Přiznám se, že jsem na to letos málem zapomněl. Tedy ne úplně, ale podvědomě jsem to čekal až příští týden. Ostatně v současné „mediálněkoronavirové“ hysterii nemůže být ani divu, že zprávy o bezprecedentní manipulaci s časem jaksi zapadly. Jedno „znásilňování“ bylo zastíněno jiným, daleko větším.

Ale abychom našim novinářům zas tak úplně nekřivdili. Nějaké informace přece jen dostáváme. Tak např. na serveru novinky.cz si můžeme přečíst článek Greta se raduje, menší penisy by mohly probudit svět o tom, že znečišťování planety může mít za následek mj. zmenšování a deformaci pánských genitálií. Na idnes.cz se zase dočteme o tom, že v sobotu (27. 3. 2021) se koná Hodina Země, celosvětová kampaň na ochranu klimatu, v jejímž rámci ti lidé, co se do ní zapojí, zhasnou na hodinu světla a vypnou spotřebiče.

Vraťme se zpět k tématu změny času. Např. server lidovky.cz nás již v pátek 26. 3. 2021 v článku Nezapomeňte si přeřídit hodinky, … upozornil, že se v neděli dvě hodiny po půlnoci posunou hodiny na hodinu třetí a noc tak bude o hodinu kratší. Ale také nás informuje o tom, že čas se měl letos v zemích EU měnit naposled, ale že kvůli koronavirové pandemii a tomu, že se členské státy nedokázaly dohodnout na tom, který čas bude platit trvale, se konečné rozhodnutí odsunulo na neurčito.

Tak si to shrňme. Řada lidí včetně medicínských, ale i dalších odborníků se shoduje, že dlouhotrvající a drastické restrikce, navíc z hlediska dlouhodobého zdravotního přínosu více než problematické, mají výrazně negativní vliv na duševní zdraví a potažmo i na zdraví fyzické. Řada lidí včetně medicínských, ale i dalších odborníků, se shoduje na tom, že změna času, zejména jarní zkrácení noci, má negativní vliv na zdraví nezanedbatelné části populace. Proto právě v této době, kdy jsou lidé vystaveni nadměrnému stresu z chaotického řešení současné epidemie, by mělo být zrušení střídání času jednou z priorit!

Ale Evropská unie nemá na čas čas. Pravda, střídání času v České republice se primárně řídí našimi zákony. Ale členství v EU a s ním spojené výrazné „vměšování se“ do naší legislativy a omezování naší suverenity nenabízí prakticky jinou možnost, než aby se všechny členské státy dohodly. A toho zjevně nejsou schopny, neboť když už se po mnohaleté anabázi EU uvolila, že střídání času milostivě zruší, zatím nepřekonatelnou překážkou je otázka, jaký čas by měl být zaveden po celý rok. Taková otázka by ale vůbec neměla být položena, neboť “správný čas“ je jen jeden. Ten astronomický.

A co s tím tedy uděláme? Já bych věděl. Když se nám nelíbí pravidla hry, přestaňme ji jednoduše hrát. Z mé hlavy to není, ale líbí se mi návrh, že bychom každé čtyři roky v rámci voleb do Poslanecké sněmovny „přifařili“ otázku, zda chceme být i nadále členy EU.

Že to nemá naději na úspěch? Možná. Ale za pokus by to určitě stálo.