Je zajímavé, jak málo a nepozorně Prymulu poslouchají i mnozí z těch, kteří jej nejvíce vyznávají. Co plukovník říká? V zásadě dvě věci. Za prvé, že populaci je potřeba covidem promořit. Kvůli kolektivní imunitě. To jen vyčuraný Babiš, aniž by tušil, o co jde, se toho slova zalekl, pročež pravil, že promořovat se nebude. A za druhé, že to promořování, jehož důsledkem zákonitě musí být i vážně nemocní a bohužel i mrtví, je potřeba regulovat, aby nedošlo k zahlcení zdravotnických zařízení. Proto ta opatření.

Spor a diskuse se nevede, zda opatření ano či ne, jistěže ano, ale jaká, v jakém rozsahu a za jakou cenu. Jestli i za cenu zničení existence mnoha lidí. A to už opravdu není pouze epidemiologická, nýbrž také ekonomická, politická, možná přímo celospolečenská věc. Správná otázka zní, máme covidu, respektive onomu zahlcení čelit a lidské životy zachraňovat masivním posílením zdravotnických zařízení, nebo zastavením, ba přímo likvidací některých ekonomických i jiných odvětví? Ani zde není odpověď úplně jednoznačná, neboť nás honí čas. Nejspíš opět asi půjde o ten poměr a rozsah. Ale co ten promarněný půlrok?

Společnost, jež diskutuje, hádá se a pře, ještě žije. Společnost, která jiné názory vytěsňuje, umlčuje a cenzuruje, už zemřela. I bez covidu. To by měli mít na paměti všichni militantní bojovníci, ať už horují pro to, či pro ono.