Na tvůj další román jsme se v Česku netrpělivě třásli opravdu drahně měsíců (pominu-li reedici Conana). O Strážcích Varadínu respektive o Dobrodružstvích kapitána Báthoryho mluvíš jako o svém vysněném projektu. Kdy to snění začalo a co ho inspirovalo?

První povídka z dob protitureckých válek mi vyšla už v roce 2003. Jmenovala se Hrdlořez (pod názvem Pekelníci vyjde v mé povídkové sbírce Kámen a krev někdy na jaře) a už v ní vlastně vystupoval Kornel Báthory, i když tenkrát ještě pod jiným jménem. Takže tím tématem jsem se zabýval ještě předtím, než vyšel první Černokněžník. Jak k tomu došlo? Asi během studia středoevropské historie v souvislosti s mými slovanskými fantasy cykly. Tenkrát mě štvalo, jak málo toho víme o historii starých Slovanů – a zároveň mě začalo fascinovat jiné, podstatně lépe zmapované období. Tedy 17. století. To bylo jedno z nejneklidnějších století, jaké kdy Evropa zažila.

Už z tvých předchozích cyklů (Bivoj, Bohatýr...) víme, že věnuješ mnoho času přípravě a studiu materiálů. Zdá se mi ale neuvěřitelné, že by nebylo externích spolupracovníků a zkušených betačtenářů. Kolik stránek jsi musel nastudovat kvůli Uhrám sedmnáctého století a kdo ti s tím pomáhal?

K Báthorymu jsem toho musel nastudovat zřejmě víc než ke všem svým dosavadním knihám. A to mluvím jen o první části. Dvojka se odehrává ve Středomoří, na Krétě, na Cypru, v Sýrii, takže studuji dál a dál, pořád nové věci. Právě dnes (15. 12., pozn. redakce), kdy píši tenhle rozhovor, jsem se zabýval derviši a súfismem, četl jsem si v Koránu. Ale to je právě to, co mě na tom baví – neustále objevuji něco nového a vkládám to do příběhu. Proto píši historickou fantasy, nudí mě jen tak si něco cucat z prstu, rád splétám vlastní děj kolem věcí, které jsou reálné a opravdu se staly. Betačtenáře jsem až doteď nepoužíval (když pominu Roberta Pilcha, který se mnou řeší text během překladu), teď jsem měl jednoho, ale zásadního – redaktora, příležitostného spisovatele a překladatele Michala Spádu. Obohatil text spoustou podnětných připomínek. Rádců a lidí, kteří mi poskytli nejrůznější materiály k dané době, byly houfy, včetně Braňa Kovára ze Slovenského archeologického a historického inštitútu.

Co tě vlastně láká a nutí psát takto rozměrné ságy, zvlášť, když se u Dobrodružství kapitána Báthoryho mluví o sedmi svazcích? Nebylo by rozumnější se inspirovat Coelhem, McCarthym, Erbenem?

Já se vlastně nepovažuji za ságotepce. Pořád je ve mě něco z obdivovatele Howardových krátkých, úderných příběhů, takže každá moje knížka je svým způsobem samostatný příběh. Jen se občas několik románů s jedním hrdinou nějakou vyšší dějovou linií propojí do dilogie či trilogie. S Báthorym to bude stejné – půjde o více-méně uzavřené romány, propojené hlavním hrdinou a historickým pozadím. Každá knížka ale bude mít vlastní zápletku a vlastní vyvrcholení. Co se týče těch sedmi svazků – to byl výstřel od boku v nějakém rozhovoru. Řekl jsem, že mám v hlavě náměty nejmíň na sedm částí. Ve skutečnosti jich může být pět nebo dvacet, to teď opravdu nevím, záleží na čtenářském ohlasu a mé chuti věnovat se tomuto tématu. Uvidím, kam osud hrdinu zavede a kolik těch dobrodružství kapitán Báthory doopravdy zažije. Opakuji, že půjde spíš o volný románový cyklus než o jednolitou ságu.

Předpokládám, že historické reálie máš nastudované  a kostru celého cyklu promyšlenou. Jakou rychlostí hodláš uvolňovat další pokračování?

To závisí od mnoha věcí – od již zmiňovaného čtenářského zájmu, od mého čerstvého otcovství, které mé psaní poněkud zpomalilo... zkrátka těžko říci, ale bude to tak jeden díl za tři čtvrtě roku. Dvojka by měla vyjít v létě, chtěli bychom ji křtít na Euroconu.

Přemýšlíš o tom, že by sis od Báthoryho odběhl někam jinam, ještě než ho dokončíš?

Prozatím mě Báthory baví tak moc, že si neumím představit návrat ke starším cyklům nebo jiným námětům. Ale něco se určitě vyskytne – třeba teď mezi Strážci Varadínu a Bránou Irkally (to bude název dvojky) jsem napsal novelu Věrozvěstové s Roganem a Goryvladem, která se objeví v již zmiňované povídkové sbírce Kámen a krev.

Nedávno jsi pronikl na ruský trh, máš už ohlasy od tamních nakladatelů a čtenářů, jestli si žádají další tvoje knihy?

Upřímně, s Rusy je trochu těžká komunikace (Vlado Ríša, který celou tu věc jako můj „agent“ vybavil, by mohl vyprávět), ale mám zprávy, že „Černoknižnika“ je například v Petrohradu složité sehnat. Je otázka, zda je to mizernou distribucí, nebo tím, že se knížka dobře prodává. Každopádně dvojku po mě prozatím nechtěli. Uvidíme, jak se to vyvine. Popravdě, žíly mi to netrhá, honorář za knížku byl symbolický, spíš to publikování v Rusku považuji za takovou zábavnou kuriozitu.

Kromě psaní románů, článků pro CSFD.cz a Pevnost si můžeme tvoje věci přečíst ještě někde jinde?

Ještě občas něco napíšu pro filmový server MovieZone.cz a tu a tam nějakou tu recenzi nebo článek pro slovenský časopis Fantázia. Nabídek je víc, ale popravdě řečeno, publicistiku se snažím postupně odsunout na vedlejší kolej. Stále mě baví, hlavně filmové recenze, ale beletrie mě zajímá nesrovnatelně víc a, proč to skrývat, je i lépe placená.

Jako jeden z mála československých žánrových autorů je o tobě známo, že se živíš pouze psaním. Stačí to k obživě tvojí rodiny nebo si vypomáháš ještě jinak?

K obživě rodiny mi psaní bohatě stačí, takže ne, nemusím si vypomáhat nijak jinak. Snad to ještě nějakou chvíli vydrží. Snažím se psát čím dál lépe, takže doufám, že mi čtenáři zachovají přízeň.

Děkuji za tvoje odpovědi.

Další informace o Juraji Červenákovi se dozvíte na jeho webu: www.cervenak.sk.