21.4.2024 | Svátek má Alexandra


NÁHODA: Rozřešení a co dál

4.3.2024

Zase na hrstičku dní v Brně, Sluníčko svítí, procházím středem města, potkám starou paní. Známou. Jdu právě od tryzny za oběti Holocaustu, říká, je to tam na náměstí před kostelem sv. Tomáše, jen již nemohu sedět, tak jdu domů. Paní svolí, není to daleko, že se tam se mnou půjde ještě na chviličku podívat.

Na prostranství před kostelem je malé podium před ním řada lidí, dobrovolníků. Každý smí vstoupit na podium, dostane papírek a smí přečíst jména čtyř Brňanů, odvlečených do různých koncentračních táborů.

Sedneme si na lavičku, paní je trochu upovídaná, naslouchám jedním uchem jí a jedním těm přednášejícím. Najednou jako kdyby sjel blesk a hrom naráz.Z podia zaslechnu jméno a příjmení, jen malinko jinak, než jsem jej slýchávala kdysi v rodině.

Mladý člověk, brněnský člen německé sociální demokracie, otcův nezvěstný přítel z první republiky..

Politická strana sociální demokracie v Německu byla založena v druhé polovině 19. století, rakouská o pět let později. Jejich cílem bylo zlepšení katastrofální situace dělníků ve vzmáhajících se průmyslových městech, ale o tom až zase jindy. Spolupráce na mezinárodní úrovni (Internacionála) vedla k výroku císaře Viléma II o „bezdomovcích“ (vaterlandslose Gesellen)

Hitler nastoupil k moci v lednu 1933, již v březnu se hlasovalo v Říšské radě o „zmocňovacím zákoně“ kterým si zajistil výjimečné pravomoci a de facto pohřbil ještě demokratickou Výmarskou republiku.

Němečtí poslanci sociální demokracie hlasovali do posledního poslance PROTI. Nebylo to jednoduché, v onom březnu byla již čtvrtina poslanců zatčena a uvězněna. Poslanci komunistické strany byli uvěznění – na základě obvinění z požáru Říšského sněmu - všichni, jejich mandáty byly prohlášeny za neplatné. Poslancům partají „středu“ (Zentrum) jednak pan nový kancléř nasliboval modré z nebe, jen na příklad že samozřejmě ústavu nikdy neporuší, jednak jim a jejich rodinám bylo z těch divokých bojůvek tehdejších dob buď přímo nebo nepřímo vyhrožováno, že pokud nebudou souhlasit, je nebo jejich rodiny jen náhodně potká nekalý osud.

Výsledek byl, že 444 poslanců hlasovalo PRO - 94 poslanců výlučně soc-dem PROTI.

V první republice byla v tu dobu německá sociální demokracie vedena Dr. Ludwigem Czechem, právníkem a schopným novinářem. Partaj se hlavně starala o příjem a zajištění existence německých emigrantů, kteří mířili do CSR nejen z Německa, ale později i z Rakouska. Zajištovala jim pracovní místa, nějakou práci a výdělek a také možnost vycestovat dále, přes Polsko do Anglie či zámoří,

Ovšem partaj neměla nic, čím by zaujala voliče, kterých bylo ještě 1929 přes 600 tisíc německých občanů Československa. Následky světové hospodářské krize postihly Sudety mnohonásobně problematičtěji než (české) vnitrozemí. Dr. Czech v tu dobu již šedesátiletý, byl dle historiků opatrná a váhající osobnost. Sám židovského původu možná nechtěl přehnanou aktivitou vyvolat další politické problémy. Strana tedy neměla žádnou strategii, žádný program, jak se postavit k vývoji v Německu - o kterém již tehdy mnozí mínili, že se republice nevyhne - a stát se vážnou konkurencí vůči Henleinově akčnosti.

