9.12.2022 | Svátek má Vratislav


HISTORIE: Zajímaví čeladenští lidé

17.11.2022

Kdykoli jedu z Čeladné do Kunčic pod Ondřejníkem, nemohu ponechat bez povšimnutí tzv. Broulovu vilu na konci areálu BRC. Na její zahradě je lípa a pod ní je rozsypán popel proslulého primáře čeladenské porodnice MUDr. Jaromíra Broula.

Lidé z Čeladné jsou v mnoha zemích docela známí. Zcela nedávno na věčnost odešla znamenitá čeladenská stomatoložka, choť primáře Broula, primářka MUDr. Věra Broulová. Před dvěma lety oslavila u své dcery MUDr. Magdy Rau, bývalé čeladenské občanky a znamenité oční lékařky se sídlem v německém Furth im Waldu 100. výročí narození. Asistovali a blahopřáli jí mimo dalších i městský farář Karl-Heinz Seidl, starosta Sandro Bauer, poslanec Karl Holmeier a prezident BRK Theo Zellner s manželkou. Osobní blahopřání k narozeninám zaslal i bavorský premiér Dr. Markus Söder.

Pro identitu dalšího čeladenského zasloužilého občana, musíme jít daleko do historie. O třicetileté válce (1618–1648) se většinou nepíše nic dobrého, ale jistá pozitiva tam určitě byla. Nevíme, jestli to bylo v její čtvrté fázi (francouzská válka 1635–1648), nebo ještě předtím, ale někdy v těch letech zůstali v Čechách také nějací francouzští vojáci. Bylo jich jistě více, ale tento se mohl jmenovat Brochard, Brousseau, Bruneau, Bureau, až z toho mohl být nakonec Broul.

cel

Jaromír Broul přišel na svět ve Štěpanicích, na statku rodičů jeho maminky, má tedy kořeny přímo krkonošské. Tatínek byl středoškolským profesorem na reálce v Nové Pace a jejich syn, který měl po matce velmi dobré výtvarné vlohy, váhal mezi sochařinou a medicínou. Nakonec začal studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, studia mu přerušila válka, dokončil je krátce po jejím skončení. V době vynucené přestávky pracoval v nemocnici na chirurgii a po ukončení studií uvažoval o plastické chirurgii. Z osobních důvodů však odešel do baťovské nemocnice ve Zlíně a velmi brzy zde byl zástupcem primáře gynekologického oddělení. Ve Zlíně poznal i stomatoložku Věru Čičatkovou. A prohlédnout si místo nabízeného primariátu budoucího porodnicko-gynekologického oddělení v Nemocnici s poliklinikou v Čeladné přijeli již s dcerou Magdou. Stalo se tak na jaře a Beskydy jim učarovaly.

Koncem srpna 1953 byla započata éra vyhlášené čeladenské porodnice. Primář Broul měl totiž možnost uplatnit zde své představy o moderním porodnictví a gynekologii. Navíc měl i značnou chirurgickou erudici, kterou nahrazoval absenci samostatného chirurgického oddělení. Osmatřicetiletý mladý muž (na snímku z roku 1952) se s vervou pustil do práce, a když ve svých pětasedmdesáti letech prakticky skončil, měla čeladenská porodnice v tehdejším Československu vynikající pověst.

Broulovi se rozhodli usadit se v Čeladné natrvalo. Spolu s nimi sem přišli i MUDr. František Čičatka (1890–1965) s manželkou. Ke zmírnění úvodních slov dlužno poznamenat, že František Čičatka, který si z první světové války přinesl vyznamenání za statečnost, byl dobrým a oblíbeným lékařem ve Starých Hamrech i ve Frýdlantě nad Ostravicí. Přátelil se i se známým, o něco mladším doktorem Vladimírem Vašíčkem (1909–1983), který se po něm v říjnu 1961 ujal i starohamerského zdravotního obvodu. A když se rodině naskytla možnost zakoupení vily ležící nedaleko areálu nemocnice, dr. Čičatka neváhal a obětoval pro tento účel svoji dlouho schraňovanou sbírku vzácných mincí. V létě roku 1965 onemocněl a zemřel 9. června 1965 a jeho život (i život jeho ženy) nám připomíná pomníček na urnovém hřbitůvku u dřevěného kostelíka sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem.

Mnozí pamětníci v Čeladné i v Kunčicích pod Ondřejníkem vzpomínají na svá školní léta, kdy chodili na povinné prohlídky chrupu. V dnešním léčebném domě Ondřejka „úřadovala“ mimo jiné paní primářka MUDr. Věra Broulová (*1920), žena opředená legendami. Mezi ně patří i její způsob jízdy automobilem. Řídila od svých třinácti let (dnes to již můžeme prozradit), a jelikož byla drobnější postavy, nebyla při prvním pohledu za volantem jaksi vidět. Jako by auto bylo řízeno samo. Automobilem jezdila do hodně pozdního věku, často dojížděla za dcerou Magdou do Německa. Do nedávna bydlela v malém domečku vedle dceřina domu ve městě Furth im Wald, kde má MUDr. Magda Rau jednu ze svých klinik. Ono místo je koneckonců také spjato s příběhem jejich manžela a otce primáře Broula. V roce 1995 zde slavil u své dcery osmdesáté narozeniny. Mimochodem, v té době se ještě docela bez problémů jako jogín postavil na hlavu. Při této příležitosti mu zdejší gynekolog doktor Bendl veřejně poděkoval za jeho skvělou práci v případu přetnutého močovodu u jedné pacientky. Ta by byla navždy inkontinentní, kdyby zručný chirurg Broul nezasáhl jako deus ex machina, neboť místní odborník byl na dovolené a MUDr. Broul byl náhodou v městečku přítomen.

Všechno je v podstatě spojeno se vším. Broulovi se dokonale sžili i s místním prostředím. V padesátých letech minulého století nastoupila do chemické laboratoře Moravských elektrotechnických závodů ve Frenštátě pod Radhoštěm mladá dívka Zdeňka, čerstvá absolventka Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Za půl roku se zamilovala a stala se manželkou Ladislava Adamce, tehdejšího ekonomického ředitele podniku. Ten byl velice úzce spjat s rodným městem Frenštátem pod Radhoštěm. Jeho tatínek odtud každodenně dojížděl na šachtu do Ostravy. Zemřel na silikózu. Ladislav Adamec (1926–2007) pracoval do svých dvaceti let jako pomocný dělník, posléze byl předsedou ONV, ředitelem MEZ Frenštát pod Radhoštěm, dlouholetým místopředsedou vlády ČSSR a nakonec posledním předsedou vlády před listopadem 1989. Ing. Zdeňka Adamcová se jednoho krásného dne ocitla v ordinaci primáře Jaromíra Broula a ten ji úspěšně léčil jako většinu svých pacientek. Nikdy se nechtěl přiživovat na stoupající kariéře jejího manžela. Stalo se tak pouze dvakrát, a to z důvodů zcela pochopitelných. Když v sedmdesátých letech v čeladenské nemocnici zcela zkolabovala kotelna, vypadalo to tak, že se prostředky na její generální opravu (či spíše na její novou výstavbu) v rámci okresu a kraje nenajdou. A nemocnice bude muset skončit.

A tehdy se primář Jaromír Broul po letech vydal do Prahy. Nikdy nevyprávěl o tom, jak to udělal. Ale skutečností je, že tehdejší místopředseda vlády Ing. Ladislav Adamec uvolnil z vládních rezerv potřebnou částku na výstavbu nové kotelny pro Čeladnou. A nemocnice fungovala dál.

Ve vyprávění, které nám o životě svého otce napsala jeho dcera MUDr. Magda Rau, je také tato věta: „K otcovým pacientům patřila například i paní inženýrka Adamcová, manželka posledního premiéra Ladislava Adamce. Toho jsem si vždy vážila a vážím coby člověka, kterému vděčím za to, že jsem mohla vystudovat medicínu.“

Paní Magda Rau se vyjádřila poněkud nepřesně. Ladislavu Adamcovi může zřejmě vděčit za to, že byla přijata na medicínu, protože při známých politických postojích jejího otce a matky by se tak hned nestalo. To, že Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci vystudovala, je zásluha samozřejmě naprosto její. Již ve třetím ročníku absolvovala praxi u svého otce v Čeladné. Bral ji ke všemu. I k operacím. Při té první jí pomohl do operačního pláště a poznamenal: „Na žádném pracovišti Tě nebude primář oblékat do operačního pláště…“ Tehdy se dcera primáře Broula mohla několikrát velice neformálně přesvědčit o tom, jak vlídný, přívětivý a lidský byl její otec k zaměstnancům a pacientům. Jaké se těšil u nich autoritě, oblibě a respektu. Slyšela i přirovnání o jeho zlatých rukách.

Odnesla si to pochopitelně do života.

Když se naplnil její mateřský čas, porodila v Čeladné syna Čestmíra. Porod vedl, kdo jiný, než její otec. Syn dnes pracuje jako herec a reportér. Když se naplnil i její čas politický, emigrovala do Německa.

Vyprávět o profesním životě a úspěších světově proslulé lékařky MUDr. Magdy Rau by bylo na další knihu. Vede své kliniky, od roku 2009 má i Oční centrum v Praze, přednáší, operuje, publikuje a má mnohá prvenství, co se týče operativního léčení v očním lékařství. Tleskali jí posluchači v Londýně, ve Washingtonu, v Barceloně, ve Střední Americe, v Praze či v Berlíně.

Kdysi chtěla být gynekoložkou, kráčet ve stopách jejího tatínka. Ten jí to ovšem rozmluvil a poradil, že by mohla být třeba úspěšnou oční lékařkou. Dala na jeho slova a stala se jí.

Tohle všechno nemohl ten francouzský voják v první polovině 17. století tušit. Nebylo to ovšem nutné. Věci mají svůj řád a dle něj se také dějí. Lékaři sice nevědí všechno, ale vědí o tom hodně. A první primář čeladenské porodnice MUDr. Jaromír Broul dával lidem všechno, co věděl. Neboť cítil o hodně více než povinnost.

A tak se v rychlém historickém okamžiku za sebou stali čeladenskými občany MUDr. Broul s manželkou, jejich dcera, vnuk i dědeček s babičkou. Můžeme být, nejen na ně, velice hrdí.