Ačkoliv se lidstvo pyšní tím, co všechno dokázalo a dokáže, ve skutečnosti je to pouhý přírodní druh, který prošel statisíciletým vzestupným procesem vývoje z primitivních tlup primátů až do nepříliš povzbudivé současnosti, která se díky jeho nerozumnosti, nevědomosti a hlouposti postupně stává procesem sestupným. Existence lidstva i celý proces jeho vývoje je však pouhou tisícínou vteřiny z celkového procesu vzniku a vývoje Země a její přírody. V průběhu přerodu primitivních primátů v myslícího člověka si totiž archaičtí lidé stále zachovali mnohé zvířecí instinkty a pudy, které jejich neustálým opakováním a výchovou svých potomků postupně rozvinuli a přeměnili je v místní a skupinové zvyklosti – tj. obyčeje a místní i skupinovou morálku, která neměla s ušlechtilostí a mravností nic společného. Mezi dominantní instinkty a pudy totiž vedle pudu sebezáchovy, pudu hladu a pudu sexuálního patřily i útočnost (agresivita) a sklon k brutálnímu násilí, což by se žádný zodpovědný archeolog, psycholog ani historik neodvážil popřít.

Prastaré tlupy primátů vždycky útočily na území obývané jinými primáty (ostatně dosud to dělají i jiné zvířecí druhy), které vyháněly z jejich území a nezřídka je i do posledního vybily (nelze říci vyvraždili, protože vražda je lidský zločin spáchaný ve zlém úmyslu). Tento útočný pud, motivovaný pudem sebezáchovy, pudem shromažďovacím (hamižností, kořistnictvím) a pudem po uplatnění, byl zachován a jako účelný i „úspěšný“ byl rozvíjen po statisíce let až do dob, kdy se ze zvířecích tlup primátů staly tlupy lidské. Etika tehdy ještě neexistovala a dnešní archeologické vykopávky na různých místech světa potvrzují, že surové vyvražďování celých místních tlup, rodů, kmenů a etnik včetně obsazování jejich území bylo od pradávna běžnou zvyklostí, protože silnější vždycky zvítězil a až do vzniku otrokářství zajatce nepotřeboval. A pokračovalo to stále dál a ve stále větším měřítku. Genocida proto byla v pravěku, starověku i středověku velice častým jevem a bylo běžné i vyvražďování celých konkurenčních anebo vládnoucích rodů, které porazil jiný ambicózní rod. Známe to i z naší středověké historie.

Násilnické a netolerantní místní a skupinové zvyklosti přetrvaly u mnohých etnik, národností a národů až do současnosti a staly se základem jejich trvalé zlé pověsti. Typická je např. muslimská morálka a v současnosti to vidíme i na Ukrajině, kde mnohonárodnostní loupeživé hordy ruské armády nejen vraždí, ale i kradou a loupí na co přijdou. Stojí za pozornost, že muslimové se dokonce chlubí svými loupeživými a pirátskými tradicemi a dokonce je stále oživují (např. somálští piráti). Protože však kromě jimi nenáviděné Bible nemají o své historii před Mohamedem žádnou vlastní historickou knihu, nevědí nic o tom, že o jejich (genetickém) sklonu k loupežnictví psal již římský historik Titus Livius se svém obsáhlém díle „Dějiny římské od založení Města“. Tehdy popisoval počínání arabských účastníků punské války těmito slovy:

„Zcela ty lidi zaujal dokonce i zvyk, nešťastně vrozený tomu kmeni, že si odbývali vojenskou službu v loupežných přepadech.“
(Kniha XXVIII/12)

„Válka v Bruttiu byla vedena spíše lupičskými přepady než podle válečných pravidel; začali si tak vést Numidové a Bruttijci se tomu mravu přizpůsobili, ani ne tak pro spolek uzavřený s Puny, jako že spíše svou vlastní povahou byli k tomu náchylní. Nakonec i Římané, jako by tím byli nakažení, našli zalíbení v lupu.“
(Kniha XXIX/6)

Za pozornost též stojí tato slova židovského historika Josefa Flavia (asi 37-100 n.l.), která napsal o počínání pomocných arabských sborů římského vojska při dobývání Jeruzaléma:

„Mnoho Arabů a Syřané prosebníky o milost párali a prohledávali jim břicha. Myslím, že nad toto utrpení se nic horšího Židům nestalo. Za jedinou noc jich bylo rozpáráno na dva tisíce.“ (Válka židovská; Kniha V/551,552)

Nedovzdělaní pseudohumanisté, žijící v bludných představách o přirozené lidské dobrotě, to sice jen velice neradi čtou anebo slyší, ale syrová pravda je taková, že „pudy klackem neumlátíš!“ Z hlediska našeho „vyššího principu mravního“ se sice můžeme pohoršovat na občanskými válkami v Africe, kdy příslušníci jednoho etnika okrádají, olupují, vyvražďují, znásilňují a zotročují příslušníky jiného etnika, avšak protože tam nikdy nedosáhli a patrně ani nedosáhnou civilizované úrovně, zákonitě se chovají stejně jako jejich primitivní praprapředkové, a to i včetně občasného kanibalismu. Ostatně je pravděpobné, že kdyby příslušníci minoritního napadeného etnika byli majoritou a byli lépe vybaveni zbraněmi, chovali by se naprosto stejně. Tato archaická pudová agresivita „okořeněná“ kořistnictvím je historicky známým faktem a postupně se objevila u Sumerů, Indů, Egypťanů, Židů, Peršanů, Řeků, Římanů, Kartháginců, Číňanů, Mongolů, Hunů, Avarů, Tatarů, Vikingů, Arabů, Turků, Portugalců, Španělů, Angličanů, Francouzů, Holanďanů, Belgičanů, Rusů, Japonců, Němců, Američanů atd. U některých národů postupně vymizela, někde se zmírnila, někde stále trvá a někde se ještě více rozvinula a nabyla zcela nových podob. Dobyvačné války, válečné spory o území, kolonialismus, „objevitelské“ cesty zastírající chamtivost apod. – to vše je výsledkem archaického pudu agresivního, shromažďovacího a pudu po uplatnění. Výjimkou nebyli ani severoameričtí a jihoameričtí Indiáni a dokonce ani černoši, kteří mezi sebou válčili s urputnou nenávistí a jejichž králové prosluli jako masoví vrazi a nelítostní obchodníci s otroky vlastní krve (odpůrci otrokářství a přívrženci hnutí „Black lives matter“ to buď nevědí anebo to úmyslně zamlčují). Čím jiným než kořistnickými pudy to může být, že při občanských nepokojích v USA se rabování dopouštějí výhradně příslušníci afroamerického etnika a u nás to po živelných pohromách dělají převážně příslušníci etnika romského? Jejich pudy jim totiž velí: „Ke krádeži buďme vždycky připraveni!“

Pudovou agresivitu, expanzionismus a kořistnictví výrazně rozvinul v 7.stol.n.l. Mohamed, v následujících staletích jeho arabští i turkističtí následovníci, ve 12.-13.stol. Čingischán, ve 14.-15.stol. Tamerlán, ve 20.století Lenin, Stalin, Mussolini, Hitler, Mao Ce-tung aj. a ve 21.století Putin, přičemž niterná podstata všech těchto nenávistných a vypjatě nacionalistických směrů (ve své podstatě primitivních tlupových snah po zvětšení svého území) je naprosto stejná – touha po moci, loupežení, kořistnictví, zvětšení ovládaného území, zotročení anebo genocida jiných etnik, národností a národů, násilí a brutalita.

(Pokračování zítra)