Milý čtenáři, asi znáš tu poněkud otřepanou hlášku o tom, že různorodost je síla. Osobně si myslím, že jde o nejzbloudilejší princip pod sluncem: nejzbloudilejší proto, že není sám o sobě nesmyslný, ale uplatňuje se nesmyslným způsobem. Snaha smíchat, dejme tomu, islám s liberální sekulární společností západního střihu se ukázala jako spolehlivě explozivní. Nicméně v jiných podmínkách a kontextech by ta různorodost opravdu nezaškodila.

Uvědomil jsem si to před pár dny na semináři ke korespondenční volbě, který pořádala senátorka Daniela Kovářová (mimochodem rodačka z ostravského Zábřehu). Co se názorů týče, byla to poměrně vyrovnaná množina lidí. Ale co se povolání týče, převažovali politici a právníci. To je na půdě parlamentu přirozené, ale asi to taky může být špatně. Přesně tady by se nějaká ta různorodost hodila.

Jak debata běžela a já ji sledoval ze své matfyzácké perspektivy, uvědomil jsem si jednu věc: naši (ale asi nejenom naši) zákonodárci nemají žádnou koncepci testování. Testování prostě v jejich způsobu uvažování a práce nějak chybí.

Náš zákonodárný proces vypadá tak, že nad návrhem zákona se celé měsíce a roky scházejí lidé, sbírají připomínky, snaží se je nějak zkombinovat, pak do toho ještě padají pozměňovací návrhy, nakonec se ten zákon schválí … a pak se rovnou, jako ten pomyslný Kraken, vypustí na celou populaci České republiky, která se jím od toho a toho data musí řídit. Načež teprve vylézají na světlo dne praktické problémy, které se při té teoretické fázi přípravy neodhalily. A že vždycky nějaké jsou. Pak se za 3-4 roky začne řešit novelizace, a teprve v této chvíli je šance ten nový zákon korigovat poznatky z praxe. Někdy taky za deset let.

Povšimněte si, že toto jsou v podstatě pokusy na lidech, a že v jiných oborech (ať už se jedná o leteckou techniku nebo nová léčiva) se takto postupovat nesmí. Nikdy se nevezme „teoreticky kvalitní letadlo“ nebo „teoreticky účinný lék“ a nenasadí se k 1. lednu do běžného provozu. Vždycky předcházejí nějaké prototypy, zkoušky, klinické testy na menších množinách lidí, a při nich se zjišťuje, na co se při těch teoretických úvahách nepřišlo.

Vůbec by nebylo od věci zavést nějakou formu předběžného testování i u zákonů. U všech by to asi nešlo, bylo by divné, kdyby se dočasně v jednom kraji pokusně trestala vražda jinak než ve třinácti ostatních krajích. (“Miláčku, nechceš jet na výlet do Karlových Varů?“) Ale u záležitostí jako stavební zákon by to šlo. Buď nějakou formou simulace, kdy by se simulovaly i 2-3 varianty naráz a dobrovolníci by v simulovaném systému podávali fiktivní žádosti o stavební povolení, nebo i tak, že by se k dobrovolnému testování (dejme tomu za nějaké peníze) přihlásila jednotlivá města. Chotěboř by testovala variantu 1, Přerov variantu 2 a Jablonec nad Nisou variantu 3.

Už teď slyším základní námitku: bude to drahé. Možná je i pravdivá. Ti lidé a pokusy budou něco stát.

Ale on ten současný systém je taky drahý, jenom trochu jiným způsobem. Typickým problémem nově upečených zákonů je, že nějakým způsobem zatěžují nikoliv přímo státní rozpočet, ale celou ekonomiku, ze které se koneckonců ten státní rozpočet formou daní financuje.

Jedním takovým způsobem, kterým zatížíte rozpočet, je byrokracie navíc; u nás už se teď papíruje trochu moc a nové zákony mají tendenci zavádět další papíry. Příkladem budiž nová stupidní idea evidovat všechny dohody o provedení práce (a to prosím bývala ODS stranou živnostníků). Zaměstnavatele to stojí nějaký čas a úsilí navíc a pravděpodobně to redukuje jejich ochotu přijímat brigádníky na dočasné práce, případně to naopak zvyšuje jejich ochotu zaměstnávat lidi načerno. Teoreticky se z toho vybere o něco více daní, ale taky je možné, že způsobený útlum (legální) ekonomické aktivity to více než vykompenzuje a objem vybraných daní se pak dokonce smrskne. Kdyby se to nejdřív vyzkoušelo v menším, dejme tomu jen v tom Karlovarském kraji, měli bychom aspoň nějakou, byť ne dokonalou, představu. Teď se to zkouší na celé České republice naostro, a nemáte ani možnost srovnání.

Dalším takovým efektem některých nových zákonů bývá, že se nějaká činnost neúměrně zkomplikuje. To je zrovna případ stavebního zákona a kdo ví kolika jiných norem. Toto je velmi zákeřný druh systémového selhání, protože ty neexistující domy, které nikdy nevznikly, nejsou vidět; ale dopad jejich neexistence na další vývoj ekonomiky je docela velký. A zase: kdyby se každá novinka nejdříve někde vyzkoušela v menším rozměru, viděli bychom hned, jestli tu stavební aktivitu spíš povzbuzuje nebo utlumuje, identifikovaly by se různé excesy a nedostatky, a nebylo by potřeba to zkoušet na celé republice naráz.

Potřebovali bychom něco jako testovací polygon pro zákony. Každá automobilka a každá softwarová firma jej mají. Považoval bych za rozumné, aby něco takového vzniklo i pro ČR jako celek, ale ono to chce změnu mentality. Těm právníkům je to prostě bytostně cizí a inženýrů je nahoře příliš málo.

Hudební epilog

************************************************************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 6
Šesté pokračování série Zapomenutých příběhů, dalších třináct kapitol na různá témata. Dozvíte se něco o padajících Kometách, válce s červy nebo o řešení životně důležité otázky „Kde probůh jsem?“. Jeden příběh za druhým je fascinujícím dílkem skládačky v obraze světa, ve kterém žijeme v blahoslavené nevědomosti. Kniha je jako vždy doprovázena rozsáhlou obrázkovou přílohou.
Zapomenuté příběhy 6 si můžete objednat na této adrese.
Všechny knihy autora lze získat ve zvýhodněném balíčku zde.