Zažíváme protesty zemědělců, někdy se proti systémoví demonstranti v Česku, Polsku, Bruselu, kteří místo pěšky jedou na traktorech, za zemědělce pouze maskují. Lehkost, s jakou ovládli Prahu ukazuje, jak by se dal provést puč.

V roce 2022 v českém zemědělství pracovalo 77 000 lidí, což vztaženo k celému hospodářství představuje 1,92 procenta zaměstnanců, kteří vytvořili 1,99 procenta HDP (v delší časové řadě se podíl pohybuje okolo 1,7 procenta). Mzdy v zemědělství se udržují na 80 procentech průměru v celém hospodářství a tento poměr je jedním z nejvyšších v Evropské unii. Oproti tomu, výdaje spotřebitelů na podporu agrárního sektoru za rok 2022 činily 70,9 miliardy korun, 920 000 korun na jednoho pracovníka. Peníze plynou z národního rozpočtu i od Unie. Veřejně přístupné údaje, které ale nikdo nečte, se nacházející v aktuální „Zelené zprávě“, tentokrát za rok 2022. Ta popisuje i brutální zdražení zemědělských komodit o 32 procent a rekordní zisk zemědělců ve výši 28 miliard korun. Ostatně, zde se nachází odpověď, proč by se příjmy z dotací měly danit. V agroprůmyslu totiž dotace vytváří veškerý zisk.

Je velice zajímavé, jakou má tato naprosto marginální a současně privilegovaná společenská skupina sílu k vydírání. Proč většina, což jsou spotřebitelé a motoristé, akceptuje akce menšiny proti dostupnosti levných potravin a průjezdnosti silnic? Vysvětlení hledejme v atavistickém strachu z hladu zděděném po našich jeskyních předcích, v představách, jak pradědeček neandrtálec s kručícím žaludkem olizoval staré kosti, žvýkal kůže a vyhrabával kořínky. Proto je heslo „soběstačnost“ tak populární. Někteří by nejraději následovali Severní Koreu cestou „čchu-čche“ k totální izolaci. Jenže ideologie „soběstačnosti“ v reálu vede k hladomorům, při kterých Severokorejci spásají trávu.

Jedna věc je paradoxní. Evropští dezoláti demonstrují proti ukrajinskému obilí a současně do Evropy proudí ruské obilí, které bylo s velkou pravděpodobností ukradené na Ukrajině. Je to stejně nesmyslné, jako bezplatné (při výuce v češtině) studium Rusů (cca 7000) na českých univerzitách. Výdaje státního rozpočtu na jejich výuku dosáhly od zahájení ruské války poloviny zůstatkové ceny zbraní, které česká vláda darovala Ukrajině nebo rozsahu veřejné sbírky Zbraně pro Ukrajinu. Takže veřejnost se skládá po stokorunách na obranu Ukrajiny a vláda za peníze daňových poplatníků zde udržuje podhoubí pro ruskou špionážní činnost.

Sami zemědělci právě v roce 2022 ukázali, že žádné „naše zemědělství“ ani potravinová bezpečnost neexistuje. Košile je vždy bližší než kabát. Výdaje Unie na společnou zemědělskou politiku v letech 2021-2027 dosáhnou částky 386,6 miliardy eur, zabírají 30 procent jejího rozpočtu. Místo posilování obranyschopnosti se financuje „orba“. K tomu ještě připočtěme podpory proudící ze státních rozpočtů členských států. Stamiliard eur, darované z kapes spotřebitelů na podporu farmářů, nezachránily v roce 2022 trh Unie před vnějším cenovým šokem. Naši i unijní zemědělci radostně naskočili na vlnu zdražování a šroubovali ceny co to šlo. Kdyby na věc přišlo, klidně by všechnu svoji produkci vyvezli do světa i kdybychom měli pomřít hlady. Však se cítili „na koni“ a vyhrožovali hladomorem. Myslíte si, že zemědělci pociťují nějakou vděčnost za těch každoročních 70 miliard korun? Ne, neřekli: „Lidé nám dávají tolik peněz, nemůžeme příliš zdražit“. Za to dnes chtějí dotovat zvrácené spalování pšenice, která jim díky přestřeleným cenám zůstala ve skladech. Ještě něco je na nich socialistického. Chtějí být dotování, jenom protože existují. Prý by při současných podmínkách na trhu někteří museli skončit. Jenže, to je princip kapitalismu. Klasické, zisky si necháme, ztráty nám uhraďte. Dále o zemědělství nesmí mluvit nebo psát ten, kdo „nekydá hnůj“, ale platit, to mají všichni. A i když dostávají miliardy korun, tak nechtějí vyplňovat „papíry“ a bouří se proti kontrolám. Nejlépe vyplácet bez keců a kontroly přímo na ruku. Agresivita těchto příjemců dotací je stejná jako u Kaderkova tenisového svazu.Pominu, pokud se něco má vyplňovat duplicitně, ale oni dostávají za vyplňování hlášení naše peníze. Jestli se jim to nelíbí, tak ať rezignují na dotace a dělají to bez nich.

V podstatě nikdo se ve společenské diskusi nezastává spotřebitelů a daňových poplatníků. Ministr zemědělství Marek Výborný prohlašuje, že je zde pro zemědělce a měl by dodávat „a pro jejich dotování“. „Co byste jedli, nebýt českých zemědělců?“. Odpověď je jednoduchá: „Jako vždycky. To, co koupím v supermarketu“. Český farmář nevyrábí „pro nás“, ale pro sebe, aby mohl co nejlépe prodat a vydělat. My jsme pro něj pouze plátci dotací. To si každý z nás desetkrát ráno i večer zopakujme a třeba nás to vyléčí z nekritické podpory zemědělců. Každý obor lidské činnosti má své místo. Když my bychom bez „našich“ zemědělců neměli co jíst, jak by obdělávali půdu bez našich strojů, co by dávali do traktorů místo nafty, kde by brali pneumatiky?

I když žijeme ve společném unijním domě a na zemědělství vynakládáme obrovské prostředky, potravinová bezpečnost Unie je pouhou fikcí. Máme na výběr dvě varianty. Sebrat zemědělcům většinu dotací, což by také ulehčilo vstup Ukrajiny do Unie, nebo si přiznat, že agrární sektor funguje za státní peníze a státu jej tedy podřídit. To zde ale již bylo a neosvědčilo se. Oboje možné není.

(vyšlo v Lidových novinách 13. března 2024)