V Právu je na první stránce pozoruhodný text „Bývalý šéf StB: Havel byl pod naším vlivem“. Jan Martinek v něm obsáhle cituje výroky posledního šéfa StB, náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence. Text je zajímavý žánrově, vypadá, jako by to byly výňatky z nějakého rozhovoru, který se Právo nakonec rozhodlo raději nepublikovat. Zároveň vzbuzuje v čtenáři velkou chuť přečíst si ten (možná virtuální) celek, z něhož byly výroky vyňaty. Alojz Lorenc např. tvrdí, že měli Václava Havla v roce 1989 „pod silným vlivem“ a způsobili tak to, že „protesty proběhly co nejméně radikálně“. Pod „silným vlivem“ je asi třeba rozumět to, že se jim podařilo nějak Havlovi nabulíkovat, že hrozí velké krveprolití, a proto se demonstrovat nemá. Čelní chartisté včetně Havla se pak ve Svobodné Evropě (již nerušené) několikrát dost vášnivě vyslovili proti veřejným akcím, na rozdíl od HOSu a Demokratické iniciativy, které protesty podporovaly. Když ovšem pan Lorenc říká, že kvůli tomu pak „akce“ skončila fakticky fiaskem, myslím, že trochu přehání, i když to vlastně dovedu posoudit jen zprostředkovaně – byl jsem od 20. prosince ubytován v tzv. Hotelu Forum II („cépézetky“ na dnešním pražském policejním ředitelství u stanice Metra Vyšehrad). Na 21. srpna tam byl docela šrumec, přiváželi tam další a další zadržené z Václaváku a okolí. Taky se generál od StB poněkud nadbytečně chvástá, když tvrdí, že „všechny vznikající skupiny byly výrazně infiltrované, StB byla úplně, úplně informovaná o vývoji těchto hnutí“. Jistě, nebylo pro ně těžké nacpat si fízly všude, kam se jim to hodilo, prostě proto, že tyhle skupiny nebyly ze své podstaty žádné ilegální organizace konspirativního typu jako třeba Obrana národa, ale naopak usilovaly za zcela jiných historických okolností působit zcela veřejně a byly otevřené. Myslím, že nakonec byla ta „úplná informovanost“ StB v podstatě na kočku, zjistili si jen trochu předem to, co se mohli o pár hodin později dozvědět z rádia, které už nesměli rušit. Ne že by nedokázali některé akce (např. větší setkání) paralyzovat, ale na to si člověk musel a mohl zvyknout. Ale k čemu jim to nakonec bylo? Stejně bych si ale ten rozhovor, pokud existuje, docela rád přečetl celý.

Premiér Sobotka a předseda PS Hamáček vzkázali z Washingtonu Zaorálokovu náměstkovi Drulákovi, aby se mírnil v kritice Václava Havla a v kritice důrazu na lidská práva v zahraniční politice. Pan Drulák dal jednak najevo, že už bude sekat dobrotu, a hned taky předvedl, jak ta dobrota bude vypadat. Na konferenci k zahraniční politice u příležitosti 25. výročí Listopadu prohlásil: „Lidská práva považuji za naplňování onoho humanistického odkazu, který můžeme vidět na významných osobách české politiky 20. a 19. století i mnohem dříve.“ Podle něj bylo logické, že v 90. letech se zdůrazňovala práva politická a občanská. „Vše je třeba promýšlet a reflektovat, a proto vláda se přihlásila k tomu, že vedle důležitých práv občanských a politických jsou zde práva sociální, genderová, environmentální, kulturní a další.“ Zdá se, že výchovná lekce nebude mít na pana Druláka moc velký vliv. Ve funkčních vládách se podobný problém, pokud ho premiér považuje opravdu za problém, řešívá spíše vyhazovem delikventa, premiér vzhledem k síle své pozice zvolil to, čemu se policejně říká „domluva“. Zdá se, že se napříště bude takhle potácet mezi spojenci a domovem fackován z obou stran. Svržení „prohnilého a zkorumpovaného polistopadového režimu“ se mu moc nevyplatilo.

