19.3.2024 | Svátek má Josef


VOLBY: Spojenec přes palubu

25.1.2023

Někteří jste se mě před prvním kolem ptali, koho budu volit. Někteří to vědět naopak nechtěli. Protože nebylo mým cílem názor komukoliv vnucovat, tak jsem svůj článek o volbách poslal soukromě těm, kteří ho chtěli a napsali si o něj. Nakonec, nevedu tady prezidenskou kampaň, píšu si jen své články. Byl jsem rozhodnut svou preferenci nezveřejňovat. Nicméně aktuálně se před druhým kolem stalo něco, na co zkrátka nemohu rezignovat – AB v prezidentské debatě doslova řekl, že by hodil spojence přes palubu. Řekl to několikrát a zcela určitě, nedalo se to vyložit jinak. To mi vadí natolik a natolik to s mým názorem o kandidátech souvisí, že bych přeci jen před druhým kolem něco řekl. Nejprve tedy ten článek, který jsem přátelům na požádání poslal:

Začátek zde: Budu už v prvním kole volit Petra Pavla. Někteří čtenáři mi už položili otázku „proč?“. A někteří další určitě přidávají už další „A to ti nevadí jeho komunistická minulost, jakkoliv je omlouvána kariérismem?“. Dobré otázky. Není mým cílem v tomto článku nikoho hanět. Ani kandidáty, ani voliče. Tento článek vás nemá přesvědčit o „mém“ kandidátovi, ani ubrat těm ostatním. Jen bych rád řekl své „proč“, protože mám pocit, že můj důvod ve veřejné debatě trochu zaniká.

Kdo z vás četl můj minulý článek o systému prezidentských voleb, ten ví, že se mi nejeví za všech okolností vhodný model volit v prvním kole podle svého srdce libovolného (třeba i menšinového) kandidáta a v druhém proti někomu, protože se pak může snadno stát, že do druhého kola postoupí kandidáti, které volit nechcete. Jednak, a to raději zdůrazňuji, žádný kandidát nereprezentuje mé životní a politické postoje zcela. Každý se více či méně liší od mého ideálu prezidenta. Volím tedy z těch kandidátů, kteří jsou mi názorově spíše bližší. Protože jsou kandidáti, kteří jsou mi názorově a životními postoji natolik vzdálení, že bych v druhém kole nešel volit, pokud by postoupili právě oni, vyberu si z těch tří kandidátů, kteří mají největší šanci na postoupení, abych tu šanci zvětšil, abych měl v druhém kole koho volit.

A teď k osobě Petra Pavla a jeho komunistické minulosti a mým důvodům. Jak jsme si minule řekli, pravomoci prezidenta jsou omezené, nemáme prezidentský systém, jako např. v USA. Náš prezident má nejprve úlohy „dovnitř“ naší politiky. Jmenuje vládu, pověřuje ministry, jmenuje soudce Ústavního soudu a členy rady ČNB a tak dále – viz článek 62 Ústavy. Jsem přesvědčen, že většina z kandidátů, kteří by u mě připadali do úvahy, bude z hlediska vnitřní politiky dělat zhruba to samé – jmenují vítěze voleb, nebudou dělat zásadní obstrukce s jmenováním profesorů a soudců, bez zdržování přijmou demise ministrů a jmenují nové atd. Pravděpodobně nebudou poštvávat část obyvatel k násilí proti jiné části obyvatel, neopijí se na státní události, nedají vyznamenání své sestřenici za skvělý recept na guláš. Z hlediska vnitřní politiky budou všichni kandidáti, o nichž bych uvažoval, prakticky stejní – v rámci svých omezených pravomocí nezavedou republiku na cestu, která by se nějak zásadně lišila od té, kterou jdeme od roku 89.

Jenže prezident má i pravomoci, které se týkají mezinárodní činnosti, viz článek 63 Ústavy. A hned první bod je – zastupuje stát navenek. A kousek dál v závěsu, že je vrchním velitelem ozbrojených sil. Často se zapomíná, že volbou prezidenta si volíme symbol, kterým ostatním zemím říkáme své poselství. Tohoto člověka jsme si vybrali pro tyto časy. A jaké jsou tyto časy? Neklidné. Rusko zahájilo agresivní válku na Ukrajině. Napětí vzrostlo v Karabachu, Sýrii, mezi Čínou a Taiwanem, často je zpochybňován Západ jako hráč, s kterým se počítá, a to zejména pro jeho nedostatek odhodlání a vůle své hodnoty bránit. Často právem. Volbou Petra Pavla říkám – za prezidenta si volím generála NATO. Člověka, který prokázal odvahu pod palbou, jakož i mezinárodní diplomatické schopnosti.

A teď ta komunistická minulost. Vadí mi. Dokážu se přes ni v jeho případě přenést, ale samozřejmě mi vadí. (Vadí mi i jiné věci, třeba jeho podpora turecké invaze do Afrínu, kterou nepovažuji za správnou). Ale víte, komu jeho minulost nevadí? Nikomu mimo naši zemi. Skoro nikdo o tom neví a skoro nikoho to nezajímá. Podívejte se na význačné politiky okolních zemí a EU. Zajímá vás, co dělají teď, jaké mají názory, nebo co dělali před mnoha lety, desítky let předtím, než byli politicky aktivní? Víte to o nich vůbec? Víte, oni v Moskvě i v Berlíně dobře vědí, kde jsme byli před rokem 1989 (protože tam byli taky). Ale spíše než na to, co bylo před více než třiceti lety, hledí na to, co je teď.

