS už nevím. Taková šestnáctka někdy dokáže divy. Ale bohužel, vlastní zkušenosti nemám.

Mne ohromuje reakce lidí na jednu velkou tragedii, kdy v jeden okamžik/den v jednom místě násilnou smrtí zemře více lidí.

Když ale podobnou smrtí zemře stejný počet lidí, ale každý někde jinde, byť ve stejný den, nikoho než přímé příbuzné, popřípadě svědky to moc nezajímá.

Aniž bych se vyjádřil k meritu věci ( 5 melounů), stejné. Pachatel se zdá nedostatečně potrestán, vlna podporu oběti a ,,lynč" soudce. Stejná situace, oběť třeba trpěla i více, pachatel jde sedět natvrdo, soucit s obětí jen formální.

Milý pane vš pedagogu, ve zdravé demokracii, která tady byla ještě před touhle vládou, nemá vláda vliv na média, ni na činnost policie. V nezdravé demokracii, která přišla s touhle vládou, na obé vláda vliv má. Takže ministr vnitra vrchním velitelem všech policistů je!

Zdravá demokracie, nebo demokracie vůbec, tu pane nebyla ani předtím. To by se tak rychle nevzdala!

Situace se ale zdá čím dál tím horší.

V ČR není nikdo velitelem nikoho, ani žádný ministr. V české státu správě, včetně volených činitelů, si každý dělá, co chce. Jan Kollár, obrozenec a obroditel tuto zřejmost vysvětloval jako Slovanům vlastní, jako touhu po svobodě. Na základě takových tužeb nemůže ale stát řádně existovat. Popíši tedy, jak by to v demokratickém a právním státě mělo být.

Ministr vnitra policii tedy JE VELITELEM - sám bych volil pojem ,nejvyšším nadřízeným ́. Proč? Každá státní instituce, která má nějakou moc, musí být jedné ze tří mocí součástí. Policie má povinnost a PRÁVO konat, musí tedy mít moc a tak spadá do moci výkonné, jejíž hlavou, nebo nejvyšším nadřízeným, je ministr vnitra. On svoji nadřízenost nepraktikuje tak, že úkoluje jednotlivé policisty, ale úkoluje je prostřednictvím jemu přímo podřízených (Napoleon také neběhal po bojišti). Smí je však úkolovat jen v rámci zákonů. On nedělá ale ani to. Je předpoklad, že jemu přímí podřízení to dělají sami. Když ne, ministr je vyhodí. Je-li podezření, že policista porušil zákon, jde před soud.

Ministr spravedlnosti je na tom jinak. On jako součást moci výkonné má své povinnosti. Ale jako moc výkonná NEÚKOLUJE jinou moc, tedy ani moc soudní. Jeho VLIV na moc soudní se může projevit jen přes hlavu moci soudní. Česká soudní moc je zvláštní. Nemá hlavu, má dva nejvyšší soudy, tedy žádný nejvyšší. Pak je tu instituce zvaná Ústavní soud, která však není soudní moci součástí, vlastně soud vůbec. Pak jsou tu moci veřejné nesoudní orgány, které obviňují a ve stejné době soudí a trestají v souladu s k zákonům prováděcími předpisy, pokyny, metodikou a tak podobně a různě. Ministr se nemá na koho obrátit. Na druhou stranu, věc zřejmě praktikuje tak, že se snaží mít vliv na toho či ono, kdo mu jak a kdy padne pod ruku. Toto nemůže fungovat a autor článku zmatek popisuje.

pokr.

pokr. k Vorlický, 10:35

Co se týče informování veřejnosti soudci. Soudci, aby zachovali svoji nezávislost se nepouštějí do debat s veřejností. To proto, aby je pak laická ,,lůza" nemohla obvinit z podjatosti. Soudce komunikuje veřejným soudem a pak svým rozsudkem, nic více. Soudce důchodce pak smí dělat jak zváží za vhodné; jako každý jiný občan.

