Vláda spadla do … (ba)h-na. Úterý ve Sněmovně ukázalo jasně, že je v něm až po uši. Nechci radit, jak z toho ven. Nepřísluší mi to ani se mě na to nikdo neptá. Ale zajímá mě to. Už jen z toho důvodu, že po úrazu patřím do skupiny bezprostředně zainteresovaných.

Nehodlám se v tom zbytečně přehrabovat, tj. např. řešit ve zdejších krajích oblíbenou otázku: kdo za to může? Ovšem musím přiznat, že postup vlády mi v obecné rovině hodně konvenuje – alespoň v tom nejdůležitějším. Současnou situaci považuji opravdu za ohrožení země.

Ne kvůli valorizaci důchodů, to je ve srovnání s válkou doslova „za dveřmi“ v mých očích skutečně pouhá prkotina, která rozhodně nestojí vůbec za řeč. Natož za rozpravu v Parlamentu. Nicméně opozice má jiný názor, a tak jsme svědky toho „pinožení“. Je to její právo, zaplaťpámbů…

Tak nezbývá než se z toho dostat. Východisko bych doporučil hledat mimo uplatňování principu „kdo z koho“. A to z jednoduchého důvodu: vítěz dnes (v otázce kolem navýšení důchodů) se může zítra snadno stát poraženým. V zájmu obou stran by proto mělo být se takovému riziku vyhnout velkým obloukem.

Cestu by jim k tomu mohly otevřít ústupky. Jako první a nejjednodušší se vládě nabízí obětovat datum 21. března. Cena takového kroku je snadno vyčíslitelná. Stálo by to sice miliardy Kč, takže z hlediska rozpočtu nesporně bolestně citelné. Ale umožnilo by to udržet dané téma v intencích politické diskuse i nadále.

Jen by v ní už nezacláněly odkazy na ústavně nepřijatelnou retroaktivitu. Naopak, v perspektivě by zůstal jen stav a vývoj státního rozpočtu. Což by měla zohlednit také opozice, která se chce dostat sama co nejdříve k moci. A s ní přichází mj. i zodpovědnost za finance země. Takže shoda zájmů se jeví být nesporná.

Navíc by valorizace důchodů mohla následně fakticky zprůchodnit i další témata, která jsou v dané souvislosti stále palčivější: počínaje důchodovou reformou a konče podporami pro sociálně slabší skupiny obyvatel. Nebo obráceně, to už by záleželo jenom na dalším vývoji a přístupu hlavních aktérů.

I v tomto ohledu platí, že to odpovídá zájmu všech zúčastněných. Ale zkušenosti mě nutí dodat, že je to nejspíš příliš iluzorní řešení. Ovšem určitě by stálo za zamyšlení, alespoň těch povolaných…