Nevyužití zkušeností a znalostí získaných při první vlně epidemie v Česku a v ostatních zemích bylo u nás do velké míry způsobeno intenzivním šířením různých bludů a konspirativních teorií na síti. Jde o důležitý faktor našeho selhání při druhé vlně epidemie a kritických čísel, a hlavně trendů v současné době. Ondřej Neff si v pondělním úvodníku postěžoval, že byl Neviditelný pes označen za zdroj takových dezinformací o aktuální pandemii. Je toto zařazení tohoto serveru oprávněné?

Ondřeje Neffa znám řadu desetiletí, a to nejen jako fanda sci-fi a jeho knížek. Dokonce si troufám tvrdit, že tu řadu desetiletí ho mám za kamaráda. Neviditelného psa čtu od jeho počátku a dlouho už také do něj přispívám. To bylo ještě v dobách, kdy se internetové diskuze ještě daly číst a opravdu se v nich diskutovalo s cílem se něco dozvědět a najít poznání. Ondřej Neff i Neviditelný pes mě tak provázejí velkou část mého života. Jde tak u mě o hodně srdeční záležitost.

I proto jsem se nakonec rozhodl napsat, proč si myslím, že v tomto případě je kritika Neviditelného psa oprávněná. Doufám, že v takové situaci může upřímné slovo od starého kamaráda spíše pomoci. A nyní k danému problému konkrétně. Jan Cemper na serveru manipulatori.cz vytvořil přehled webů, které šíří dezinformace o nemoci COVID-19 a aktuální epidemii. Nepíše, že konkrétně Ondřej Neff má ve svých článcích tyto dezinformace. Ani netvrdí, že by zde byly pouze tyto dezinformace. Říká pouze, že Neviditelný pes tyto dezinformace šíří, protože je zde řada článků s těmito dezinformacemi.

Pokud mohu soudit z jeho úvodníků a článků, Ondřej Neff má pravdu, když píše, že on sám podporuje všechna rozumná vládní opatření a jednoznačně a absolutně odmítá covidové nesmysl, hoaxy, ale i rýmičkářské zlehčování věci. Ovšem většina článků, která na Neviditelném psovi o epidemii vycházejí, zlehčování epidemie, šíření dezinformací i konspiračních teorií realizují a propagují.

Kouzlem nechtěného i v pondělním vydání jsou všechny články, které se dotýkají epidemie, takové, že šíří dezinformace přesně ve stylu, jak jej definují manipulatori.cz. Jedinou výjimkou je právě článek samotného Ondřeje Neffa. Takže v článku Ladislava Jakla je klasická bagatelizace počtu identifikovaných infikovaných, nemocných a zemřelých i hledání těch, kteří za epidemií stojí. Připomeňme, že články od autorů z IVK vycházejí na Neviditelném psovi každý den. Pokud se týkají současné epidemie, tak právě ony všechny brojí proti opatřením proti šíření epidemie, nošení roušek, zlehčují dopady nemoci i epidemie a hlásají konspirační teorie, že reálně žádná epidemie neprobíhá a dojem jejího průběhu vyvolávají jen politické síly, které nás chtějí ujařmit. Další je článek Petra Štěpánka, který je také pravidelným autorem Neviditelného psa. Ale také člověkem, který současnou epidemii a rizika koronaviru zlehčuje. Samotný Václav Klaus se v tomto vydání věnuje dominantně ekonomice, ale i tak neopomenul zdůraznit: „Nosíme povinně málo účinné roušky, o kterých víme, že jimi koronavirus SARS-Cov2 snadno prochází.“. V předchozích článcích intenzivně epidemii bagatelizoval a brojil proti všem opatření na její omezování.

Existuje celá řada stálých autorů Neviditelného psa, kteří ve svých článcích bagatelizují a hlásají dezinformace o epidemii a brojí proti epidemiologickým opatřením. Jmenujme třeba Tomáše Guttmanna. Pochopitelně vyšly na Neviditelném psovi i články, jejichž autoři se podobně jako Ondřej Neff snažili o seriózní přístup k problému. Uveďme třeba články Kateřiny Lhotské. Ovšem dlouhodobě spíše převládají články epidemii bagatelizující a brojící proti opatřením. Pochopitelně lze zastávat představu, že je třeba publikovat názory v celé šíři bez omezení. A to i evidentní dezinformace a nesmysly. Že by jejich vyřazení znamenalo nežádoucí cenzuru. Pak se ovšem musíme smířit s tím, že se dané informační médium stává jejich šiřitelem se všemi důsledky. To, že to má dopad na čtenáře, a že je přebírají a podle nich se chovají, je vidět i z diskuzí pod články na Neviditelném psovi. A těžko tak lze také něco namítat proti tvrzení serveru manipulatori.cz, že se zde dezinformace prezentují a šíří.

