Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pane Kolmane

Já bych se v tomto asi zastal těch Vašich diskriminujících kolegů z univerzity.

Víte, je mi pouhých pětapadesát. Jsou obory, kterým opravdu rozumím, už jsem i tak stár, abych si všiml, jak moc jsem se mýlil v tom, že jsem byl ochoten tvrdit, že rozumím jiným věcem.

A celý život jsem byl obklopen spoustou velmi chytrých a schopných lidí. A protože mám doma nějaké disky, na kterých jsou uloženy tři desítky let, občas narazím na něco, co mne udiví. Jak mi ta hlava fungovala. Dnes už bych to napsal jinak, moudřeji, zkušeněji, v mnoha ohledech lépe, jen jsem akorát v tom věku, kdy si uvedomuji, že by tomu něco chybělo. Ta cesta ven, nebo dál, nebo někam jinam.

No a pak mám kolem sebe ty starší. O deset, dvacet, pětatřicet let. Někteří z nich si ten regres uvědomují, a ač se pětasedmdesátiletá paní, bývalá ředitelka hvězdárny, odbornice na Slunce, snaží honit co se dá, sama ví, že už je mimo. Paní profesorka z neurologie to také ví. A pak znám jiné, kteří si to nějak neuvědomují.

A pak tady máme soudce Ústavního soudu. Jo, kdyby to bylo jedno období. Jenže mají ještě možnost pokračovat. S tím, že těch prvních deset let jim dává velkou výhodu.

Jo, do těch pětašedesáti let je schopen každý, v druhém předpokládaném funkčním období ještě také (vynecháme-li pár možných problémů, které by se daly odstranit za pomoci pravidelných lékařských prohlídek, nakonec, když to platí pro řízení auta, proč by něco podobného nemělo omezovat ústavní soudce), ale prostě s tím věkem člověk o spoustu schopností bohužel přichází.

Ta diskriminace má něco do sebe. Řekněme, že zvyšuje šance na to, že ústavním soudcem nebude někdo, kdo má problémy s řešením své vlastní existence.

Inu, když dva dělají totéž, není to totéž.

Nebo jinak - všichni jsou si před zákonem rovni, avšak někteří jsou si rovnější.

1***

No a není diskriminací už ta -zákonná- spodní věková hranice? A pokud není, čím se principielně liší omezení na spodní straně od omezení na horní?

Myslím si, že ve většině případů je asi rozumné, aby kvalitu a efektivnost práce ústavního soudce příliš neomezoval jeho věk. Na druhou stranu, lidé jsou opravdu velice různí a některým z nich to může v 80 letech myslet lépe než jiným ve 40. Já bych byl v takových paušálních požadavcích opatrnější.

A je to tak dobře – diskriminace z důvodu (nejen) věku, rasy, národnosti nebo pohlaví do moderního právního státu nepatří.

A to, že volit nebo být volen nemají děti od narození není diskriminace? viz třeba tibetský dalajláma

Jen jestli to s těmi lidskými právy nepřeháníme. Třeba včera Šabatová: jezdit autem není lidské právo. Ale blokovat magistrálu v Praze ano.

Po r. 1989 a sloučení Německa, začali aktívisti pod lidská práva schovávat všechno, co se jim momentálně hodí

Ještěže hřbitovy a krematoria nestanoví limit pro své zákazníky dejme tomu do 80 let. Ve svých 80+ bych musel hledat protekci.

Mám právo si napsat na dveře: Přijmu čistotného číšníka/servírku? Nikoliv, diskriminoval bych špindíry. To máme svobodu!

Chápe autor rozdíl mezi kondicionálem a imperativem? Nejspíš nikoliv

Problém není v tom, jestli to chápe autor článku, ale v tom, jestli to chápe Akademický senát, respektive pan Boháč, který "jednal se všemi 12 profesory splňující(mi) dané podmínky"(viz odkaz na konci článku). A jsem si téměř jist, že jednou z těch podmínek byl i věk do 55 let.

Tak samoyřejmě, že vláda která protlačuje posunutí odchodu do důchodu musí také řešit kdo důchodce zaměstná což by tak měl brát v potaz i prezident. Toto jde proti.

Na druhé straně, senilní ústavní soudce po 70ce nemá v práci co dělat. Jenže demokratické dogma z USA říká že soudce musí být neodvolatelný (dobrá) a doživotní (blbost určitě).

Místo tohoto bych stanovil maximální věk ůstavního soudce 70 let. To už diskriminace není. To je realita.

Diskriminovt senilní?

Porad lepsi, nez 21lety usmrkanec v Parlamentu.