28.2.2024 | Svátek má Lumír


VOLBY: Také se stydíte, že volíte Babiše?

28.1.2023

Zvláštní věc. Kdyby volební preference odpovídaly tomu, jak se ke své volbě vyjadřují lidé v médiích i v docela běžné komunikaci, bylo by po dramatu, neboť bychom očekávali drtivé Pavlovo vítězství. Ale tak to není.

Nechme pro tuto chvíli média a sociální sítě. Asi tak 9 z 10 lidí, se kterými jsem v poslední době mluvil nebo s jejichž názorem jsem byl nějak seznámen, deklarovalo volbu generála Pavla. Pohybuji se sice v oblasti, ve které má Pavel větší podporu než Babiš, ale rozhodně ne devadesátiprocentní. Do jisté míry se zdá být i moje sociální bublina takto orientovaná, ale možná je to klam.

Existují sice vyloučené lokality, ve kterých dominuje představitel protestního hnutí, a existují i funkčně negramotní lidé, které logicky populista zaujme více než disciplinovaný voják, ale to je minoritní společenský segment navíc s pochybnou volební účastí. Možná jsou i političtí ignoranti volící na základě nějakého prchavého pocitu, ale neřekl bych, že jsou to typičtí voliči.

Nenapadá mě tak nic jiného, než že poměrně masivní část voličů volí Babiše „na tajňáka“. Buď se ke své volbě nevyjádří vůbec, nebo klidně řeknou, že budou volit toho druhého, třeba jako jejich přátelé nebo dospělé děti. Mohou k tomu mít nějaké racionální důvody, ale také to může být tím, že se za svoji volbu docela normálně stydí. A může se stát, že v tomto směru zkreslí i volební průzkumy.

Ze své pozice bych řekl, že se vůbec nedivím, že je někomu hanba, když vidí svého kandidáta chovat se tak, jak se v posledních dnech (a bohužel nejen v posledních dnech) Andrej Babiš prezentuje. Nabízí se tak logická otázka: Proč, když se jim jeho názory, postoje a chování nelíbí, ho tedy chtějí volit? Musím podotknout, že vycházím ze svého skálopevného přesvědčení, že se Babišovo chování nemůže líbit třeba 40% voličů.

Už docela dlouho o tom přemýšlím a nedokážu si to vysvětlit jinak, než že volba Babiše je jistou formou protestu či obecně opozičního postoje. Petra Pavla, stejně jako dříve Schwarzenberga či Drahoše, viditelně volí elity, tedy veřejně známí, frekventovaní a mediálně viditelní lidé, tedy umělci, vědci, novináři, ale také učitelé, lékaři, nebo dokonce i poměrně velká část politiků. Volí ho lidé vzdělaní, dobře situovaní a také spíše mladší.

Je zřejmé, že v některých (podotýkám v některých) lidech, kteří jsou méně vzdělaní, méně úspěšní a prakticky neviditelní, to vytváří určitou averzi k těm, kterými by možná ve skrytu duše chtěli být, ale z rozmanitých důvodů se jimi nestali a nikdy ani nestanou. Je to stejné, jako v často viditelném projevu některých nevzdělaných lidí, kteří ostentativně pohrdají lidmi vzdělanými, což se projevuje třeba hláškami typu: „To je nějakej inženýr!“ Přičemž inženýr je synonymem slova „blbec“, nebo slovo „intelektuál“ je chápáno skoro jako nadávka. Jenom v tomto ohledu podotýkám, že vzdělání není jedinou lidskou kvalitou, není totožné s chytrostí, už vůbec ne s moudrostí a nemá ani nic společného s charakterem, takže k té frustraci mnozí nemají vůbec žádný důvod.

Společenská nenávist „neelit“ k elitám je viditelná už hodně dlouho. Je to dle jistých teorií jedním z typických znaků postmoderní společnosti. Zcela logickou úvahou lze dojít k tomu, že kromě nějakého obecného společenského klimatu, za který je těžko někoho konkrétního vinit, je vina na straně oněch elit. Stojí za tím dost možná jejich nadutost, nepokora, nedostatek respektu k lidem, kteří nejsou v principu o nic horší, samolibost, přezíravost a já nevím co ještě.

Je více než zřejmé, že výše zmínění Schwarzenberg či Drahoš si v minulých prezidentských volbách nedokázali tuto, asi docela početnou skupinu lidí naklonit. Jistě se o to pokoušeli, ale moc jim to nešlo. Naopak „lidový“ Miloš Zeman to zvládal bravurně, přestože je to ze své podstaty typický intelektuál a celebrita, a lidovost je pro něj jen póza.

Andrej Babiš hraje na stejnou notu, ale holt miliardáři to každý nevěří. Na druhou stranu se mu to hraje dobře, protože přes nesporné podnikatelské schopnosti není žádným intelektuálem, ale naopak spíše takovým prosťáčkem. Petr Pavel ovšem působí lidověji než mnohé elity, proto také v první volbě porazil vyslovené elitáře, tedy Fischera, Zimu i Nerudovou, která se sice hodně snažila oslovovat ty opomíjené, ale její akcent na progresivní vysokoškolské mládí byl asi příliš silný.

Na základě výše zmíněného se zdá, že Petru Pavlovi ona podpora celebrit i elit jako takových spíše škodí. Mně osobně téměř dojala podpora od téměř devadesátiletého Zdeňka Svěráka, kterou mu projevil nedávno na Staroměstském náměstí, ale trochu mě při ní zamrazilo, a to když jsem si vzpomněl na jeho podporu Schwarzenberga i Drahoše. Jak jsem ale už naznačil, dnes je situace trochu jiná.

Babiš je dle mého soudu natolik špatný prezidentský kandidát, což se stále více projevuje každým jeho veřejným vystoupením, že se onen popisovaný fenomén ve výsledku voleb asi neprojeví fatálně, což ovšem neznamená, že ten problém zmizí. Nezmizí, jen bude kdesi pod povrchem doutnat a projeví se v jakýchkoli dalších volbách. Myslím, že i budoucí vítězové by se nad tím měli důkladně zamyslet, a to nejen z vlastních zájmů, ale i kvůli zasypávání všemožných společenských příkopů, které škodí nám všem.