ODS a TOP 09 uvažují o spolupráci, zejména s ohledem na krajské volby. Je to logické, po strašidelné masáži, jakou pro TOP 09 znamenaly komunální a senátní volby, se situace mezi oběma bývalými úhlavními koaličními partnery očividně změnila v neprospěch TOP 09 a už i vedení strany je zjevné, že pokud si chce pomoci, na účet ODS toho už moc nezíská. Aktuální je spolupráce zejména v Plzni, odkud je spojující i rozdělující bod obou stran Jiří Pospíšil. Projekt je „blok obou stran“. Úplná integrace, tj. sloučení, zatím na obzoru není – pravicové strany se slučují, jak známo, teprve tehdy, když jsou úplně zničeny. To bude ještě chvíli trvat. Pan Pospíšil mluví o tom, že jsou tu voliči, kteří nechtějí volit ODS, a proto volí topku, takže značka topky musí zůstat. Pan Pospíšil je o jednu fázi zpátky, tak vypadala situace v roce 2009. Teď jsou tu hlavně voliči, kteří nechtějí volit ani ODS, ani TOP 09, protože mají dojem, že obě strany selhaly.

Právo informuje o průzkumu agentury Median ohledně popularity Miloše Zemana po jeho posledních divokých eskapádách. Informace je ovšem, jak se dnes říká, rozporná. Nejprve se tvrdí, že protesty ze 17. listopadu získaly menšinovou podporu. Když to pak rozepíšou, vypadá to ale takhle: „Protesty včetně házení vajíček se líbily jen každému pátému dotázanému, celkem 35 % demonstranty odsoudilo, 40 % si myslí, že protesty byly v pořádku, v některých věcech však zašly příliš daleko. Tak jakápak menšina. V menšině jsem jako obvykle já, mně v případě pana Zemana vajíčka nevadí, tedy lépe řečeno: vadilo by mi, kdyby po něm házeli vajíčka jen proto, že říká kunda, i když to samo osobě se mi hnusí a v souvislosti s Pussy Riot dvojnásobně. Pokud je to proto, že nás chce mimořádně vyčůraným způsobem znovu zavléct do ruské poroby, považuji házení rajčat a vajíček za lidsky pochopitelné. Něco jiného by bylo, kdyby po něm házeli cihly.

ODS má v menších městech a obcích (pokud tam vůbec ještě existuje) problém s tím, že její členové uzavírají koalice s komunisty. To, že s tím má problém, se sice dá pochopit, ale stejný problém jsou koalice s Babišovým ANO. To už nevidí nejen ODS, ale nikdo.

Lubomír Zaorálek Zemana (v ČT v otázkách Václava Moravce) současně podporuje i kritizuje. Bezbrannost těch, co před časem rozpoutali protikorupční revoluci, vůči těm, kteří jim před nosem vyfoukli vítězství, je až zarážející. Europoslanec za Klausovy Svobodné (Klaus se k nim přímo nehlásí, na jeho vkus jsou málo úspěšní) Petr Mach zvolil zase k obhajobě Miloše Zemana zemanovskou dikci. McCain ho sice kritizoval, ale „neměli bychom se z toho podělat“. To rozhodně ne, tím, že se poděláme, se Zemana nezbavíme. Mach taky kritizoval – jak jinak – sankce proti Rusku jako pokrytecké. Podle Zaorálka sankce samy o sobě krizi nevyřeší, „jsou proto, že tam nechceme vojensky intervenovat“. To je nepřesné a hystericky přehnané. Sankce nejsou příliš účinné ve chvíli, když je neprovází významná pomoc Ukrajině ve formě dodávek zbraní. Jako doprovod takových dodávek jsou naopak nezbytné. Mezi Zemanem a ministerstvem zahraničí panuje též tutlaný spor o českého velvyslance v Kyjevě Počucha, který je skutečným mučedníkem české zahraniční politiky. Jeho názory na „ukrajinský problém“ jsou velmi rozumné a Zeman usiluje všemi silami se ho zbavit – rád by tam nepochybně nacpal nějakého dalšího Remka. A Kyjev velvyslance za názory těch, kteří se ho pokoušejí odstranit, jako představitele ČR soustavně kartáčuje. Tažení Hradu proti Počuchovi vyvrcholilo obviněním, že česká ambasáda tlačila na volyňské Čechy, aby nežádali o vystěhování do ČR. Formálně to podal ministr Chovanec. Obvinění prověřovala inspekce ministerstva zahraničí a teď ministerstvo zvažuje, že se obrátí na policii ČR, aby bylo zahájeno vyšetřování ve věci pomluvy. Jistěže na „neznámého pachatele“. Tedy, ať už byly vztahy mezi ministerstvem a Hradem za Topolánka a Nečase jakékoli, takovéhle přece jen ne. Inu, „nové pořádky“.

Babišovo ANO bude prý mít 28. února konečně sněm. Datum je velmi šťastně zvoleno, je to jakási syntéza 28. října a 25. února. Hnutí je pozoruhodný útvar, má jen předsedu a fakticky už žádné místopředsedy. To je pěkné vyjádření vedoucí pozice Andreje Babiše. Na místa nových loutkových místopředsedů není moc velká tlačenice, lidé, kteří se s pomocí pana Babiše uvelebili ve významných funkcích, buď nemají zájem o takové angažmá, nebo ani v hnutí nejsou (nastávající pražská primátorka Krnáčová). Jenže – proč by hnutí nového typu nemohlo mít místopředsedu, který v něm není? K novým pořádkům by se to docela hodilo. V Rusku myslím Putin už zavedl něco podobného nebo ještě radikálnějšího.

V Právu se k mému překvapení ozval čtenář (Tomáš Malina), který protestuje proti tvrzení někdejšího šéfa StB Lorence o tom, že demonstrace na 21. srpna 1989 skončila fiaskem, neboť StB měla pod vlivem Václava Havla. Já mohl demonstrace sledovat jen víc než zprostředkovaně z „cépézetky“, jak jsem tu psal, nicméně podle toho, co jsem slyšel a co jsem se dozvěděl, to zcela odpovídá jeho líčení. Další věc, která v Právu stojí za zmínku, je pondělní komentář Jane Kellera, který kupodivu věcně upozorňuje na to, že Havlova koncepce zahraniční politiky bezprostředně po převratu byla dost výrazně jiná než ta, jakou zaujímal od konce devadesátých let. Jen je třeba dodat, že pro tu Havlovu proměnu platí německé přísloví „Ende gut, alles gut“ a že Havlovo pozdější pojetí je něco, na co lze navazovat. To pan Keller pochopitelně nedodává.

Ve Washington Post prý vyšel článek s titulkem „Zeman je Putinovým advokátem“. K tomu bych jen podotkl, že slovo „advokát“ mi nepřipadá úplně přesné.

V Polsku se konaly obecní volby. Podle povolebních odhadů měla vyhrát (pokud jde o procento a odevzdaných hlasů a počet mandátů) opoziční PiS. Pak se zhroutil počítačový systém, hlasy se přepočítávaly ručně, a ukázalo se, že naopak zvítězila vládní Občanská platforma. Tedy nemohu si pomoci, ale tohle mi připadá poněkud divné.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.