Nechal bych to koňovi, ten má větší hlavu. Takovou reakci si vynucuje počínající debata o důchodové reformě. Nad vším mávnout rukou a nechat, ať jdou věci svou cestou.

Penzijní reformu ohlašuje nastupující vláda Andreje Babiše a nutno říci, že v tom zdaleka není výjimkou. Důchody jsou už tradičně oblíbeným politickým tématem, protože jejich jednoduchou úpravou je možné zlepšit příjmovou situaci velmi široké skupiny obyvatel, tedy potenciálních voličů.

I tak musí každého, kdo se systémem veřejného penzijního pojištění jen povrchně zabýval, nutně rozčílit, když stále noví a noví politici přicházejí s nápady, jak tento důchodový systém zlepšit, aniž si předem zjistí, jak vůbec funguje.

Nutno říci, že funguje velmi dobře, jakkoli jsou jeho příjmy omezeny mzdovou úrovní. Každý, kdo je pojištěn, má nárok ve starším věku na relativně slušné příjmy, které stačí na základní životní potřeby.

Plnohodnotně pojištěn je přitom každý, i když se pomalu začíná objevovat problém s živnostníky, kteří dostali možnost platit nižší pojistné. Parametry byly v roce 2011 nastaveny tak, aby systém vydržel do konce století, pokud se do něho tedy nebude nerozumně a bez uvážení zasahovat.

Jenže právě tyto nerozumné zásahy zažíváme s každou vládou. Kabinet Petra Nečase se pustil do reformy, která měla vytvořit druhý pilíř systému. Vedle stávajícího prvního pilíře, který z vybraného pojistného průběžně platí důchody, měl být ještě zřízen pilíř povinného spoření u soukromých penzijních fondů.

Do značné míry šlo o experiment, u kterého bylo jisté jenom to, že se sníží příjmy průběžného systému. Plán naštěstí po mnoha bojích expertů a politiků nevyšel a všechno zůstalo jako dříve.

Další potíže způsobila vláda Bohuslava Sobotky, která změnila jeden z klíčových parametrů, konkrétně každoroční výpočet valorizace důchodů. Dosud se zvyšovaly o inflaci a třetinu růstu reálné mzdy. Napříště to bude vedle inflace polovina mzdového růstu. Nikdo si už nedal práci, aby spočítal, jak to v budoucnosti ovlivní bilanci příjmů a výdajů, ale na první pohled je zřejmé, že do 30 let budou vážné problémy.

Nová vláda by měla s tímto problémem něco dělat, avšak nový premiér Andrej Babiš i odpovědná ministryně Jaroslava Němcová hovoří o něčem jiném. Prý oddělí důchodový účet od státního rozpočtu. Předchozí vláda neuváženě zvýšila výdaje systému a připravila budoucí deficit. Teď vzniká plán, že deficit bude bez krytí.

Zároveň nová vláda zvýší základní výměru penzí. Jinými slovy, rychleji se budou valorizovat nižší důchody a pomaleji ty vyšší. Přílišné rovnostářství v důchodech je jednou z bolestí současného systému a ústavní soud právě před šesti lety donutil vládu nivelizaci penzí omezit. Teď se bude znovu nivelizovat podle pravidla, že je jedno, kolik odevzdávám na pojistném, důchody budeme mít stejně všichni stejné.

Vypadá to, jako by nová vláda chtěla změnit penzi na rovnostářskou dávku, něco jako státem zaručený minimální důchod. To by ovšem mělo smysl, jen kdyby se vytvořil nový pilíř, kde by lidé spořili, jak prosazovala už Nečasova vláda.

Zdá se, že s nástupem nové vlády opět začíná penzijní kutilství, které ohrožuje funkční systém. Těžko se hledá motivace vést o tom už potřetí za deset let stále stejnou debatu.