Sluníčko už tolik nehřeje. Prší. Aspoň ještě rostou houby. Krásné, výstavní! Na smaženici, na sušení, pod maso, mňam!Pomalu ale začnou sychravé dny. Rána jsou chladná, noci také, asi si budu muset vzít svetr. Jo, pozor! To je teď pomalu nebezpečné říct, že si vezmu SVETR!
Když jsme kdysi „chrastili klíčema“ a pak nám jeden jistý člověk, o kterém jsem si zpočátku říkal, že je frajer, začal říkat, že si budeme muset utahovat opasky, dav souzněl, že to nevadí! Hlavně když bude svoboda! A tržní hospodářství? No jasně! Sice nevím co to je, co to představuje, ale rozhodně to chci, ano!...hřměl dav. Také se tomu jistému proto říkalo „náčelník Utahů“, pamatujete?
Přešla nějaká doba. Bylo to, přiznejme, jako na lochnesce. Nahoru, dolů a zase naopak. Někdo nevěděl co si má pod tím představit, někdo to naopak věděl moc dobře a sakra se podle toho zařídil! (Nejmenuji)Mezitím uběhlo třiatřicet let a zatímco se nad tím člověkem, který nás vyzýval k utahování opasků, pomalu začne uzavírat propadliště dějin, dostáváme se do od té doby největší krize. Troufám si říct, že rok ‚89 byl čajíček. Napadá mě, kam se ztratili ti odhodlaní, kteří si tenkrát říkali, že něco vydrží, aby se měli líp? Proč teď jiní pokukují po snadných řešeních populistů, která stejně nemůžou vyjít? Nechávají se nachytat na líbivé řeči? Nebo snad zlenivěli v myšlení? Stačí jediný spouštěč - svetr.
Teď to hodně, ale hóóódně zjednoduším! Pro pochopení mých myšlenek.
Určitý krátký čas jsem pracoval ve sklárnách v Poděbradech. 3+6 měsíců. Pak se mi stal úraz a smlouvu jsem už neprodloužil. Byla to ale životně zajímavá zkušenost! Poznal jsem, kolik práce a energie je potřeba, aby výrobní závod opustil jeden 100% výrobek. Třeba takový nádherný kolibřík! Rozepjatá křidélka, která manévrují k pomyslné květině a dlouhý zobáček, chystající se nasávat nektar z neviditelného květu orchideje. To všechno z křehkého olovnatého skla. Člověk by se bál na toho skleněného ptáčka sáhnout. Stejně jako na toho opravdového, živého. Ptáček projde složitým výrobním procesem. Kapka roztaveného kmenu padá do lisu, lisování, zapálení, zchlazení, kyselina k odstranění olova, zabroušení,... (to je ode mne jen laicky, nebyl jsem u celého procesu a omlouvám se technologům!), u všeho jsou lidské ruce a na konci cesty je v něm malinkatá bublinka. Stop! Nelze! Zpět! Vrátit do střepů! Vydrtit! Roztavit! A znovu!Když jsem pak viděl v obchodech IKEA skleničky za korunu, nedokázal jsem si ani představit, jaké je to znevážení lidské práce. Samozřejmě, IKEA má výrobky z Číny a nedá se to porovnávat s naší výrobou, která je zaměřena na kvalitu, detail, krásu. V pravdě umělecké sklo. Čínská linka chrlí základní výrobky, asi k použití, ale rozhodně ne umělecké! Sice mají víc pruhů než Adidas...
Do té sklárny proudí trubkami plyn v takovém množství, aby jeho plamen dokázal při 1300 stupních roztavit sklářský kmen na tekuté sklo, které v přesně odměřených kapkách padá do lisů, kde se tváří ti nádherní kolibříci a tisíce dalších výrobků. Ty jdou pak do celého světa. Kdo chce prostě špičkovou kvalitu, svěří se Crystal Bohemia. Ani si snad ale nedokážu představit, kolik toho plynu je! A elektřiny rovněž. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Twenty Four Seven.
Pracoval jsem v „chladném“ provozu, na kmenárně. Sušili jsme sklářský písek, drtili střepy z vadných výrobků, skladovali jsme a plnili chemikálie do násypek, potaš, oxid olovnatý, sodu, antimon ve sloučenině a další, aby to pak počítač přesně odměřil podle receptury do výsledné směsi. (Kdyby maminka věděla, že pracuji s olovem a antimonem, určitě by mě tam nepustila! :-D) Byla to úžasná zkušenost! Vážím si všech, kteří tam pracují!
Když už ráno přituhovalo a my šli drtit střepy, vzal jsem si na sebe svetr. Je to něco divného?V dnešní době asi je. Když ale vím, že sklárny potřebují ke svojí výrobě spoustu plynu, aby reprezentovaly naší zemi po celém světě, klidně si ten svetr obléknu i teď! Chápu, že pro někoho to je asi červený hadr. Nemyslím teď ten Hamáčkův...
Je tato moje úvaha trochu k pochopení?
Jo ale pozor, problém, většinou mám mikinu! Nevím, jestli se to vztahuje také na ni...