Omluvy jsou nejžádanější zboží, omluvy se nosí, kdo se neomlouvá, není Čech a zdaleka nejen Čech, jak si hned řekneme. Řeporyjský starosta se veřejně kaje, že emočně nezvládl pohled na fotku Felixe Slováčka v soudružském kolektivu Kateřiny Konečné, sochař David Černý se omluvil, že svou arogancí donutil úřednici, aby ho před televizní kamerou poslala do p*dele, omluvy ale přicházejí i ze zámoří. Však jsem inzeroval, že se omluvy netýkají jen Čechů. Vposledku se omlouvá globální, leč v jádru americká firma Apple. Neomlouvá se za nakousnuté jablko, ale i toho je jistě dočkáme. Omlouvá se za svoji poslední reklamu, krátký film neboli spot nazvaný krátce CRUSH, tedy rozdrcení.

Filmem upozorňovala na svůj poslední model iPadu, který umí vyjít vstříc všem myslitelným druhům lidské kreativity v kumštu i technice a kromě toho je lehký a tenoučký… skoro jako papírek. Znázorněno to bylo tak, že se pod lis naskládalo všechno možné i nemožné, co ke kreativitě slouží, od piána přes barvičky po knihy, načež to všechno lis zmáčkl a stal se z toho ten nejtenčí iPad, jaký byl od dob vynálezu ohně vyroben.

Když je reklama originální, přiláká především morální supy, kteří krouží nad krajinou a pátrají po mravních mršinách. Reklama CRUSH je hned zaujala: drtit piáno v lisu, jaká to škoda! Z jiné strany: lisovaná kreativita, glajchšaltovaná tvořivost, jaká to vražda diverzity!

Hodilo mě to zpátky o šedesát let. Jako studentík novinařiny jsem praktikoval v týdeníku Kulturní tvorba, kde filmové rubrice vladařil Jan Kliment. Ano, TEN Kliment, proslulý pak z normalizace. Tehdy ale to bylo všechno pomíchané, pozdější disidenti a pozdější normalizátoři měli na klopě stejný odznak a říkali totéž. Přiběhl jsem tenkrát z předváděčky filmu Věry Chytilové Sdmikrásky. Planul jsem nadšením.

„Viděl jsi tu scénu s dortem?“ skočil mi do řeči Kliment.

„Úžasná alegorie marnosti bezúčelného prázdného života...“

„Je to mrhání potravinami! Víš, na kolik procent musí náš pracující splnit normu, aby si mohl pořídit kousek dortu, který nechá paní Chytilová rozšlapat před kamerou?“

Chytilová už polemizuje s Klimentem o filmu na onom světě, ale lidem se nepřestaly líhnout všelijaké nápady v hlavách. Chvála bohu, že morální supi neochabují v pozornosti a výstřelkům dokážou včas zamezit. Film nechal Kliment a další stáhnout z kin a o šedesát let později američtí Klimentové donutili Apple stáhnout reklamu a omluvit se za ni. Drtit piáno v době, kdy bojujeme za klima, jaké to rouhání!

Chytilová i Sedmikrásky to přežily, kdo dnes zná jméno Jana Klimenta. On se ten Appple taky nepoloží. A budu zvědavý, jak to dopadne s prodejem toho nového iPadu. On totiž všechno umí a je to nejplacatější tablet od vynálezu ohně. Úplně, jako kdyby všechno tvořivé zmáčkli v lisu na placku!

Psáno pro Poslední slovo Lidových novin

___________________________________________________________
PŮVOD TAJEMNÉHO ROBOTA PŘIVEDE MĚSÍC NA POKRAJ ZKÁZY

Jsi robot? Tak ti tu tvou plechovou držku rozmlátíme! Ano, roboti zažívají v Arkádii špatné časy. Starožitníci Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák ovšem ani na vteřinu neváhají postavit se na správnou stranu. Odpověď na způsob, jak vrátit plecháčům důstojnost, se skrývá ve Zlatém pomeranči. Kdo je Bejby, jenž se z něho zrodil? Robot? Polymorf? Nekontrolovaný experiment? Dost možná všechno dohromady. Hlavně a především je to ale bytost, která dokáže Kubovi s Dědkem pěkně zkomplikovat život…
Nová akční sci-fi z oblíbeného cyklu Arkádie, která postavami a prostředím volně navazuje na knihy Hvězda mého života, Ultimus, Hu! Povídky Dědka Čucháka a Ostrov nesmrtelných.
K dostání všude, ale i zde.