J. Vorlický 25.1.2024 10:35

V ČR není nikdo velitelem nikoho, ani žádný ministr. V české státu správě, včetně volených činitelů, si každý dělá, co chce. Jan Kollár, obrozenec a obroditel tuto zřejmost vysvětloval jako Slovanům vlastní, jako touhu po svobodě. Na základě takových tužeb nemůže ale stát řádně existovat. Popíši tedy, jak by to v demokratickém a právním státě mělo být.

Ministr vnitra policii tedy JE VELITELEM - sám bych volil pojem ,nejvyšším nadřízeným ́. Proč? Každá státní instituce, která má nějakou moc, musí být jedné ze tří mocí součástí. Policie má povinnost a PRÁVO konat, musí tedy mít moc a tak spadá do moci výkonné, jejíž hlavou, nebo nejvyšším nadřízeným, je ministr vnitra. On svoji nadřízenost nepraktikuje tak, že úkoluje jednotlivé policisty, ale úkoluje je prostřednictvím jemu přímo podřízených (Napoleon také neběhal po bojišti). Smí je však úkolovat jen v rámci zákonů. On nedělá ale ani to. Je předpoklad, že jemu přímí podřízení to dělají sami. Když ne, ministr je vyhodí. Je-li podezření, že policista porušil zákon, jde před soud.

Ministr spravedlnosti je na tom jinak. On jako součást moci výkonné má své povinnosti. Ale jako moc výkonná NEÚKOLUJE jinou moc, tedy ani moc soudní. Jeho VLIV na moc soudní se může projevit jen přes hlavu moci soudní. Česká soudní moc je zvláštní. Nemá hlavu, má dva nejvyšší soudy, tedy žádný nejvyšší. Pak je tu instituce zvaná Ústavní soud, která však není soudní moci součástí, vlastně soud vůbec. Pak jsou tu moci veřejné nesoudní orgány, které obviňují a ve stejné době soudí a trestají v souladu s k zákonům prováděcími předpisy, pokyny, metodikou a tak podobně a různě. Ministr se nemá na koho obrátit. Na druhou stranu, věc zřejmě praktikuje tak, že se snaží mít vliv na toho či ono, kdo mu jak a kdy padne pod ruku. Toto nemůže fungovat a autor článku zmatek popisuje.

pokr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek