EKOLOGIE: Chceme z křivoklátských lesů vyhnat člověka?
Jenže podle mne je jádro pudla někde úplně jinde – totiž v míře budování vztahu lidí k přírodě, v níž žijí a ve které se pohybují. Dlužno říci, že tohle žádné zákony, regulace a národní parky opravdu nevyřeší. Naopak.
Území v režimu národního parku, kde je zakázáno téměř vše včetně konvenčního zemědělského hospodaření, vede v praxi k vylidňování příslušných lokalit a regionů, což lze v praxi demonstrovat na Národním parku Šumava. Je to logické. Nelze tam stavět, nelze si přinést z lesa pár větví na večerní táborovou párty, nelze tam nic. Místo v lokalitě trvale žijících obyvatel proudí po vyhražených plochách (cestičkách) národních parků dočasní návštěvníci, kteří sice mohou obdivovat nedotčenost neposkvrněné přírody, za pár hodin exkurze si však k onomu místu nemohou vytvořit žádný vztah a s sebou si odnesou jen vzpomínku. Ta ale přírodě moc nepomůže. A co je horší, takhle skutečný vztah k přírodě nemůže vzniknout. Ten je možný vybudovat pouze trvalým kontaktem s ní, každodenním sepětím, znalostí místních květin či živočichů vyskytujících se v místě nejen v neděli odpoledne, ale po celý rok. I mezi lidmi se vztah buduje prostřednictvím společných zážitků – a stejné je to i s přírodou.
Tedy: Chceme-li zlepšovat vztah lidí k přírodě, je nutné jim umožnit v ní žít a pracovat. V tom tkví základní myšlenka lesnických parků, na rozdíl od parků národních. Naprosto zavádějící, manipulující a lživé jsou pak v této souvislosti tvrzení, že lesnický park umožní drancování přírody, například těžbou dřeva. Ano, těžit se v lesnickém parku (ale ne všude) může. Jinak se ale hospodaření v lesnických parcích řídí docela přísnými pravidly. Řada kritiků lesnických parků podle mne například ani netuší, že lesnický park je vyšším stupněm ochrany než chráněné krajinné území.
Patřím k již postupně vymírající generaci „čundráků“ a jsem rád, že jsem tu dobu táboráků, potlachů, toulání se přírodou a potkávání množství kamarádů mohl zažít. Ačkoli předlistopadový režim, pokud si pamatuji, neměl čundráky moc v lásce, protože měli dlouhé vlasy, svobodné myšlení a únik do přírody byl jistou formou úniku z tehdejší společnosti, bylo mezi čundráky jen velmi málo těch, kteří přírodu ničili. Naopak, ze spousty těchto lidí vyrostli první skuteční, nezpolitizovaní a pravověrní ochránci přírody, kteří v této ochraně neviděli kšeft, ale filosofii. Svůj vztah k přírodě si přitom většinou vybudovali tak, že se do ní co nejčastěji vraceli, žili s ní, mnozí se do blízkosti lesů, vod a strání odstěhovali. A tím ji mají rádi a mají k ní vztah.
Pamatuji se na nesčetné příhody nečekaného i zcela programového nocování v lese, často „pod širákem“, někdy pod stanem, a to i na místech, kde se to již tehdy nesmělo. Nepamatuji se naopak, že by někoho nocujícího místní hajný, porybný či někdo ke kontrolám kompetentní z místa natvrdo vykázal nebo ho pokutoval – většinou se pohrozilo prstem a dotyční se pak již nikdy neviděli, neboť čundrák se ráno sbalil a táhl zase dál. Kde ale dnes nasbírat zážitky z nočních bouřek, ranního svítání či oné pověstné „rosy na kolejích“, když vás prakticky na jakémkoli místě může coby Járu Cimrmana - ležícího, spícího pokutovat tisícovými částkami novodobý zástupce ochránců přírody, který nerozezná hlaváček jarní od letního? Zdalipak si někdo položil (a především si odpověděl) otázku, proč vůbec někdy mohlo nějaké dítě nakreslit fialovou krávu? Jasně, protože ji nevidělo. A proč ji nevidělo? Protože se do přírody kromě nějakého zájezdu, exkurze či návštěvy národního parku ani nedostalo. A v národním parku krávy většinou nejsou.
Jistěže je třeba přírodu chránit před nezodpovědnými jedinci nebo nezodpovědnými podnikateli. Vytěsnit z ní ale co nejvíce lidí na co největším území není řešení. Jistěže je lesnický park pokusem, který může být podnikatelsky zneužit. Podstata ale, totiž normální a neregulovaný život lidí a obcí v lesnických parcích, je navýsost správná.
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.
Autor je agrární analytik
