Na úvod bych rád předeslal, že jsem opatrný a myslím si že i ohleduplný řidič.

Mám ujeto asi 500 000 kilometrů bez nehody a pokutu jsem platil naposled před deseti lety. Přesto mám teď na silnici větší strach. A to nejen z agresivních řidičů, ale nově i ze „srážky s blbcem“. Že situace na silnicích byla neúnosná, víme všichni. A že bylo potřeba zpřisnit postih bezohledných řidičů také. Jak se ale k tomuto problému postavil náš parlament, svědčí opět o intelektuální vyspělosti námi volených poslanců. Zatímco sami jsou chráněni poslaneckou imunitou, ušili na obyčejné občany bič, jehož délku zatím vůbec nedokážeme odhadnout. I když od začátku muselo být všem jasné, jaké důsledky bude mít zavedení drakonických trestů za každé banální pochybení a předvším zvlášt nepochopitelné posílení pravomocí obecní policie, počkal jsem se svým hodnocením až do začátku platnosti zákona. Musím se přiznat, že skutečnost předčila i ty nejčernějši očekávání. To, co provádí městká policie, je naprosto neuvěřitelné a jen potvrzuje teorii o tom, co se stane, pokud se nepřiliš inteligentním lidem svěří represívní moc. Nastavit radar tak jako se stalo v Brně, tzn. s dvoukilometrovou tolerancí, dokáží opravdu jen policisté s velmi nízkým čelem. Měrení radarem má svou toleranci, která činí při rychlostech do 100 km/h 3 km/h u laserových a 5 km/h u mikrovlných měřičů, nad 100 km/h dělá tolerance 3, resp. 5%. Tato tolerance musí být při vyhodnocení naměřené rychlosti policií zohledněna. Pokud mikrovlný radar naměří 52 km/h, může se skutečná rychlost vozidla pohybovat rozmezí 47 až 57 km/h. Jinými slovy, pokud radar naměří 52 km/h, není v žádném případě jisté, že řidič překročil rychlost 50 km/h. O to absurdnější je obhajoba takového chování policie panem ministrem Šimonovským. Ten v rozhovoru pro server iHned uvedl, že se řidič musí rozhodnout, zda budou dodržovat předepsanou rychlost 50 km/h nebo ne, a pak bude od 51 km/h potrestán. Nějak ale zapomíná na to, že policie není schopna rychlost s takovou přesností změřit. U člověka, který zastával a stále ještě zastává ministerský post, bych očekával vyšší inteligenci. A to dokonce hovoří o možném zpřísnění bodového systému.

Jako příklad uvádí Rakousko. Rád bych uvedl věci na pravou míru. V Rakousku není zaveden bodový řiidičký průkaz, ale systém takzvaných záznamů v rejstříku řidičů. Na rozdíl od našeho „českého“ systému jsou tyto záznamy udělovány ne za každé opomenutí, ale za třináct přesně definovaných typů přestupků a opravdu bezohlednou jízdu. Jako příklad bych chtěl uvést ohrožování chodců na přechodech, najíždění na automobil vpředu a vynucování si předjetí, jízda v odstavném pruhu a omezování zásahových vozidel, jízda na červenou a samozřejme i jízda pod vlivem alkoholu, pokud hranice alkoholu v krvi překročí povoleno mez. Pŕekročení rychlosti v seznamu přestupků, na které se vztahuje záznamová povinnost, chybí úplně. Pokud řidič získá více než dva záznamy za rok, je povinen nejprve absolvovat doškolení a teprve pokud se podobné chování opakuje, může přijít na tři měsíce o řidičsky průkaz. Nepříjemné, ale ne likvidační. Rozdíl mezi oběma systémy je propastný a pokud pan ministr Šimonovský použil Rakousko jako přiklad, tak se z jeho strany jedná buďto o výsměch, anebo o absolutní neznalost. Naši politici nějak nedokáží rozlišit postih a buzeraci. Jako protiklad k rakouskému systému lze uvést naprosto absurdní ztrátu pěti bodů u nás, pokud si někdo zapomene doma řidičský průkaz doma. Zajímalo by mě, jak se tím, že všichni budou mít řidičský průkaz s sebou, zvýší bezpečnost silničního provozu a kolik lidí z důvodu, že si ho někdo zapomněl, na silnici zemřelo.

A bude hůř. Městská policie se plně vrhne na tak lukrativní podnikání jako je výběr pokut. Policisté, motivovaní podílem na zisku, budou nejraději měřit rychlost za slunečného počasí na rovné, široké, čtyřprodouvé silnici. Ve spolupráci s místním úřady bude na přehledných, a proto nelogických místech přibývat značek s omezením rychlosti na 30 či 20 km/h s cílem zvýšit zisky do obecních pokladen. V honbě za pokutami nezbude městské policii čas na to, na co byla původně ustanovena. Ale koho to bude zajímat, když bude plná pokladna? A vzhledem k tomu, že městská policie nepodléhá tak přísným kontrolám jako policie ČR a přijímá i takový lidský materiál, který by u policie ČR neměl šanci, nezbývá než si popřát „dobrou noc“.

Chtěl jsem všechny vyzvat, abychom se nedali. Prostudujme si zákon a braňme se v jeho rámci. Požadujme identifikaci policistů, nahrávejme si průběh kontroly a využijme každé pochybení policie k protiútoku. Požadujme protokoly o kalibraci radarů, nezapomeňme, že fyziologická hranice alkoholu v krvi může i bez konzumace alkoholických nápojů přesáhnout i 0,2 promile. Nebojme se správního řízení, vše zdokumentujme a braňme se. A tlačme na politiky. Předčasné volby se blíží. Dejme jim najevo, že vše si dovolit nemohou.