Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.

K tomuto rozhodnutí dospěl ve věci sporu portálu AC24.cz s jedním z mobilních operátorů. Ten podle něj porušil zákon o svobodném přístupu k informacím a musí tak poškozené straně vyplatit odškodnění za ušlý zisk (zde). Možná se ptáte, jak je to možné. Před časem přeci soudní jednání v této věci proběhla a jejich výsledek byl přesně opačný. Tedy že vypnutí webů nebylo nezákonné. Odpověď je jednoduchá. Předchozí soudy totiž rozhodovaly úplně o něčem jiném.

První proběhl už v červnu 2022 (zde). Byl sice interpretován jako potvrzení oprávněnosti blokace „dezinformačních“ webů, ovšem ve skutečnosti hovořil pouze o tom, že vláda sdružení CZ.NIC a mobilním operátorům, kteří samotné vypnutí webů provedli, nic „nenařizovala“, ale pouze „doporučovala“. Jinými slovy, že za jejich vypnutí neodpovídá.

Podobně dopadla i další žaloba mířící tentokrát proti Ministerstvu obrany, respektive Národnímu centru kybernetických operací (zde). Tu podala dvojice neziskových organizací reprezentovaných pány Karlem Janečkem a Oldřichem Kužílkem. I v tomto případě soud konstatoval, že vláda za nic nemůže, protože nešlo z její strany o „příkaz“, ale jen o „doporučení“. Tentokrát však soud navíc uznal, že kritika blokace jako nepřijatelného zásahu do práva na svobodu slova je legitimní. Prohlásil totiž, že „...samotná blokace určitých webových stránek se přinejmenším dotýká svobody projevu a práva na informace“.

V tu chvíli začalo být zřejmé, že Černý Petr zůstane nejspíš v rukách sdružení CZ.NIC a mobilních operátorů. Přestože totiž provozovatelé zablokovaných webů u soudu zdánlivě neuspěli, měli najednou v ruce verdikty, podle kterých k vypnutí webů nedošlo z rozhodnutí vlády, ale z vůle poskytovatelů připojení. A věděli tak, že mají žalovat právě je. Nyní tu tedy máme i první rozsudek, který odpovědnost poskytovatelů potvrzuje. Lze tedy očekávat, že se s podobnými žalobami obrátí na soud i provozovatelé dalších blokovaných webů. A podle mne budou mít velkou šanci na úspěch.

Tato kauza však mimo jiné také dokazuje, že pokusy zavádět cenzuru jsou u nás realitou a hledají se cesty, jak dosáhnout toho, aby to jako cenzura nevypadalo. Jenomže znáte to. Když něco vypadá jako kachna, chodí jako kachna a kváká jako kachna... Pravda, ukazuje se, že je možné se vůči těmto cenzurním praktikám bránit. Byť jen částečně, protože soudy samozřejmě nejsou schopny vrátit čas a poškozená strana tak nezíská nic víc než finanční náhradu, případně nárok na omluvu. Je to ale v zemi, která se považuje za svobodnou a demokratickou, normální? Nemělo by to být spíše tak, že na samotné pomyšlení něco cenzurovat by neměl nikdo přijít ani ve snu?

Vláda Petra Fialy na to ovšem nejenom pomyslela, ale dokonce to i zrealizovala. Ovšem vzhledem k tomu, jak inkriminovaný dopis poskytovatelům domén a připojení formulovala (zde), je zřejmé, že si byla moc dobře vědoma toho, že jim vypnutí webů nařídit nemůže. Jinak by totiž asi těžko použila na závěr formulaci „Děkujeme a Vážíme si Vaší odvahy“. Copak by někdo někomu děkoval za „odvahu“ udělat něco, co mu sám přikázal? A protože dle mého soudu nejsou ani v CZ.NIC a ani u operátorů žádní moulové, muselo jim být hned jasné, že tohle prostě smrdí. Můžeme jen spekulovat proč tedy vládě vlastně vyhověli. Třeba se báli odmítnout, aby nemuseli čelit následnému „všelidovému hněvu“. Všichni si ještě ostatně moc dobře pamatujeme, jaké u nás byla krátce po vypuknutí ruské agrese vůči Ukrajině společenská atmosféra. Nebo jim vláda slíbila, že se jim bude nějakým způsobem revanšovat. Nebo to bylo úplně jinak. Těžko říct...

Není to však zdaleka jediný případ, kdy vláda Petra Fialy vyslala „jasný signál“, že ji cenzura není prosti srsti. Po více než třech desítkách let ustanovila funkci „vrchního cenzora“ (přestože ji později zrušila), pan premiér chce „korigovat veřejnou debatu“, aby z ní vytlačil „nesprávné názory“ (zde) a tým KRIT podléhající panu ministru vnitra Vítu Rakušanovi zase „anonymně monitoruje státní správu“, aby „včas identifikoval osoby šířící antisystémové nálady“ (zde).

A tak, když už jsme v minulých dnech řešili všelijaké ty hrozby, mne ve světle těchto kroků vlády Petra Fialy napadá, že hrozbou je i ona.

Hrozbou pro svobodu slova...