Předmětný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) považuji za příklad aktivistické justice, která v duchu progresivistické ideologie neváhá ignorovat i přírodní zákony. Klima na Zemi se nesporně mění, a to již od samého počátku existence planety Země, tedy i v době, kdy člověk byl ještě neznámým tvorem. Vědecký spor o to, zda v současnosti hlavní příčinou změny klimatu je či není lidská činnost (zejména produkce kysličníku uhličitého), řešit nehodlám, protože – na rozdíl od progresivistických ideologů – vím, že to nevím.

Co vím, je skutečnost, že evropské státy se podílejí na produkci kysličníku uhličitého na Zemi jen z cca 8 %. Podíl průmyslu Švýcarské konfederace na celkové produkci tohoto plynu na Zemi se tudíž bude pohybovat zřejmě jen v řádu promile. Proto i kdyby v důsledku tohoto „průlomového“ rozsudku Evropského soudu pro lidská práva Švýcarsko zcela zlikvidovalo produkci kysličníku uhličitého a dalších skleníkových plynů, se zemským klimatem to ani nepohne.

Dovodit jakoukoli metodou právního výkladu, že právo na soukromí a osobní život popsané v článku 8 EÚLP zahrnuje právo nebýt ovlivněn změnou klimatu a zakládá povinnost členských států úmluvy toto právo zajistit, je navíc v právním státě nebo společenství právních států nemyslitelné. Bohužel se tak ukazuje, že soudci ESLP rozhodují v pořadí: mám před očima výsledek a podle toho volím zdůvodnění abych k němu došel.

Předmětný rozsudek má proto charakter toliko ideologické proklamace bez jakéhokoli vlivu na realitu. Justice plodící taková rozhodnutí ve skutečnosti jen devalvuje a ničí prestiž těchto dříve vážených společenských institucí a úctu lidí k nim a ve svých důsledcích je škodlivá všem. Takovéto produkty justice proto ve skutečnosti nemají nic společného s právem, právním státem a spravedlností.

Celé rozhodnutí je samozřejmě nesmysl a popírá smysl a principy psaného práva. Peskovat zrovna Švýcarsko, že dělá pro životní prostředí málo, to chce pořádnou dávku soudcovského aktivismu.

Autor je nezávislý senátor