Jedním z evergreenových témat posledních let v českém veřejném prostoru byla a je tzv. korespondenční volba, tedy aby bylo v našich volbách možné hlasovat ze zahraničí korespondenčně.

Velký etický problém je nepochybně v tom - jestliže někdo zde dlouhodobě nežije a neplatí mj. daně, zdravotní a sociální pojištění, proč by měl rozhodovat o životě jiných lidí, kteří nesou dopady jeho volby?

Zastánci korespondenční volby, na to rádi odpovídají, že daně neplatí ani studenti, důchodci, ženy na mateřské nebo bezdomovci žijící v Česku. Za prvé, každý kdo žije v naší republice zde platí daně, i když zrovna nepracuje nebo nepodniká, tak přece platí daně nepřímé – DPH a spotřební daň. Nicméně i kdyby je teoreticky neplatili, tak pro jejich aktivní i pasivní volební právo mluví fakt, že zde žijí, takže na ně přímo dopadají následky jejich volby. Vsuvka – stále častější ataky na starobní důchodce, že neplatí daně, je neuctivý a hloupý, mnozí z nich platili čtyřicet a více let daň z příjmu, navíc nadále platí daně nepřímé. Ano, i tehdy když si senior/ka nakoupí v akci v supermarketu, tak odvede DPH a někdy i daň spotřební když pořídí pivo k rodinnému nedělnímu obědu.

Dalším neduhem korespondenční volby je nepřímé narušení ústavního principu, že volba v Česku musí být osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování.

V relevantním ohrožení je i princip že volba každého, včetně osob hlasujících ze zahraničí, má být svobodná. Je jasné, že pokud se česko-zahraniční volič má dostavit na ambasádu a tak za dohledu příslušné komise musí jít řádně sám osobně za plentu, tak volba má úplně jinou bezpečnostní kvalitu. Kde máme záruku, že za Čecha/Češku žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo čertvíkdo?

Korespondenční volba také nahrává tzv. kupčení s hlasy, které bylo dříve odsouzeno v judikatuře našeho ústavního soudu. A to zcela po právu, z ústavy jasně plyne rovnost hlasů, a když si někdo nakoupí další hlasy, tak má zákonitě a samozřejmě naprosto nespravedlivě vyšší podíl na moci, než volič postupující korektně a disponující jen svým jediným hlasem.

Pamatujete na akci „Přemluv bábu“? Tak možná bude rovnou „zefektizováno“ na pokročilejší model - „Odvol za bábu“. Anebo naopak aktivní dědeček sebere mladým lístky a jako stařešina rodu „správně“ korespondenčně odvolí do toho českého parlamentu. Protože mladí stejně nemají čas pořádně sledovat, co se děje v jejich staré vlasti, kam jezdí jednou ročně o prázdninách.

Sečteno – nejen pro výše zmíněné argumenty je nutné k případnému zavedení korespondenční volby přistupovat velice ale velice obezřetně, a nemělo by se na ni zbrkle spěchat.

Autor je právník a publicista

Psáno pro Právo