Infikovaní, nemocní, těžce nemocní a mrtví v souvislosti s koronavirem

Podívejme se na několik hlavních oblastí, které ke zlehčování epidemie zmínění autoři na Neviditelném psovi zneužívají. I v pondělním článku z dílny IVK se opět zdůrazňuje, že infekce koronavirem neznamená nemoc COVID-19, a že testy mají svou nejistotu. Mohou být falešně pozitivní i falešně negativní. A na tomto základě se snaží autoři znevěrohodnit předpovědí nárůstu epidemie a riziko zahlcení nemocnic. Každý test má své parametry a nejistoty, které ovlivňují přesnost určení počtu infikovaných. Podrobně je toto ovlivnění rozebráno v nedávném článku. Největší ovlivnění falešně pozitivními případy je v situaci, kdy je výskyt infekce v populaci velmi nízký. Tam opravdu může dojít k navýšení počtu identifikovaných případů oproti realitě. Čelit se tomu dá třeba opakováním testů.

V okamžiku, kdy se epidemie rozjede a její výskyt v populaci je vysoký, mají vliv spíše faktory, které snižují identifikovaný počet infikovaných oproti reálnému. Naráží se totiž na limity počtu možných provedených testů většinou daných možností počtu odběrů. Na testování už tak chodí spíše ti, kteří už mají příznaky nebo byli ve významném kontaktu s infikovaným. I to zvyšuje procento pozitivních testů v celkovém jejich počtu. A tento fakt je známkou, že nám značný počet infikovaných uniká. To je velice špatně ze dvou důvodů. Hlavně bezpříznakoví mohou nevědomky nakazit velký počet dalších lidí. Podcenění odhadu počtu infikovaných v dané době snižuje odhady počtu nemocných za týden až dva, těžce nemocných o týden později a mrtvých ještě o nějaké dny až týdny později.

Tím se dostáváme k velice důležitému faktu. Z dat z první vlny i současného průběhu lze získat poměrně slušné odhady, jaké procento identifikovaných infikovaných skončí zhruba po dvou týdnech v nemocnici, jaké posléze jako těžké případy na přístrojích a jaké procento z nich poté zemře. Například i u nás se potvrzuje, že z identifikovaných infikovaných umírá zhruba 1,4 %. To je v dobré shodě s daty okolo 1 - 2 % u ostatních států, které mají kvalitní zdravotní systém a nemají zdravotnictví přetížené. Podrobněji je o tom v článku, který rozebírá, proč jsme u nás v reakci na druhou vlnu selhali.

Vývoj počtu hospitalizovaných v českých nemocnicích (Jaroslav Flégr podle dat UZIS). Doplňme ještě, že k 18. 10. byl počet hospitalizovaných 3519.

Pokud tedy nastane exponenciální růst počtu identifikovaných infikovaných, zákonitě jej po pár týdnech následuje exponenciální růst počtu hospitalizovaných a po dalších týdnech pak růst počtu mrtvých. A exponenciální růst počtu hospitalizovaných následující exponenciální růst počtu infikovaných už pozorujeme. Je třeba zdůraznit, že tendenci této křivky už nelze rychle zlomit. V nejbližších týdnech ji určují pacienti, kteří se už infikovali a jistá jejich část k potřebě hospitalizace zákonitě dospěje. Je tak vidět, že musíme počítat nejméně s desítkou tisíc hospitalizovaných. Jak byla úspěšná dosavadní opatření a jak rychle se podaří zploštit následný průběh křivky počtu hospitalizovaných v listopadu, je velmi otevřenou otázkou. Odpověď závisí na každém z nás.

Stejně tak je dáno, že z hospitalizovaných dané procento zemře. Pro uvedení COVID-19 jako příčiny nebo spolupříčiny úmrtí jsou v Česku využívána poměrně striktní pravidla respektující mezinárodní doporučení. Je z nich jasné, že to opravdu není tak, že by se uváděl každý mrtvý s pozitivním testem na koronavirus. Je to právě naopak. Musí být jasná evidence, že byl COVID-19 příčinou úmrtí, nebo významným prvkem, který úmrtí z jiných příčin urychlil nebo způsobil. Je to podobné jako s chřipkou, která také většinou nastartuje nebo urychlí úmrtí z jiných příčin. A to i v případě, že by daný pacient, u něhož je jiná nemoc pod kontrolou, mohl žít ještě řadu let či dokonce desetiletí.

Je třeba zdůraznit, že jsou sice ohroženy hlavně starší věkové skupiny a skupiny s dalšími nemocemi či rizikovými faktory. Nejsou to však jen tito, jak je vidět třeba i na tomto případu. Velice dobře je to vidět i na datech o úmrtích organizace Euromono v první polovině roku, kde je jasně vidět u států, které první vlnu nezvládly, přebytek úmrtí. Na příkladu je vidět tento vliv u věkové skupiny mezi 45 – 64 roky. A i v této skupině, která ještě není v důchodovém věku je přebytek úmrtí docela dramatický. Zároveň je třeba poznamenat, že zde jde o celkový obrázek, kde jsou započteny i státy, které epidemii úplně potlačily. V grafu jsou i data z minulých let, které ukazují vliv chřipkových epidemií. Je zde vidět i zásadní rozdíl u COVID-19, který spočívá v rychlosti a intenzitě nárůstu, a to je utlumen poměrně dramatickými opatřeními. Podrobněji v tom zmiňovaném článku.

