30.1.2023 | Svátek má Robin


VOLBY: Jak na to

13.1.2023 7:58

Dnešní článek nebude překvapivě o Ukrajině, ale o volbě prezidenta. A hned na začátek spoiler – nebudu vám radit, koho máte volit nebo nevolit. To je vaše rozhodnutí. Ani vám nebudu říkat, jak si vyřídit volební průkaz nebo kde máte volební místnost, to si kdyžtak vygooglíte. Ale už se mě pár přátel ptalo ohledně systému voleb, preferencí a také z tisku mám pocit, že by nebylo špatné si říct, jak volba probíhá prakticky, tedy co od ní čekat. Totiž, média, která ovlivňují veřejný prostor, prodávají tak nějak divně zabalené zjednodušené a někdy v důsledku nesprávné pohledy na věc. První nesprávný názor je, že si musíte vybrat z tří hlavních kandidátů (i když neříkají, že váš hlas přímo propadne, tak nějak je na stole, že se hraje mezi AB, PP a DN, jiná volba je přinejmenším ztráta času). Druhý názor je, že kdo nevolí (dosaďte oblíbeného kandidáta), volí (dosaďte neoblíbeného kandidáta).

Tak se na to podíváme. Máme od roku 2013 přímou volbu prezidenta. Mnoho lidí v mé sociální bublině poněkud zvláštně cítí, že přímá volba prezidenta je zlo, protože lidé jsou nekompetentní a taková věc jako volba jim nepatří do ruky. Zároveň se stejní lidé radovali z výsledku parlamentních voleb a označují se za demokraty. Předpokládám, že kdyby v předchozích volbách vyhrál někdo jiný, tak by si přímou volbu chválili, jinak si neumím vysvětlit ten doublethink. Přece když jsem příznivce demokracie, pak mi přímá volba nemůže tak moc vadit. Vždyť kdyby prezidenta volil parlament a senát, sice by nebyla taková mediální kampaň, ale čisté by to také nebylo – jednotlivé partaje by kupčily s podporou svých hlasů (my vám podpoříme kandidáta, vy nám dáte nějakou výhodu atd.). Kdo z vás si pamatuje nepřímou volbu v roce 1998? (Kdo si nepamatujete - vyhrál Havel, což je podle mě dobře, ale jak to probíhalo, to si musíte vygooglit). A straničtí kandidáti by zde byli v nepřímé volbě také – jestliže například ANO nebo SPD postavili do přímé volby své kandidáty, myslíte, že by je jejich poslanci nepodpořili, kdyby se prezident vybíral nepřímo? Není třeba si nepřímou volbu idealizovat. A do třetice – jen těžko můžete říct, že volič je zároveň nekompetentní volit prezidenta, ale zároveň je kompetentní volit ve volbách vládu a premiéra (když přece dopředu ví, kdo je předsedou strany a s největší pravděpodobností bude premiérem, s kým půjde kdo do koalice atd.). Ta úvaha prostě nedává smysl a mám pocit, že lidem z mého okolí víc vadí výsledek, než metoda, kterou se k němu dospělo. Nakonec, přímou volbu prezidenta má 12 zemí EU, nepřímou jen 8 a 6 zemí EU si hlavu státu dokonce nevolí vůbec, ti ji dostanou nadělenou shora. Nicméně, přímá volba má jedno své úskalí, které je oproti parlamentním volbám strašlivě odlišné, a tou je volba ve dvou kolech.

Když volíte do poslanecké sněmovny, volby proběhnou najednou. Nebudu zabíhat do úskalí přepočítávání hlasů atd., ale pointa je naprosto jednoduchá – jestli ve volbách první strana dostane 30%, druhá 25%, třetí 20%, tak zkrátka první vyhrála volby a s největší pravděpodobností její předseda bude jmenován premiérem. Žádné druhé kolo už není. Je tedy logické, že se uvažuje a počítá, zda hodit hlas stranám, které nepřekročí 5% hranici, když takový hlas vážně nebude mít zastoupení. A není to zanedbatelné – ve volbách 2021 skoro 20% těch, co byli volit, hodili hlas straně, co se nedostala do poslanecké sněmovny. Tak přesně tohle v prezidentských volbách neplatí a tihle voliči dostanou své druhé kolo. Také proto prezidentská volba vypadá trochu jinak.

První i druhé kolo prezidentských voleb se vyhodnocuje procenty z celé země. Žádné kraje, žádné koeficienty. Kolik má kandidát procent, takové je jeho pořadí. Jestli má někdo přes 50% v prvním kole, je prezident, gratulace. To se ale zřejmě letos nestane a ani v minulosti se to ještě nestalo. Tak široká národní shoda je neobvyklá. Většinou první kandidát získá méně, než polovinu hlasů.

V takovém případě nastoupí druhé kolo. Do druhého kola postoupí dva kandidáti – ti dva, co získali nejvíce hlasů (teoreticky by mohli mít stejně hlasů druhý a třetí, pak by postoupili oba, ale to se asi v praxi nestane). A klidně mezi nimi může být obrovský rozdíl – první mohl mít 49% a druhý třeba jen 20%. Jenže ono to vůbec neznamená, že vyhraje ten první, protože všichni ti, co v prvním kole šli volit, ti mohou jít volit do druhého kola znovu. Dokonce mohou volit i ti, co v prvním kole volit nebyli, pokud je výsledek zvedne ze židle. Pokud by třeba před druhým kolem nějaký kandidát odstoupil nebo zemřel, nastoupí nejbližší další. V druhém kole rozhoduje prostá většina, pokud by měli kandidáti stejně, celá volba se opakuje. Pokud by vítězný kandidát zemřel až po druhém kole, než se chopí úřadu, celá volba se také opakuje. A teď přichází specifikum obou kol:

V prvním kole volíte, koho nejvíce chcete.
V druhém kole volíte, kdo vám nejméně vadí.

