Pravda nikdy nedokáže zcela porazit lež. Co by pak chudinka dělala, sama na světě? Jak by ji pak někdo dokázal poznat a ocenit, jak by pak dokázala sama od sebe nezaniknout a nevyprázdnit se, bez své věčné sparringpartnerky?

Ovšem je to lákavé, prosazovat pravdu na úkor lži. Není divu, že se rojí spasitelé posedlí ideou oddělit pravdivé informace od nepravdivých, čímž by těch informací zbyla - kolik? polovina? desetina? - a s tím už by se pak dalo žít. Rozumbradové dumají, jak to celé nějak ouředně zajistit a uzákonit. Má to háček: ve slově „uzákonit“ se poťouchle skrývá slovo „zkonit“, vidíte je tam také, dobrodinci lidstva? Jste si vědomi té rizikové blízkosti obou sloves?

Můj děda nic nezahazoval. I „špagátek od buřtů“ časem použil na zavázání něčeho, střepem z lahve vyhlazoval své dřevěné výrobky, šroubek nalezený na chodníku se mohl jednou hodit. S tímhle přístupem by byl dnes na internetu ztracen. Prakticky nelze předem odlišit informace užitečné od zbytečných, tedy alespoň hodněkrát tomu tak je. I s odlišením lží od pravd je potíž. Takže slovutný úřad, který by dohlížel, by nejspíše mohl třídit informace toliko na ověřené a neověřené, v horším případě na správné a nesprávné, vhodné a nevhodné. Přátelé, s tím se jděte bodnout! Buď by úřad nežádoucí přispěvky mazal, což asi nechceme. Nebo by je pouze označoval za nevhodné a takto ponechával. Je jasné, že pro část občanstva by podobný cejch byl zaručenou známkou kvality oné zprávy. Jako kluk jsem jednou sám doma tajně shlédl jakýsi neskonale nudný maďarský film jen proto, že byl označen hvězdičkou (pro nepamětníky - nevhodný pro děti).

Chce to pár příkladů pomýlenosti touhy po výběru „správných“ zpráv.

Začnu fikcí: „Pane Darwine, vy jste dal na Facebook nějakou evoluční teorii, ale my jsme nikde nenašli žádné zdroje. Nikdo jiný si něco podobného nemyslí. Můžete ji jednoznačně prokázat?“

Jiná fiktivní situace. Račte porovnat: a) Ten pan X je gentleman ze staré školy, podržel naší mladé sousedce domovní dveře. b) Ten starej chlívák X podržel naší mladé sousedce domovní dveře, aby ji sbalil. Je něco z toho nepravdivá informace? A která?

A teď skutečná zpráva ze současnosti: V Rusku se prý v obchodech objevují ceny mléka přepočtené na kilogram místo na litr, aby si zákazníci nevšimli zdražení. Dá se vyčíst z kontextu: „Ti to dopracovali! Už jsou skoro na huntě!“ Můj komentář: Ale tohle je přece obchodní praktika známá i u nás!.V regálech běžně vídám jednu značku okurek s přepočtem ceny na 100g a vedle jinou značku v jiné sklenici s přepočtem na 100ml, o jogurtech, olejích a dalších výrobcích nemluvě. Ruští novináři by stejně tak mohli psát o úpadku naší země na základě toho, že se můj oblíbený druh chleba o něco zlevnil, ale o dost zmenšil.

Soudobý trend výběru zpráv o Rusku mi silně připomíná doby, kdy tehdejší Československá televize hlásila, že jistá učitelka v Západním Německu přišla o práci, když dětem hlásala komunistické myšlenky. Západní Němci kontrovali tím, že se u nás v jedné obci údajně stála dlouhá fronta na obyčejnou mrkev. V těch dobách se podle našich žurnalistů ničivé záplavy odehrávaly jen v zemích zbídačelých kolonialismem. Špioni podle nich špionili jen proti našemu mírovému táboru, nikdy ne naopak. Není pak divu, že se mezi lidem věřilo historce, že si Holanďané od nás údajně objednali zásilku mnoha jakýchsi strojů, ty obratem lacino prodali někam do Afriky a ponechali si jen bedny, v nichž byly stroje dodány, neb v Holandsku je prý dřevo cenné.

Ideová masáž zkrátka plodí jen fámy a nedůvěru, byť je postavena na samých pravdách (ovšem účelově sestavených) a maskuje se hledáním pravdy. Úředníci, budete si s tím umět poradit? Abyste pravdě neposkytovali medvědí službu?

PS: „Komu myslíš, že takovýmhle článkem posloužíš?“ „Jsi Putinův přisluhovač!“ „Tohleto že vychovává naše děti?“ „Mněl bys vyset!“ Přátelé diskutující, dovolil jsem si pár komentářů napsat za vás. Děkuji za pozornost.

Posklytl autorův blog Paleta názorů a ptákovin