V únoru 1848, jenž byl tenkrát celoevropsky revoluční, spatřil světlo světa tento burcující text: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti.“

Tak na to tenkrát upozornili svět jeho sepisovatelé pánové Karl Marx a Friedrich Engels v úvodu Komunistického manifestu.

Uplynulo století, i tři čtvrtě dalšího k tomu, a je to tu znovu: českými, moravskými a slezskými zeměmi znovu obchází, - tentokrát tedy objíždí - strašidlo, dnes dokonce v trojjediném ´K´ provedení: Komunistka Kateřina Konečná. I ke štvanici na ni se svorně spojily všechny domácí mocnosti a politické nemohoucnosti: Petr I. Hradní, Petr II. von Aspen und Strakovka, starej Kovář i mladej Kovář, pirátští radikálové i rakušanští policajti.

A ještě mnozí další se její existence a hubatosti děsí, nejen zdejší vojenská a politická verchuška. Též lid prostý této země a věrní poddaní našich vyvolených, byť nižším počtem procent milovaných. Vždyť stačí prolistovat třeba jen diskusi k článku „Neskutečná drzost Konečné. Komunistka si stěžuje na to, jak se mladým lidem žije špatně“, zveřejněného v pravidelně lidu podvrhované lživé tiskovině Z Rukopisů Šafrových.

Pozor na tu hubatou rýpavou Káču, přátelé! Nezapomínejme: právě komunisti to byli, kdo hlásali, že klid k práci si rozvracet nedáme. Už aby i ji čert vzal…