Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Revoluce byla Ukradena. Z jedné Pr delky Východní jsme rychle vlezli do druhé Pr delky Západní. A platíme hrdě opět Výpalné a servilně pokolnkujeme......

Myslím, že to po nás ani nikdo nechce. Což vám nebrání to dělat. :-) Víte jaké jsou platy v Bruselu ? :-)))

Problém je v tom, že v roce 89 se cinkalo, bolševik padl. To mělo výhodu: padl komunistický pořádek a nevýhodu: nově za pořádek odpovídáme každý jednotlivě. Za komunismu si ovšem všichni velmi dobře zvykli na "luxus", že pořádek tu byl tak nějak sám od sebe. Sice špatný, bolševický, ale byl. A teď, když každý nezvedne zadek a nezajímá se, tak není nic. Což někdy může být horší, než ten komunismus. Tím nemyslím absolutně, ale spíš lokálně. Např. dodržování zákona úřady je dnes podstatně horší než bylo za komunismu. Je to dáno např. tím, že právní experti nepracují obvykle na úřadech, ale v soukromí.

Je to dáno například tím, že za komunismu byl zákon psán pro KSČ a její úředníky.

Hodně otázek.

Já si conundrum dnešní existence republiky vysvětluji takto. jen stručně a heslovitě.

Historie sepsaná Fr. Palackým stála u zrodu republiky. Byla to historie ve své podstatě falešná a naivní. Obsahovala však mnoho polopravd a pravd a byla proto přijata. Týkala se Čech (Bohemia), tedy ne Moravy a Slezska a již vůbec ne Slovenska. Začal ji psát německy a na začátku byla i tak vydaná. Alois Jirásek pak tuto zcestnou historii rozšířil mezi lidi romantickými romány.

Vznik republiky po 1.válce spadl občanům tzv. do klína. Dokonce se podařilo, opět falešně, vytvořit představu, že jsme stáli na straně vítězů. Představa, že lze bez námahy dosáhnout státoprávních výsledků ve společnosti zapustila kořeny, a zaslepila nutnost se postarat o svoji nutnou obranu pro případné stavy nouze. Tak pak vznikl Protektorát Čechy a Morava.

Po další válce, kterou jsme v podstatě zase prohráli, se nám opět podařilo vystupovat jako vítězná strana a hlavně tak přesvědčit sebe sama. Se stejnou naivitou jsme pak vstupovali do zločinného tábora. Cestou tam jsme sami zlikvidovali svoji menšinu, která protestovala. Svoji existenci v něm jsme pak přizpůsobili svým podmínkám a v list 89 jsme byli myslím poslední, kdo se jí vzdal. Nazvali jsme svoji společnost jako zločinně řízenou, nenašli jsme ale čas hledat zločince. Celá změna ze zločinného režimu do československé demokracie proběhla klidně, bez násilí, bez zásadních změn; tedy jak bylo zvykem. Domnívali jsme se, že je to možné, dokonce snad nutné. Dnes to někteří z nás vidí jako chybu. Máme i dnes představitele tehdejšího zločinného režimu ve vrcholných státních funkcí. Ani svoji vlajku nemáme, zůstala nám československá a právní řád budujeme na zločinném.

pokr.

pokr. Vorlický

Zbyly nám odkazy na cinkání klíčů a hekáme, že je nám zase ubližováno. Cinkání je jistě myšleno jako pro něco metafora, rád bych ale věděl, co si při něm cinkající opravdu mysleli. Co se týče dividendů, o které jsme jako okrádáni a které si majitelé firem nosí domů. Opravdu si někdo myslí, že nám tady nechají zisky SVÝCH firem?

Jsme sto let nesvéprávná společnost. Žádné cinkání klíčů, žádné nadávání na EU, Ukrajinu nebo Rusko, žádná předstíraná důstojnost nás z toho nedostanou. Je třeba začít u sebe, svět není peříčko, říkala máma. Snad na to ještě máme.

"Jakým dědicem listopadu je Petr Pavel? Dokázal by byť jediný účastník listopadových událostí (vč. Pavla) pochopit možnost, že prezidentem, který jednoho dne na Národní třídu přijde zažehnout svíčku za VB napadené studenty, bude někdo režimu tak oddaný, že by do nich pendrekem asi taky mlátil? A pravděpodobně i něco mnohem horšího? A že v komunismem sužované zemi existuje zcela zvláštní forma potenciálního disentu „neinformovaní“? A že si tento muž jako hlava státu pro citáty pronášené na Pražském hradě nevybere Masaryka, ale Batmana, o kterém v roce 1989 věděl něco u nás asi málokdo a že mu budou tleskat vzdělaní političtí vězni a chartisté?"

Navoněná bída

Bureš tam letos byl také a plížil se tam za tmy i jako premiér.

Zvolen byl Pavel, s tím nic nenaděláte.

