Na konci února tohoto roku myslivec na Opavsku zastřelil border kolii v blízkosti cyklostezky před očima majitelky. Rozhodli jsme se obrátit na petiční výbor Poslanecké sněmovny dle zákona č. 85/1990 Sb. Zároveň se obracíme i na dozorující státní zastupitelstvo s žádostí, aby byl tento případ řádně vyšetřen.

Žádáme změnu příslušných zákonů tak, aby již nebylo možné setkat se v lese s ozbrojenými myslivci, kteří i přes možný úbytek duševních sil a snížené smyslové vnímání mají zbrojní průkaz a platný lovecký lístek. Žádáme změnu příslušných zákonů tak, aby odpovídaly humánním a morálním standardům 21. století. Přijde nám naprosto neuvěřitelné, že z hlediska práva stojí myslivci a myslivecká sdružení nad právem majitelů pozemků. A na zabité zvíře je pohlíženo jako na „věc“. Ptáme se, jak je možné, že je stále dovolen nehumánní výcvik a lov norováním, kdy je pes štván proti lovenému zvířeti. Pro představu-takový výcvik probíhá

v umělých norách, kdy jsou lišce, která je opakovaně vystavována neskutečnému stresu, většinou vytrhány zuby a lovečtí psy dokazují svoji zdatnost pevným zakousnutím. Odkazy na „kulturní dědictví“ a péči o zvířata a lesy jsou velmi chabým a lehce vyvratitelným argumentem. Současný stav přemnožené lesní zvěře, který způsobuje vlastníkům zemědělské a lesní půdy ročně miliardové škody jasně ukazuje, že tento přístup nefunguje a je nutno ho nahradit systémem tvořeným profesionály. Naopak, v tzv. lidové myslivosti spatřujeme pozůstatek bolševické zvůle vyvolených. Majitelé psů se při procházkách lesem běžně setkávají s vyhrožováním střelbou na psa. Zvláště na vesnici a menších obcích vidíme jako problematické vyšetřování podobných případů, jako je výše uvedený, pro možné propojení myslivců a policistů - členů mysliveckého sdružení.

Popsaná tragická událost jasně ukazuje, jaké právní a morální nedostatky má současná právní úprava. Možná střelba na psa v honitbě je jasně definovaná zákonem o myslivosti a to § 14 odst. 1 písm. e) který stanoví, že „myslivecká stráž je oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební“.

Jelikož myslivec z tohoto případu nebyl dle dostupných informací člen myslivecké stráže, nehrozí mu postih za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, ale paradoxně zřejmě pouze naplnil skutkovou podstatu přečinu poškození cizí věci. Takový přístup práva k živým tvorům považujeme za skandální. Uvedený myslivec, zdá se, porušil co mohl. Zastřelil psa ovčáckého, neměl ke střelbě na žádného psa ani zákonné oprávnění. Dle svých vlastních slov je stále přesvědčen, že border kolie na jím pořízených záběrech z puškohledu vypadá jako

liška! Obecnou otázkou tedy je, jak člověk se zrakovým (a možná i jiným) deficitem a tedy zjevnou nemožností patřičného úsudku může vykonávat lovecké právo.

Vážení členové Petičního výboru, žádáme Vás o úpravu příslušných zákonů tak, aby odpovídaly humánním, etickým a právním imperativům 21. století.

Petici je možno podepsat zde https://obcan.portal.gov.cz/podani/epetice/seznam/petice/294