28.3.2024 | Svátek má Soňa


PRAHA: Metropolitní plán aneb Krok do neznáma

28.6.2018

Již dlouho je jasné, že Praha potřebuje nové přístupy k plánování svého rozvoje. Podrobný detailní plán, který řeší každý čtvereční metr plochy, je sice dobrý pro omezování nežádoucího rozvoje, ale dost dobře nenabízí žádnou koncepci. Navíc jeho časté změny vedou k naprosté nepřehlednosti, neznalosti a k podezření z podivných rozhodnutí. A že jich v Praze bylo dost. Proto nový územní plán pod názvem metropolitní plán zpracovává jiný tým a se zcela jiným přístupem. Nový dokument nabízí pouze obecné základní regulace území s několika jasnými vizemi. Město se nemá rozlévat do svého zázemí, má mnohem více využívat opuštěné průmyslové a dopravní plochy ve svém zastavěném území a má nabídnout potenciálním investorům větší volnost při realizaci jejich záměrů. Všichni zainteresovaní s takto obecnými premisami souhlasí, problém je v jejich realizaci.

Zpracování se ujal jako hlavní autor arch. Roman Koucký, který prosadil zcela jiný přístup k územnímu plánování. Také ale svými výroky vyvolal na jedné straně velké očekávání a na druhé straně velké emoce. Chápe dokument jako vysoce autorské dílo poučeného odborníka, který sdělí veřejnosti, politikům, veřejné správě i investorům, jaký je koncept rozvoje města. Vnitřní diskuzi nad jednotlivými záměry omezil na minimum a aktivistické skupiny popudil přezíravým postojem k jejich otázkám, námitkám nebo připomínkám. Velmi zjednodušeně lze jeho přístup popsat jako „dívejte se, co ve městě navrhnu, a nekecejte do toho“. To ale není přístup 21. století, to není možné ve městě, kde existují tisíce často protichůdných zájmů, beze zbytku naplnit. Územní plán již dávno není vize poučeného odborníka, ale dohoda jednotlivých aktérů o využití území. Bez takové dohody je územní plán cárem papíru, který se nemůže v reálném a složitě strukturovaném městě prosadit.

Nyní je plán dokončen a předložen k projednání. Všichni v Praze jsme vyzýváni se projednávání účastnit a uplatnit svoje připomínky. Šokovala mě radní Kolínská, která v diskuzi k projednání územního plánu prohlásila, že se celý dokument bude měnit na základě výsledků tohoto jednání. Má snad na mysli, že někdo (politici, úředníci, autoři?) bude podstatně měnit dokument na základě veřejné diskuze nad dokumentem? Projednáváme tedy polotovar? To asi není dost dobře možné.

Hlavní problém je v míře podrobnosti metropolitního plánu. Obávám se, že předložený návrh jde tak nějak po česku od plotu k plotu. Oceňuji rozdělení města na jednotlivé lokality, na relativně souvislá území s dominantní funkcí nebo využitím. Ale i v souvislé činžovní zástavbě jsou parky, dětská hřiště, školky a školy a jiné drobnější funkce. A ty také zasluhují svoji ochranu dílčími regulativy. To ale předložený návrh nabízí jenom velmi málo. Reakcí na velkou podrobnost dosavadního plánu je žádná podrobnost a jenom obecné regulativy v novém dokumentu. Jak tedy budou uchráněny některé zelené plochy před výstavbou? Je opravdu správné nestanovovat podmínky využití ploch pro výstavbu tak, aby investor věděl, zda má či dokonce musí navrhnout i stavby sociální, zdravotní nebo občanské infrastruktury? Proč mají některé zelené plochy statut parku a jiné velmi podobné zelené plochy takové postavení nemají? Kdo je ochrání před nevhodnými investicemi?

Územní plán je dokument s vysokou právní silou, který se dotýká majetku nás všech. Buď máme louku a můžeme na ní sázet bylinky, nebo máme stavební pozemek a můžeme na něm kromě pěstování kytiček i stavět domy. Dneska můžeme koukat z okna do parku a zítra mohou podle územního plánu v parku růst domy. To vše výrazně mění hodnotu našeho majetku. Proto zákon a vyhláška velmi přesně předepisují, jaký musí být obsah územního plánu, jak se musí projednávat a jak se každý může k dokumentu vyjádřit. Předložený návrh je ale dosti revoluční i k naplnění požadavků detailních právních předpisů. Nejsem si zcela jist, že všechny požadavky vyplývající z právního ukotvení územního plánování jsou skutečně v metropolitním plánu naplněny. Každý územní plán může být posouzen správním soudem. Velmi se obávám, že tento dokument, ať již bude přijat v jakkoliv pozměněné podobě, bude okamžitě napaden u správního soudu a posléze i zrušen, protože soudy uznají, že zákon a vyhlášku nenaplnil bezezbytku. A to byla pro Prahu katastrofa.

Jak tedy z toho začarovaného kruhu ven? Praha potřebuje koncepční dokument stanovující základní směry rozvoje, ale i jasná pravidla pro regulaci výstavby v sousedství. Návrhy, aby v Praze vznikly regulační plány jako podrobnější nástroje sousedské regulace, jsou zcela nerealistické. Regulační plány jsou v zákoně upraveny tak nešťastně, že vlastně nemohou ani vzniknout. Stavební zákon nabízí řešení. Kromě územního plánu pro celé město mohou vznikat i územní plány městských částí, které by mohly v souladu s obecnou koncepcí podrobněji stanovovat detailnější regulativy pro umístění školek, dětských hřišť nebo třeba zástavby ve dvorech činžovních bloků. To ale neumožňuje rozdělení kompetencí v Praze. O územním plánu se podle statutu rozhoduje pouze na úrovni celého města a přenesení částí této kompetence na městské části není na pořadu dne. Pokud by se tak stalo, mohl by takto koncipovaný metropolitní plán plnit roli obecného koncepčního dokumentu a dílčí dokumenty pro městské části by plnily požadovanou regulační roli.

V Praze se ale již osm let nevládne, rozpory a hádky mezi koaličními partnery na magistrátu v minulém i nyní končícím komunálním volebním období zamezily skutečnému řešení. Takže budoucí pražské zastupitelstvo se dostane do velmi obtížné situace. Buď schválí i s úpravami metropolitní plán a bude hrozit jeho soudní napadení a následně zrušení, nebo nechá celý dokument zgruntu přepracovat, upravit. Podle čeho se ale v Praze bude rozhodovat, když starý nyní platný územní plán již nebude platit? Více otázek než odpovědí.

Autor je komunální politik ODS v Praze