Pozoruhodný je rovněž rozhovor Zemanova stínového ministra zahraničí Kmoníčka taktéž v Právu. Pan Kmoníček je mistr v oboru demagogie. Prohlásil například, že i USA zjevně považují Islámský stát za větší nebezpečí než Rusko, poněvadž Islámský stát bombardují, zatímco Rusku činí obtížnější bankovní operace. Problém ovšem je, že Islámský stát jednak právně neexistuje a jednak s ním už ve válce jsou, kdežto s Ruskem by se bombardováním jeho teritoria do války teprve dostali. To je trochu rozdíl. Taky je vykutálené tvrdit, že „pravicový McCain kritizuje levicového Zemana“ ve věci Ukrajiny. Jednak nevím, co je na Zemanově postoji k Putinovi a Rusku levicového, Chamberlain taky nebyl se svým appeasementem levicový politik (je pravda, že přirovnávat Chamberlaina k Miloši Zemanovi je pro Chamberlaina poněkud nespravedlivé), a jednak američtí „levičáci“ z okruhu prezidenta Obamy se v této věci od „pravičáka“ McCaina zase až tak neliší.

Andrej Babiš se už zase s chutí zakousl do ministra zdravotnictví Němečka. Sedí mu za krkem a dusí ho tím, že právě podal trestní oznámení na nákup předražených přístrojů v Ostravské fakultní nemocnici, kde Němeček před nástupem do funkce ministra řediteloval. Zdá se, že konfrontace mezi koaličními partnery v této vládě daleko předčí to, co se dělo mezi TOP 09 a ODS v té Nečasově.

Andrej Babiš vytáhl v Právu na Jiřího Pehe vlastenecký argument: Česká republika má ministrem financí majitele největší ryze české firmy. Pokud jde o toho majitele, mohl zmínit ještě československý moment. A člověk taky neví, zda tou ryze českou firmou není teď celá ČR.

Teodor Marjanovič cituje v Babišově MfD pozoruhodný text, který zveřejnil v dubnu 2009 v (dnes již taky Babišových) Lidových novinách nyní populární Zaorálkův náměstek Drulák. Navrhuje tam změnu ústavního systému ČR tím, že politické strany budou nahrazeny širokým hnutím: „Smysl jeho dočasné existence by spočíval v usměrnění společenské frustrace do mohutné vlny sametové destrukce, která by bez použití násilí smetla současný zkorumpovaný systém i s jeho představiteli. Toto nové fórum by na čas přeneslo politiku ze stávajících nedůvěryhodných struktur do ulic a na náměstí. Jeho hlavním úkolem by byla organizace masového bojkotu podzimních voleb a pořádání alternativních veřejných shromáždění, z nichž by vzešly nové politické síly obnovené demokracie.“ Dnes můžeme tedy panu Drulákovi pogratulovat: jeho plán se zdařil, jen to trvalo trochu déle a s tím malým rozdílem, že z naplánované a provedené úspěšné revoluce, která smetla zkorumpovaný polistopadový systém, vzešly vítězně politické síly obnovené demokracie pod vedením Miloše Zemana a Andreje Babiše (či spíše naopak, Andreje Babiše a Miloše Zemana).

Michael Romancov si myslí, že jak od pana Sobotky, tak od pana Hamáčka byl okázalý atak na pana Druláka z Washingtonu jen gestem pro Američany a že po jejich návratu domů se zase všechno vrátí do starých kolejí. Myslím si to v podstatě taky, s tím, že pan Sobotka s tím nehne, i kdyby chtěl (a možná by chtěl). Potácí se mezi dvěma mlýnskými kameny, mezi Washingtonem a domácími kverulanty a rusofily, a je klasickým příkladem politika, který snad měl kdysi dobré úmysly, ale věci se mu vymkly z rukou tak ukázkově, jako v krátkých dějinách ČR zatím nikomu.

Tomáš Klvaňa zveřejnil v Babišových LN servilní ódu na zesnulého Václava Havla. Je pozoruhodné, že čeští intelektuálové v současné době hledají nějakého novodobého světce, který je vytáhne z rejže. Z rejže se musíme vytáhnout sami a nejlepší cesta, jak se vytáhnout z rejže, je nezaujatý a kritický vztah k minulosti, včetně Václava Havla. Václav Havel měl jistě daleko rozumnější představy o české zahraniční politice a o místě ČR v současném světě než např. Miloš Zeman (což, upřímně řečeno, není zase až tak těžké), zároveň se ale taky výrazně podepsal na našem dnešním marasmu (ani víc, ale ani méně než třeba Václav Klaus, stejně). Musím o tom něco napsat, u nás se teď zdvíhá absurdní vlna víry ve Václava Havla, která vůbec není žádný lék na naše současné problémy.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.