Vlastně je to v teorii úžasně logické – vybereme dva lidi s největšími preferencemi a z nich v druhém kole toho, který vyvolá mezi lidmi nejméně třecích ploch. Co když ten první vítěz z prvního kola s třiceti procenty je radikální kandidát, kterého zbývajících 70% voličů opravdu nechce? Inu, v druhém kole si zvolíme toho, kdo většině přijde jako „menší zlo“, i když třeba úplně nevyjadřuje naše preference.

V praxi to ale může vést k trochu jinému výsledku. Určité taktizování tak může mít své místo a plán „v prvním kole to hodím XY a v druhém komukoliv, jen ne YZ“, má trhliny. Vysvětlím. První problém totiž nastane, když je poměrně velké množství kandidátů, z nichž mnozí dosáhnou jen na pár procent v prvním kole, a v druhém kole zkrátka žádné menší zlo nebude. Kdyby ve volbě nebylo mnoho menšinových kandidátů s obdobnými názory, možná by jeden společný do druhého kola prorazil. Může se ale velmi snadno stát, že v druhém kole nebude žádný váš kandidát, který by „šel“. (Nemluvím o tom, že žádný kandidát v prvním kole nevyjadřuje např. mé názory, s tím mohu žít; mluvím o tom, že v druhém kole může nastat extrémní situace).

Druhý problém nastane, když druhé kolo nebude o kandidátovi, který voličům vadí méně, ale o kandidátovi, který současné vládě vadí více. Tedy pokud prezidentská volba bude zúčtováním s politikou vlády. Nebylo by to poprvé a abych se vyhnul současné politické scéně a dodržel nenapovídání, pomůžu si Trupmem. Ten kdysi vyhrál volby. Bylo zajímavé sledovat, jak se modří mezi slzami posmívali červeným, že odmítají modré elity a zvolili si přesto Trumpa, což je elitář jak se patří a na červených mu vůbec nezáleží. Jenže modří vůbec nepochopili, že volba Trumpa nebyla volba „jednoho z červených“, ale políček do tváře modrým. Červení měli pocit, že na ně modrý establishment kašle, tak jim prostě ukázali, co se stane, když to tak půjde dál. (Je to velké zjednodušení a je na to pěkný rozsáhlý článek, jestli chcete, nasdílím). U nás je to ještě zajímavější, protože prezident není předseda vlády a volby do poslanecké sněmovny byly v říjnu 2021. Máme tady rok a něco nové vlády, která čelí těžké situaci (kterou třeba navíc neřeší podle voličů dobře) a voliči mohou nabýt pocit, že prezidentská volba vystaví této nové vládě účet – a to zejména za situace, kdy skoro 20% hlasů propadlo a teď mají šanci se ozvat. Běžný občan nemůže vládě vynadat, nemůže ji odvolat, nemůže jí úkolovat, nemůže jí nijak „zatopit“, demonstrace se ignorují, nemůže udělat nic kromě jediného okamžiku – voleb. Co na tom, že prezident může politiku vlády ovlivnit jen v omezené míře. Může jí ale dost zatopit, bude slyšet ve veřejném prostoru, v zahraničí a taky bude jmenovat tu příští vládu. Toto je úskalí druhého kola.

Takže shrnutí – v prvním kole si nemusíte vybírat ze tří kandidátů. Pokud je samozřejmě váš kandidát v médii a průzkumech preferované trojici, máte vyhráno a nemusíte nic řešit. Pokud byste raději kandidáta ze zbývajících menšinových, s klidným svědomím to hoďte menšinovému kandidátovi; jednak ubere hlas ostatním (tedy i tomu, co ho možná vůbec nemáte rádi) a taky se třeba nakonec ukáže, že vás je takových víc a váš kandidát se skutečně do druhého kola prodere (přeci jen média nejsou úplně všemocná a netrefí se v předpovědích docela pravidelně). Zvažte ale, zda v případě, že se to nestane, máte aspoň rozumnou jistotu, že to v druhém kole budete mít komu (se skřípěním zubů) hodit. Pokud si myslíte, že druhé kolo může být velmi prekérní, pak by byla chyba odbýt to tím, že prostě nepůjdete v druhém kole volit – to pak můžete mít nenáviděného prezidenta (a nemůžete se tvářit, že to není váš prezident – bude jen jeden, ať chcete nebo ne). V takovém případě si udělejte druhé kolo už jako první a volte toho z mainstreamových hráčů, kdo z nich vám vadí nejméně už teď. Tím zvýšíte jeho šance na druhé kolo. Rada nad zlato, že? Volit někoho, koho vlastně ani nechcete, aby nevyhrál někdo, koho nechcete víc. Já jen, abyste se nedivili, jak to dopadne.

Ale přeci jen ještě jedna prosba na závěr – zvažte, zda prezidentskými volbami účtovat s vládou má smysl. Vláda se jen tak nezmění, prezident ji nemůže jen tak o své vůli odvolat (i když si to někteří myslí), nemůže sám přijímat zákony a vůbec vládnout; jeho pravomoci jsou omezené. Naopak prezident nám pravděpodobně zůstane i po dalších parlamentních volbách (nejpozději v roce 2025). Snad to má smysl pro těch nezastoupených 20%, protože prezident přece jen může přispět k diskreditaci současné vlády, což se projeví v příštích volbách. Ale pro 100% voličů platí, že za všech okolností tím novým prezidentem teď hned vysíláme vzkaz do zahraničí. Tak si dobře promyslete, co od té volby čekáte, a přeji hezké volby.