Během více než dvou let trvání války mezi Ruskem a Ukrajinou se objevují názory, že je nutné zastavit boje a uzavřít příměří, které by umožnilo zahájit jednání o míru. Na první pohled jde o dobrý plán, tak co tomu brání?

Mluvčí „prezidenta“ Putina Dmitrij Peskov v prosinci 2022 prohlásil, že žádný mír nebude, pokud se Ukrajina nevzdá Ruskem anektovaných území Krymu, Záporoží, Luhansku, Donbasu.

Dne 9.12.2023 mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharavová definovala podmínky míru takto: „Neutrální, neangažovaný a bezjaderný status Ukrajiny, její demilitarizace a denacifikace, uznání reality nového územního uspořádání a stažení ukrajinských vojsk z „ruského“ (anektovaného) území“.

V první polovině tohoto roku se ve Švýcarsku má uskutečnit mírová konference k ukončení války na Ukrajině. Ruský zástupce při OSN Vasilij Něbenzja koncem února prohlásil, že Moskva se tohoto jednání nezúčastní, protože jde o „za ztrátu času“ a „utopický záměr“. Mír je podle Ruska utopií.

V polovině března 2024 zveřejnil „mírový plán“ Dmitrij Medveděv, místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace a předseda vládní politické strany Jednotné Rusko. Vypadá následovně: „Úplná a bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny, demilitarizace a zákaz vytváření polovojenských formací. Uznání nacistického charakteru politického režimu na Ukrajině mezinárodním společenstvím a nucená denacifikace všech (ukrajinských) orgánů pod dohledem OSN. Odstoupení ukrajinských ústavních orgánů a uspořádání voleb do prozatímního parlamentu pod záštitou OSN. Sjednocení celého území Ukrajiny s Ruskem, kterému by předcházelo samorozpuštění zmíněného prozatímního parlamentu, a uznání aktu sjednocení ze strany OSN“.

Dmitrij Medveděv je bývalým prezidentem Ruska, místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace a předseda vládní politické strany Jednotné Rusko, takže zde máme oficiální ruský návrh „mírového“ uspořádání. Nejedná se o názor soukromé osoby nebo výplod nějakého poblázněného propagandisty. Není se potom co divit, jak řekl ministr zahraničí Dmytro Kuleba, že Ukrajinci jsou připraveni na základě těchto vyhlídek, i bez vojenské pomoci Západu, bránit se třeba lopatami. Bojují o osobní i národní existenci.

Jediné morálně správné mírové jednání, které je na pořadu dne, představuje vyjednávání států Západu o tom, že mír na Ukrajině prosadí vůči Rusku silou.

Shrnuto, jakékoliv výzvy a apely vůči Ukrajině, aby jednala o míru s Ruskem, jsou pobídkami k její kapitulaci a vypustit něco takového z úst může jenom člověk nízké inteligence nebo ruský kolaborant. Představují vstupenku do pekla, kde platí právo silnějšího a státní hranice se mění válečnou agresí. Pokud budeme považovat takové mezinárodní vztahy za normální, tak „sorry jako“. Proč potom k Česku nepřipojit silou Slovensko či Rakousko nebo co by bylo špatné na tom, kdyby Německo, jako v roce 1939, obsadilo Česko?

Přes všechno, co jsem napsal o ruských „mírových“ návrzích, tak jako kdyby někteří neuměli číst nebo měli nějaký blok, pořád píší v diskusi o jednání o míru. Na to se dá říci jediné. Nahlaste adresu, bude vám obsazena kuchyň a koupelna. S okupanty se zajisté mírově dohodnete.

Ano, můžeme vrazit hlavu v písku a tvrdit, že konflikt na Ukrajině není naše válka. Je to ale rozumné? Česko se v roce 2021 stalo cílem ruského ultimáta a v posledních dvou letech, spolu se Západem, terčem bezpočtu výhrůžek z Kremlu i okolních tajtrlíků. Musíme proto využít situace, že na naší straně stojí ukrajinská armáda, která je nejsilnější v Evropě (Rusko nepatří ani do Evropy ani do Asie) a ze všech sil jí pomáhat eliminovat ruskou bezpečnostní hrozbu.

Pobídky k jednání o míru, ke smířlivosti, k vyvěšování bílé vlajky zní vznosně. V Bibli stojí: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou“ (Matouš 5,39). Jenže, sv. Augustin pravil: „Já mohu nastavit druhou tvář, když se sám rozhodnu, ale nikdy nemohu nastavit tvář toho druhého“. Takže kapitulanti, appesementi (ustupovači), slovo chcimíři je příliš fajnové, neotravujte se svými výzvami ke kapitulaci Ukrajiny, respektive Česka i Západu.