Malá úvaha o tom, zda rušení zdravotnických zařízení v regionech je ekonomicky výhodné.

VZP, reprezentující české zdravotnictví, je v mínusu. Ponechme stranou důvody, proč (zvýšením svého krevního tlakuzdravotnictví neprospějeme). Dochází k mezní situaci, kdy se ruší lůžka , oddělení, časem celé nemocnice. Jednoduchá úvaha – na péči není, zavřít, zredukovat! Globálně v tomto státě snad nikdo neuvažuje.

Nevím, zda se někdo zabýval tím, že populace nám neomládne, ani se neozdraví. Že moderní léčba sice u mladých zkracuje pooperační hospitalizaci - na druhou stranu o léta prodlužuje život lidem s mnoha chronickými onemocněními, kteří potřebují průběžně ošetření i hospitalizace. Péče se tedy nebude čerpat méně - jen budou všichni dojíždět (pacienti, personál i sanitky se starými pacienty). Vezměmě v úvahu cenu pohonných hmot a stav silnic. Také zřejmě kapacita zbylých zdravotnických zařízení nebude všude stačit a bude se muset občas někde přistavět (konečně zase zlatý dotační kanálek, stříhání pásky).

Nikdo také asi nedomýšlí degradaci regionů, odkud postupně zmizely škola, pošta, omezuje se dopravní spojení a nyní se zruší regionální zdravotnické zařízení. Je jasné, že investory takové neperspektivní místo nepřitáhne; že schopnější mladí ho opustí ,zatímco poroste podíl obyvatelstva na dávkách - a stát si zakládá na další problém. Skloňovaný "rozvoj agroturistiky", podporovaný z nějaké jiné kapsy veřejných peněz, nezachrání vůbec nic.

Omezují se služby jednotlivých lékařských specializací. Nevím, zda někdo statisticky počítal pravděpodobnost výskytu z toho plynoucích "průšvihů" - a jejich cenu.
Pro ilustraci, vezměme si město, kde v nemocnici zrušili službu lékaře ORL oddělení.
Malým dětem jako naschvál většinou začínají záněty středouší večer či v noci. Předpokládejme, že většina z nich bude mít "kliku" (záněty méně závažné, které zvládne sloužící dětský lékař Brufenem bez paracentézy bubínku; motivovaní rodiče vlastnící auto, kteří dítě i v noci dopraví na vyšší pracoviště). Jednou za čas se ale může vyskytnout jedinec, který tato štěstí nemá a zánět postoupí rychle - může způsobit zničení vnitřního ucha, případně i zánět mozkových blan s ohrožením života dítěte. Náhrada vnitřního ucha implantátem přijde na 2 – 3 miliony Kč plus operace, ošetřování, náklady na rehabilitaci atd. Zánět mozkových blan s následným trvalým postižením se pojišťovně může prodražit tolik, že tato částka by pokryla noční služby lékařů ORL na desítky let. (Ze zdravotního pojištění se navíc budou hradit antidepresiva matce, léčba žaludečních vředů otci, infarkt babičky – ale do souvislostí to nikdo nedá.)

Jsme masírováni sloganem, že menší porodnice s méně než 600 porody za rok nemohou umět dobře řemeslo a jejich zrušení je pokrokem. Porod se ovšem vymyká centrálnímu plánování a i krátká chvíle v něm rozhoduje o životě, smrti a postižení. Je bezpečnější rodit v malé porodnici, než po cestě v odstavném pruhu. (Statisticky přitom sotva lze prokázat větší počet komplikací než ve velkých nemocnicích – rodičky tato klidnější zařízení vyhledávají- a problém s "erudicí" by se vyřešil, kdyby jejich personál v průběhu roku "rotoval" mezi nemocnicí velkou a menší, což lze zařídit.) Opět jsme u toho, kolik stojí doživotní péče o postiženého jedince či drahá resuscitační péče o matku.
Bude někdo – pojišťovna, krajský úřad - menší i větší "průšvihy" registrovat a vyhodnocovat?

Asi sotva – naráží to na ochranu osobních údajů, ale i na přiznání viny a tím na problematiku odškodného.

Ale občane, kdybys odškodné žádal: závěr znalce pravděpodobně bude, že se nedá jednoznačně říci, že dítě by se nenarodilo poškozené… že člověk by na záchvat neumřel… atd., nebýt časové prodlevy.

Další problém: po kom žádat? Za totality, kterou lid posledními volbami volá zpět, mohli za "průšvihy" jednoznačně určitelní vládnoucí soudruzi a řešily se na sekretariátě - takže byla snaha, aby k nim nedocházelo a lid se nebouřil. S kým se však soudit teď? S měnícími se politiky? S ministry s životností pár měsíců? S úředníky státní správy a samospráv, kteří musí politiky poslouchat? Kdo je zodpovědný za přijatá kolektivní rozhodnutí? Za volební program (jeho nedodržení lze snadno svést na koaliční partnery)?

V případě, že časem budou regiony iniciovat posunutí zdravotní péče blíž k lidem, tak zpětný výkup budov či budování nemocnice na zelené louce vyjde draho, budování lékařského týmuje je ještě obtížnější. Stojí celé to dobrodružství za to? Zrušit něco, co funguje, je snadné.