Vím, že tento mezinárodní faktor mnozí přehlížejí, protože hledí raději do svého rybníku, ale podle mého názoru je to důležitý faktor, který umí vyvážit i nějaký negativní. Beru prezidenta jako symbol státu navenek. V roce 1998 bych volil Havla a ne Pavla; myslel bych si, že čas generálů na dlouho pominul a potřebujeme spíše spisovatele, člověka slova. V zhoršené bezpečnostní situaci roku 2023 si volím generála a funkcionáře NATO, diplomata a vyznamenaného vojáka, byť s vědomím všech kroků, které v minulosti učinil. Pokud tento kandidát uspěje, symbolizuje tím Česko zahraničí jasný vzkaz, kde stojí a že je pevně odhodlané tam zůstat. Konec zde (článek ze dne 10. ledna 2023).

A teď – co mě donutilo se ozvat? Prohlášení AB, že by nepřišel Polsku a pobaltským státům na pomoc, kdyby byly napadeny. To je totiž přesně ta symbolika, o které jsem psal, jen se to uskutečnilo dokonce už před druhým kolem. Je to vzkaz zemím okolo a vyvolal velké pozdvižení v zahraničním tisku. Já jsem samozřejmě také pro mír, ale míru nesvědčí nejednotnost spojenců - síla obranného paktu tkví právě v tom závazku ke společné obraně. Nejednotnost v NATO a hození spojenců přes palubu je velmi vážná věc.

Za prvé – prezident o tom nerozhoduje, je však velitelem ozbrojených sil a má i některé pravomoci, týkající se ozbrojených sil, jeho osobnost je tedy významná. Navíc je AB bývalý premiér, jeho slovo má váhu. Za druhé – je to z hlediska diplomacie chyba. Prohlásit dopředu, že hodím spojence přes palubu, je faktická podpora čehokoliv proti tomu spojenci. Může si to třeba i myslet, ale státník by takovou věc neměl nikdy veřejně prohlásit (už jen proto, že taková situace nemusí nikdy nastat). Za třetí – je to mezinárodní ostuda. Všimly si toho nejen média v dotčených zemích, ale všude po světě. Některé země si to mohou vyložit jako slabost NATO – a NATO, to jsme přece my. K čemu je spojenec, na kterého se nedá spolehnout. A i kdyby někdo říkal, že to byla novinářská past – nebyla. Tak snadno se z ní mohl vyvléknout. Stačilo říct „mezinárodní závazky dodržíme, kdyby nebylo zbytí, ale já AB jsem tak skvělý diplomat a mám takové slovo, že žádnou válku nikdy nedopustím a všechno vyřeším!“ Mohl uhrát body pro sebe a neshodit reputaci země. Za čtvrté – já samozřejmě tuším, že to bylo slovo, adresované jeho voličům a taky jeho nevoličům, že to byla jen taktika - nést se na vlně vyvolaného strachu z války. Ale riskovat mezinárodní reputaci pro procento ve volbě, to není čin hodný státníka. Naopak, státnický čin bylo to, co udělal PP poté – oznámil, že hned po Slovensku pojede do Polska, ubezpečit je, že naše podpora trvá. Je to chytré, politicky obratné a nic to nestojí. A nakonec za páté – v zápětí to na twitteru popřel a řekl, že to myslel jinak. Samozřejmě vím, že je to klasika – v debatě, kterou sledují miliony lidí, řekne, co se mu hodí, a jeho následné popření zaznamená malý zlomek lidí. Ale hlavní je něco jiného – když říká, že není voják, že je diplomat, tak si dovolím nesouhlasit a myslet si, že diplomat by řekl tu správnou věc napoprvé a nemusel by to druhý den dementovat a nezpůsobil by mezinárodní ostudu.

Ke zbytku debaty se vyjadřovat nebudu, na to nemám nervy, jen jsem musel přece jen říct to, co jsem řekl dosud jen přátelům – mou silnou motivací v prezidentských volbách je to, že prezidentskou volbou řekneme ostatním národům, kdo je náš symbol. Zda někdo, kdo je ochoten pro křeslo hodit spojence přes palubu, nebo někdo, kdo je ochoten pro spojence jet osobně do nepřátelské palby. Ono totiž to, jak se ke spojencům chováme my, může ovlivnit, jak se budou chovat oni k nám. Kdo nemáte v druhém kole svého kandidáta, promyslete to, prosím, než zůstanete doma.

A jestli jste se u prezidentské debaty rozčílili, dejte si kafe. Což mě přivádí na myšlenku, že kdyby mi někdo chtěl přispět na kafe, sdílím odkaz, lze zařídit i drobné měsíční předplatné asi za 50 korun, a děkuji za důvěru: https://www.buymeacoffee.com/martinbilyw .