Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Cituji z publikovaných vzpomínek: "... Naši mi doma vysvětlili jak to s režimem je, jen mě zapřisáhli, abych o tom nikde nemluvil. ..."

Komentář

Bohužel, rodiče autora ještě neznali skutečné příčiny radikální společenské změny, která se náhle přihnala. Takže raději jen zapřísahali svého syna, aby mlčel. A život jejich syna, autora článku, začal teprve až datem jeho narození. A teprve až několik let po svém narození, autor začal vnímat své okolí a pamatovat si své okolní vjemy.

Závěr: Pamatuji si, že jeden humorista kdysi začal vyprávět svůj životopis sdělením: "Když jsem se narodil, naši nebyli doma. ..."

Likvidace fronty na maso v tichosti? Nic ve zlém za odmlouvání, ale prý to byla docela velká řacha ...

Přihlášku do Pionýru otec nepodepsal, byla jsem po roky jediná ve třídě. Řekl, že si komunisté chtějí podmanit mládež, stejná verbež jako u Hitlera.

A s tím uhlím to bylo tak: Bylo jen na příděl. Ten byl nedostačující a především - ani ten příděl se nedal sehnat. Rodinný domek ještě z první republiky se dal jakž takž vytopit jen o Vánocích a to proto, že rodiče měli známého a ten zase známého...... Takže jsme každý podzim chodily s mámou žadonit "pod rukou" zase o něco uhlí. Celkem tolik, že jednou otec řekl, že příděl uhlí které měl za války byl vyšší než v tom blahu socialistických zítřků.

Tak moc hezké to dětství nebylo, rodiče měli samé starosti. Rodinný domek byl "nadměrný byt" takže se dlouhá léta strachovali, že jim někoho "nepříjemného" nakvartýrují. Jednou se dokonce muselo vyklidit celé horní patro, jen proto, že se očekával takový nějaký "podnájemník".

Zásobování občanů čímkoli jen hrůza. v prázdných obchodech "nemáme, nemáme" kdy dostaneme nevíme i u tak obyčejných věcí jako máslo .

Nemohu si vzpomenout na nekalené dětství. starosti rodičů se promítly na celou rodinnou atmosféru

Hlavní důvod, proč staří hájí to, co znali zamlada, je pošetilá touha, aby to bylo jako dřív, a oni byli zase mladí. Nebudou. Zasazovat se dá jen za to, co bude - a najít si v tom něco pro sebe.

Vypadá to jako nepochopení vzpomínky, kdybyste četl pozorněji, tak snad.

No, mládí se už nevrátí, ale těch stranických schůzí bychom se mohli dočkat zas, pokud to půjde dál stejným směrem...

Ale bez mé účasti.