Výběr ministra není výběrem odborníka na danou problematiku (resort), jakým je třeba výběr direktora – něčeho. Je to výběr politika. Odborníkem nechť je třeba už "stálý tajemník" (náměstek, který se s volbami nemění - sir Humprey Appleby v Jistě, pane ministře!), ale ministr je především politik. Proto na západ od nás může jeden a týž schopný politik během kariéry postupně zastávat místo ministra i několika různých rezortů.

Na MK ČR nepotřebujeme nutně umělce z povolání (Třeštíková, Štěpánek, Dostál, Jandák, Stropnický, Uhde), ale ani uměnovědce (Lukeš). A samozřejmě už vůbec ne nekulturního člověka, jehož hudební obzor končí u Kabátu a v divadle byl snad naposledy v dětství na maňáskách. Kultura (ze středolat. cultivare – pěstovat., obdělávat) se ovšem vyčerpává tzv. Uměním sotva z 10%. Daleko důležitější je péče o památky (priorita Pavla Tigrida blahé paměti), o záležitosti duchovní (pokud církve nespadnou znovu pod vnitro, což by možná dnes nebylo marné), o "mimoumělecké estetično" – životní prostředí, příroda (tato dvě ministerstva by měla být po mém soudu sloučena, jde stále jen o kulturu v širším slova smyslu). Dnes jsem jel z Plzně vlakem: nádraží je výlupkem nekulturnosti nejenom estetické, ale i komunikační, najít kupř. nástupiště č. 1 pomocí tabulek jsme se ženou nedokázali, jakkoli jsme zkušení lidé (přes 60 let věku) a oba s vysokoškolským vzděláním.

Bývalá starostka Vizovic je politička s dlouhodobě prověřenou kulturností veřejnou i soukromou, ať již starostí o rozvoj kultury ve svěřeném městě, aktivním působením v pěveckém sboru nebo letitou pravidelnou návštěvou divadla. MK ČR potřebuje politika, který není ani umělec, ani uměnovědec či umělecký kritik a raději ani kamarád s umělci (takže raději ne Pražák), ale který je sám kulturním člověkem, pokud možno nesvázaným s uměleckou praxí. A měl by mít také trochu "Ahnung" o tom, jak se "to" dělá jinde v Evropě.

Alena Hanáková, si svých sto dní hájení určitě zaslouží.

Autor je emeritní vedoucí Katedry divadelní vědy FFUK (1994 – 2008)