A jak už to bývá, vzbouřili se mladí straníci. Poukázali na to, že cíle a program strany pocházejí ještě z 19 století rakouské monarchie a absolutně nevyhovují dnešní situaci. V Brně došlo k seskupení mladých intelektuálů, vyšli na barikády. Tedy obrazně. Jejich poselstvím bylo žádat od vedení strany razantnější postup proti vzmáhajícím se sympatiím českých Němců pro ponenáhlu znovu vznikající funkční ekonomiku v Německu a slibům Henleina. Žádali nový a atraktivní program, něco, co by mohlo zapůsobit proti těm tahům a čachrům nacionálních socialistů.

Založili svoje vlastní noviny. Informovali a komentovali dění v Německu, varovali, nastínili koncepci atraktivního programu partaje, žádali diskuzi na nejvyšší partajní úrovni. Sbírali sympatie, bůhví, jak by dějiny proběhly, kdyby vedení partaje nestrnulo v nečinnosti a reagovalo pružně a rychle. . Právě tak jako zvířátka strnou, když je uhrane zmije. Konzervativní vedení odmítlo jeden návrh těch zbůjníků za druhým. Šanci, která by možná existovala, neuchopili, ba naopak. Skupinu mladých lidí v Brně prohlásili za rebely. Konečně asi za rok rozkolu došlo k vylučovacímu řízení krátce před volbami 1935. Sám Wenzel Jaksch přijel ve věci do Brna, mladé lidi zlomit se mu nepodařilo.

Vyloučeni byli tři hlavní tuto „vnitrostranickou opozici“ řídící osobnosti a zároveň redaktoři oněch novin, jmény Hans, Georg a šéfredaktor.

Jak to dopadlo ve volbách 1935 víme všichni.

--------------------------------

A tati, co se stalo s těmi tvými dvěma kámoši, víš ti dva redaktoři, co s tebou dělali ty noviny?

Vím jen o jednom, Hans Torn, byl to pražský novinář. Psal do různých novin, o nás dokonce jednou do „Přítomnosti“ tady koukej, vystřihl jsem si to. Když nás vyhodili z partaje zamířil do Španělska, chtěl bojovat za demokracii a svobodu ve španělské válce. Ovšem dojel jen do Paříže, tam jej překvapilo obsazení Francie hitlerovskými vojsky. V Paříži si vzal život.

O tom druhém, jmenoval se Georg, nevím nic. Pocházel z židovské rodiny, pravděpodobně byl odvlečen, po válce jsem nikdy nic neslyšel.

-------------------

Jméno, které zaslechnu onoho slunečného dne po více než osmdesáti lety na brněnském náměstí a které se mnou otřese, zní: Jiří Hammerschlag.

Již dlouho se snažím na internetu, ten přece ví všechno, o tom člověku něco najít, jen abych rozluštila tu záhadu kde ten člověk „zůstal“, oblíbený idiom tehdejších dob. Bezvýsledně. V životě bych nepřišla na jednoduchou myšlenku, že český výraz pro jméno „Georg“ je „Jiří“. Okamžitě zajdu ke stánku, kde se rozdávají ony jmenné rejstříky. Ano, Jiří Hammerschlag byl odvlečen tehdy a tehdy do Terezína. Víc se neví.

Vydám se na pouť do archivů. V archivu Masarykovy univerzity mi vydají něco z dokumentace studia. Jiří-Georg promoval v květnu 1937, stal se doktorem práv, celá řada právnických oborů je zanešená v jeho rigorózu od římského práva k právnímu systému Československa.

Záznam ze stánku poukáže na databázi Holocaust cz tato zase na Holocaust Memorial Yad Vashem.

Tentokrát mám štěstí. Je registrován. Zprávu snad podal bratr z Anglie. A zajímavé je, že je registrován pod křestním jménem Jiří-Georg. Jako by se již svým jménem snažil o smíření mezi Němci a Čechy v tehdejší době.

Čtu dále. Obejde mne hrůza.

Shot by nazi stormtroopers in lazaret of coal mine Fürstengrube, Poland, 27. January 1945.

Přesně jeden den před osvobozením Osvětimi ve věku 31 let.
Nevím, jestli nemám být moc a moc ráda, že se to otec již nedoví.