Válka je vůl! Tenhle verš psaný perem z odkazu prokletých básník mi uvíznul v hlavě natrvalo. Dokresluje moje osobní štěstí: 99,37% svého života jsem prožil v míru. Kdysi až neuvěřitelné číslo, které mi ale přijde trestuhodně nízké.

Pryč jsou časy, kdy obraz války ztratil v mých představách nejprve jasné barvy a pak i ostré kontury. Úměrně tomu, jak začaly na světě mizet lokální konflikty. Sice se to nikdy nepovedlo úplně, ale bral jsem je už skoro jako nevyhnutelné zlo z rodu tažných ptáků. Protože se začaly postupně stěhovat z dálek do blízkých krajů.

Dokonce jsem byl schopný se smát vtipům s válečnou tematikou. Dobře si vzpomínám na jeden kreslený z dob válečné krize na Balkáně. Jeho autor trochu šokoval, ale dokázal pobavit. Zároveň se mu však povedlo zburcovat proti zevšednění pohledu na hrůzy válek, což ve svém důsledku vede až ke lhostejnosti.

Tyhle myšlenky dokázal kreslíř mistrovsky vyjádřit několika tahy zachycujícími tenisový zápas na turnaji ve Wimbledonu, který byl tehdy v plném proudu. Na obrázku ze Central Court se hlavní sudí obracel na svém Empire Seat do publika se slovy: Quiet, please! To kvůli výbuchům na obloze mimo zdi sportovního areálu…

To bylo v časech, kdy se objevilo jako téma ‚mírové bombardování‘, předhazované na veřejnosti dosud. Čistě shodou okolností jsem byl tehdy v jeho epicentru, kde jsem měl možnost se pracovně setkávat s těmi, kdo o něm rozhodovali. I s těmi, kdo ho prováděli.

Dnes tedy mohu jako tenkrát být snadno obviňovaný z neobjektivního pohledu a názoru na věc. Nenutím ho nikomu. Hodlám jen podat osobní svědectví o tom, jak jsem tenhle oxymóron už tehdy chápal. Připomíná mi to aktuálně ten válečný Květ zla, co se mi znovu rozvinul a buší v hlavě.

Uvědomuji si při tom totiž zcela hmatatelně ten zásadní rozdíl mezi současností a minulostí. Smyslem mírového bombardování bylo prostě zastavit válečné běsnění. A nikomu nešlo o nějaké územní zisky či jiné válečné prebendy (mimochodem – stejný charakter měly příčiny spojeneckých zásahů kvůli Kuvajtu nebo v Afghánistánu za naší účasti).

Ovšem v případě speciální operace proti Ukrajině – škoda mluvit. Tak jen dodávám: Válka je vůl a Putin ještě větší! Jeho agrese rozpoutaná vůči Ukrajincům znovu odhalila všechny hrůzy podstaty válek naplno i nám. Protože také my jsme se ocitli v této válce, co přišla dost nečekaně, téměř jako blesk z čistého nebe.

Nechci strašit, ostatně naplno nesporně nedorazila. Ale už je za dveřmi, kudy k nám proudíž bezmála rok uprchlíci. Stejně jako jim je i nám vnucená. A chová se přitom skoro jako černé díry ve vesmíru – její dostředivá síla nás vtahuje čím dál tím víc. Pokud nás pohltí úplně, nic horšího už nebude.

V této souvislosti se nemohu ubránit dojmu, že současná vláda premiéra Fialy to vnímá stejně. A proto mohu o jeho kabinetu jednoznačně prohlásit, že to je v pravém slova smyslu moje vláda, tj. z mé strany má plný respekt. Od chvíle, kdy vznikla.

Jsem si samozřejmě dobře vědomý skutečnosti, že řada lidí může vidět všechno jinak – počínaje vládou a konče válkou. Každý na to právo a já ho také respektuji. Ale nemůže zpochybňovat závazky této země vůči jejím Spojencům. Nikdo takový by se určitě neměl stát prezidentem. Nikdy! Ale to se neříká, takže - na konci tohoto týdne rozhodně ne.

PB