Zmatlal toho pan Frank dost. Na některé jeho konkrétní otázky lze odpovědět.

"Zeptejme se ale, co by se tehdy na náměstích řeklo o vstupu do NATO, co by se řeklo o celé východní Evropě v NATO a co by se řeklo o Ukrajině v jakési EU a v NATO. Nebyly i tyhle ideje na listopad trochu moc? Cítili jsme se už tehdy opravdu být tak moc Západem? Nebylo nám z paktů spíš už trochu špatně?"

O vstupu do NATO se tehdy moc nemluvilo, ale vývoj událostí ukázal jeho nezbytnost.

Ukrajina se chce osvobodit stejně jako my tehdy. my jsme se tehdy ještě, v době rozpadu SSSR bez NATO a EU obešli, Ukrajina je v době sílícího a agresivnějšího Ruska bude potřebovat.

No, asi jak kdo. Já jsem se zaručeně necítil Východem a špatně mi bylo z VS, ne z NATO.

A v EU zaručeně není dominantní progresivní liberalismus. Progresivní ano, ale ne liberalismus, ale neomarxismus dozelena.

"Progresivní ano, ale ne liberalismus, ale neomarxismus dozelena" - který ovšem sám sebe označuje jako liberalizmus

Neustále se objevují hlasy lidí, kteří jsou zklamaní z polistopadového vývoje. Patrně ve dnech, kdy mrzli, zpívali a zajíčkovali na náměstích, nechápali, co se ve skutečnosti děje. Že v konferenčních klubovkách zasedají zákulisní hráči, nomenklaturní bossové a disidentská elita, aby si dojednávali mocenské a majetkové porcování státu. Osobně jsme tento vývoj předpokládal. Podle toho také jednal, což se vyplatilo. Dnes mohu klidně přihlížet situaci a plným právem ji s nadhledem a bez frustrace a emocí objektivně kritizovat.

Problém je v tom, že kritika, i když je konstruktivní, je pořád jen kritika.

Demokracii o žádné ideály nejde a ani nešlo, je to dost trudný režim, ale buďme za něj rádi. Co jsme si zvolili, to máme, stav v zemi plně odpovídá kvalitě národa! Takže stížnosti nejsou na místě.

Já jsem z͇a͇ ͇n͇ě͇j͇ vděčný. Nebo jsem r͇á͇d͇ ͇ž͇e͇ je.

Drobná poznámka stylistická.

Moc hezký článek.

Odkaz listopadu byl vytunelován. Tenkrát nám šlo o demokracii a znovunabytí národní svobody. Dnes se nejokázaleji hlásí k listopadu ti, co chtějí hájit současný "režim" před dezoláty, národovci atd., kdo chtějí cenzurovat apod. Patříme na západ je dnes heslo těch, kdo praktikují servilitu vůči Bruselu. V roce 1989 jsme se chtěli zbavit ruských vojáků. Kdo by tehdy tleskal smlouvě o pobytu amerických vojsk, která tu údajně musíme mít, aby nepřišli Rusové? Nikdo. Listopad bychom si neměli nechat vzít, ale bohužel si ho přivlastňují ti, kterým o demokracii a svobodu vůbec nejde.

Myslím, že většině lidí spíš o národní svobodu šlo o svobodu osobní a když později zjistili, jak tíživá je zodpovědnost s ní spojená - např. finančně - mnozí ji neunesli a vzdali se jí dobrovolně. Nevzali nám ji - prodali jsme ji za stálý plat u nadnárodní korporace a malou domů ze státních příspěvků.

Rozdíl mezi ruskou a americkou armádou skutečně existuje - stačí se podívat na oslavy osvobození v Plzni a jinde a trapné pokusy o zachování patosu osvobozování Rudou armádou. Neříkám, že se v tom odráží historická skutečnost, ale nálady lidí rozhodně.

Děkuji, výborný rozbor. Jen dvě připomínky. Ano, je třeba se ptát, co dnešní politici a tehdejší listopad, ale ještě vhodnější se ptát, co dnešní studenti (zvláště fakult humanitního zaměření) s tehdejší studenti? Jak by si rozuměli?

A to druhé - liberalizmus byl vždy progresivní. Ztratí - li liberalizmus progresivitu, stává se z něj konzervatismus, neb konzervuje staré hodnoty. A v následujících generacích liberálů je i ten starý konzervatismus označen za fašizmus.

Liberalismus byl a je vždy svoboda a zodpovědnost.

Progresivisté jsou socani, jen se to snaží kamuflovat. U vás zřejmě úspěšně.

Fašismus je také socialismus, korporativní.

Tehdy bylo tmelem "Nemáme rádi Bilaka". Nyní je tmelem mnohých "Nemáme rádi Babiše". Event. nejvýrazněji zprofanované figury současného režimu.