Zatím máme u nás „pouze“ necelých 1500 úmrtí na COVID-19. Z denního počtu infikovaných je však jasné, že denní počet úmrtí bude stoupat přes stovku a celkově dosáhne počtu několika tisíc. To, že uvidím ve statistických datech pro Českou republiku v druhé polovině roku podobný pík, je už jasné, jeho konečnou velikost však pořád můžeme ovlivnit.

Přehled úmrtí ve věkové skupině 45 až 64 let v 24 evropských zemích zúčastněných v projektu Euromono ukazuje, že tato předdůchodová věková skupina bývá chřipkovými epidemií i současnou epidemií COVID-19 zasažena už značně.

Barringtonská výzva

Ondřej Neff ve svém článku rozebírá tzv. Barringtonskou deklaraci, která navrhuje izolovat rizikové skupiny, žádná další opatření nezavádět a nejen ekonomiku, ale hlavně ty nerizikové skupiny, nechat žít bez omezení. Takovým cíleným zrychleným promořením pak dosáhnout kolektivní imunity. Volání po ochraně rizikových skupin a rychlém získání kolektivní imunity se ozývá i u celé řady nejen politiků. Řadu výzev po takovém přístupu bylo možné číst i v článcích na Neviditelném psovi. Základním problémem Barringtonské výzvy i těch dalších je, že nepředkládá konkrétní návrhy, jak si takovou ochranu rizikových skupin konkrétně představuje. Obyvatel starších 65 let máme téměř 20 %, a připomínám, že značné riziko úmrtí je i u padesátníků. Pokud k tomu přidáme ty, kteří mají nějaký rizikový faktor, tak do ohrožené skupiny patří zhruba třetina obyvatelstva.

Separace se nejen ve Švédsku, ale i u nás, úplně nedaří ani v případě domovů důchodců a dalších sociálních zařízení. A tam v principu lze nějakou separaci klientů i pracovníků nastavit. Ovšem v reálné situaci jsou generace i rizikové skupiny s těmi nerizikovými promíchané. Jak ve školství, tak ve zdravotnictví, ale i dalších oborech máme značné procento zaměstnanců z rizikových skupin. Jak by se separace prováděla v rodinách? Nikde jsem neviděl konkrétní reálné návrhy, jak by se to dalo realizovat. A upřímně řečeno, si je nedovedu představit.

Zároveň se ukazuje, že je velice sporné, zda a na jak dlouho lze imunitu proděláním infekce získat. Je tak vůbec otázkou, zda lze kolektivní imunitu cestou prodělání nemoci u velkého podílu populace získat.

Pokud by se opravdu trvalo na tom rychlém promořování, tak si dovedu představit jedinou variantu, jak to realizovat. Využil by se nápad, který měl na počátku epidemie jeden z vedoucích jedné ze stájí formule jedna. Ten navrhl, aby se jezdci, zdraví mladí muži, cíleně infikovali, nemoc prodělali a pak mohli bez problémů závodit. Skupiny mladých a zdravých jedinců by se separovaly do oddělených míst, kde by se mladí vyřádili v klubech typu Techtle mechtle a cíleně infikovali. Bylo by to něco ve stylu COVID-19 párty, jen bez hrozby, že by mohli ohrozit někoho z rizikové skupiny. Po prodělání nemoci a bez infekce by se mohli vrátit do normálního života.

Toto cílené urychlení promořování má však několik velkých problematických bodů. Prvním je otázka, jak se vypořádat s rizikem, že i zdánlivě nerizikový člověk prodělá COVID-19 s těžkými příznaky, či dokonce zemře. Zároveň je otázkou, jestli by na takové řešení přistoupili lidé, kteří dnes odmítají očkování otestovanou vakcínou, u které jsou rizika o mnoho řádů nižší, než je tomu u prodělání nemoci. Třetí problém je, že pořád by se musela dodržovat omezení a snižovat rizika v normální populaci, a to až do doby, než by svou COVID-19 párty prodělala dostatečná část populace. A pochopitelně je třeba připomenout, že opravdu nevíme, na jak dlouho by takto získaná imunita fungovala. Podle mého názoru tak ani tato cesta není reálná.

Závěr

To, jak vypadá ponechání epidemie COVID-19 bez opatření, se přesvědčíme v následujících týdnech. Doufejme, že to naše zdravotnictví ustojí. Jestli ano a podaří se nám opět výskyt infekce v populaci snížit na míru kontrolovatelnou jednoduchými opatřeními, jako jsou roušky, dobrovolná hygienická a sociální opatření a chytrá karanténa, bude důležité, zda se z toho společně poučíme a dokážeme pak epidemii čelit cílenými opatřeními. Jak jsem psal já a paní Lhotská, není zde rozhodování ve stylu buď malé ekonomické ztráty nebo záchrana zdraví a životů. Existují pouze tyto možnosti, buď to zvládneme a budou životy, zdraví a malé ekonomické ztráty, nebo to nezvládneme, a budou ztráty životů, zdraví i dramatické ekonomické dopady. A k tomu, že to zatím moc dobře nezvládáme, přispívají bohužel i dezinformace o epidemii publikované na Neviditelném psovi.