Znalci v českém právu jsou kapitolou sami pro sebe. Jako institut nejsou potřeba. Předvolám k soudu někoho,kdo prokazatelně ZNÁ. Tedy spadne most, stavitele mostů, zpackaná operace, specialistu na ně, atd. Domnívám se, že znalci slouží především jako alibi pro soudce, kteří nejsou schopni rozhodnout, co létá výš, zda slepice nebo orel.

Potom je, pane právní pedagogu, ministr a ministerstvo spravedlivosti jako celek ouplně k ničemu, absolutně zbytečná, leč velice dobře finančně zapezbečená skupina budižkničemů Alespoň já jsem to tak pochopil, když ministr spravedlnosti je k ničemu

Teda moje úvaha je jistě nesprávná, nemaje žádného právního vzdělání. Jen jsem si z vašeho článku takto vydedukoval.

Na té demonstraci jsem byla, a pokud jsem dávala pozor, nikdo nepožadoval, aby ministr dotčeného soudce odvolal nebo aby vlastnoručně změnil rozsudek. Spíš se tam požadovala systémová změna vzdělávání soudců, kteří často jsou ochotni připustit společenskou nebezpečnost maniaka přepadávajícího v parku, jehož obětí se může stát kdokoliv, ale podceňují společenskou nebezpečnost tyrana nebo úchyla ukájejícího se v rodině, protože kvantum obětí je malé – někdo holt má smůlu, někdo roztroušenou sklerózu, někdo blbé dětství...

Ve skutečnosti existuje řada studií o vlivu dětství a dospívání v patologickém prostředí na kriminální či asociální chování dospělých. Obecně platí, že zneužívaný / týraný junior má zvýšenou pravděpodobnost, že se v dospělosti stane pachatelem nebo obětí trestné činnosti. Tedy prevencí TČ v rodinách , snad realizovatelnou např. udělováním releventních trestů, si snížíme budoucí kriminalitu. Tohle vědí všichni kromě českých soudců.

Soudy nefungují ve vákuu, ale v konkrétním politickém a ekonomickém prostředí, takže úplná nezávislost je jenom blud. Nakonec koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Pan D. Polanskžý by nejraději návrat do politických procesů 50. ket, kdy ÚV KSČ rozhodovalo.

Správné procesy, kdy "soudci" lidu dávaly palec dolů.

Moc rád by byl tím, kdo kašle na zákony.

Ministr vnitra opravdu není velitelem policie, ale okamžitě po masakru na Karlově Univezitě věděl, řádově za dvě až tři hodiny po tragédii, že zásah policie byl naprosto profesionální a perfektní. Nakonec si jej i sami policajti tak dodatečně vyhodnotili.

Ministr vnitra opravdu není velitelem policie a ministr spravedlnosti nadřízený soudcům. Ale oba mají páky k tomu, aby policisté lépe konali a soudci spravedlivě soudili. Například ministr vnitra Dozimetr Rakušan ještě nebyl instalován do funkce a už vyhodil policejního ředitele. Stejně tak soudy nefungují mimo náš svět v nějaké soudcovské dimenzi a ministr má plné právo uplatnit zákonité postupy nebo přinejmenším se k excesům vyjádřit.

Základní chybou soudu v tomto případě bylo, že vynesl rozsudek bez odůvodnění. Musel si být vědom toho, že jeho rozsudek vyvolá diskusi. Dokud se nedozvíme, proč se tak odchýlil od rozsudku okresního soudu, jsou podle mne všechny diskuse spíše dojmologií. Osobně se divím, že tohle nikdo v diskusích nezdůrazňuje.

Nevím proč se divíte: Brusel chce omezit soukromé držení střelných zbraní - a "najednou" se objeví masový vrah, který ty své získal za podezřelých okolností. Projednává se Istanbulská úmluva - a soudce vydá zřejmě substandardní rozsudek v neprospěch oběti. Opravdu jen dvě náhody?

Soudci mají mozky stejně vymyté pokrokovými idejemi jako politici a většina veřejnosti. Navíc jsou navždy dobře placeni, mohou si dělat, co chtějí a žít jako prasata v žitě. Pak to vypadá, jak to vypadá.