Ve svém článku Lži a polopravdy jako nástroj manipulace jsem se zamyslel nad informací o událostech v Charlottesvillu, kterou uveřejnily Hospodářské noviny na titulní stránce. Po přečtení diskuse jsem dospěl k závěru, že většina autorů příspěvků vůbec nepostřehla, že úvaha nebyla o událostech samotných, ale o způsobu, jakým o nich referoval jeden z velkých českých deníků.

Proto jsem se rozhodl podstatu problému ukázat na příkladu nezatíženém emocemi:

V říši zvířat se uskutečnil běžecký závod na 1 míli mezi hrochem a zebrou. Zebra s převahou zvítězila. V Hroších novinách se následující den objevila bombastická zpráva:

„Náš reprezentant hroch se ve velkém závodě zvířat na 1 míli umístil na skvělém druhém místě, zatímco zebra doběhla až předposlední.“

Hroši jásají a vyprávějí si o tom, jak hroch předběhl zebru. Některým skeptičtějším hrochům se ten výsledek nezdá a spekulují, jak se to mohlo stát. Třeba byla zebra nemocná, možná bylo nutné v průběhu závodu překonat mohutnou řeku. Nebo zabloudila? Důvěřivci se přou se skeptiky a manipulátor má vyhráno. Všichni mu to zbaštili.

Přitom není možné tvrdit, že by výslovně lhal. Jen správně použil manipulativní techniky.

Velký závod zvířat. Tak je možné označit například závod mimořádného významu, závod doprovázený neobvyklým zájmem apod. Do podvědomí čtenářů ale posílá informaci, že závodících zvířat bylo mnoho.

Skvělé druhé místo. I tato formulace utvrzuje čtenáře v přesvědčení, že závodících přece muselo být mnoho, a tak je umístění „na bedně“ velký úspěch.

Doběhla až předposlední. Také tato formulace potvrzuje vysoký počet soutěžících a současně naznačuje bídný výsledek zebry.

Výše naznačený spor mezi hrochy pak už je cesta do slepé uličky, protože jak jedni, tak i druzí berou podsunutou informaci za prokázaný fakt.

Jediným způsobem, jak odhalit manipulativní informování, jsou totiž správné otázky. V tomto případě je nutné zeptat se, kolik běžců se závodu zúčastnilo. Teprve po zjištění, že byli dva, získáte správnou odpověď. Taková otázka nic nepředjímá ani nenaznačuje. Pouze ukazuje, které skutečnosti bychom si měli ověřit, abychom si mohli vytvořit vlastní názor. Jedná se o metodu shodnou s procesem, kdy kriminalisté vytvářejí vyšetřovací verze a pak je po prověření buďto opouštějí, nebo naopak potvrzují. I v případě kritického čtenáře se samozřejmě může stát, že se s některými závěry nebo celým vyzněním článku ztotožní. Ale nepřebírá neprokázané tvrzení.