Hlavním promarněným tématem voleb je neplodná diskuze jak řídit stát, kdo ho má řídit. Nejde o klišé typu malý, ale efektivní (ODS), fungující (ČSSD), dáme jej do pořádku (KDU), musí být pro lidi (KSČM). Stát je něco jiného než společnost! Jeho podobu lze výrazně a rychle měnit a jsou pro to dobré důvody. Rozpadá se nám před očima, je neufinancovatelný, nemá podporu společnosti. Podle zpráv BIS některého jeho části ovládá organizovaný zločin.

V temném středověku veřejná správa státu fungovala na lenním principu a veřejné funkce byly přístupné jen vyvoleným z řad šlechty a církve, kterým je propůjčil panovník. Později se funkce i dědily. Důležité bylo odvádět desátky a jinak byl každý malým králem ve svém lénu (trafice), kde mohl udělovat výsady a žádat desátky. Dnes rozdělení pašalíků ovlivňují volby. Samotné fungování je však nápadně stejné. Známý marxistický sociolog Jan Keller častokrát přirovnal reálný socialismus k feudalismu s telefonem. Dnes jsme si polepšili iPodem.

Nacházející volby se zásadního tématu jak má náš stát fungovat dotkly jen letmo. Ti, kteří diskuzi otevřeli, se lekli reakcí a nepochopení, prestože to mohlo být klíčové bojiště pro jejich úspěch ve volbách. Jak Babišovi s představou efektivní firmy, tak Okamurovi s představou komuny s přímou demokracií se komentátoři (zaměstnanci firem) vysmáli. Jde však pravděpodobně o největší nepochopení těchto voleb.

ČSSD chce fungující stát, ANO efektivní stát, Úsvit zmenšit rozsah moci politiků atd. Jestli někdo chce řídit společnost, pak to jsou lidovci s návrhy na komplikovaný způsob podpory rodin s dětmi a trestání společensky méně užitečných rodin bezdětných, které mají měnit chování lidí podle politiky stanoveného optima. Přesto má tato strana punc rozumné středové strany na hony vzdálené populismu nebo sociálnímu inženýrství. To jsou paradoxy, pane Vaňku.

Jaké máme možnosti? Nechat současný stav, kdy politik dosazený do exekutivní funkce stranou, prezidentem, sněmovnou, ale i třeba starostou řídí daný úřad tak, aby nepohněval toho, kdo ho do funkce dosadil, a zároveň si budoval svoji mocenskou a ekonomickou základnu. Politicky se obsazuje vše: předseda NKÚ, předseda Ústavního soudu, mediální rady, ministři, náměstci a často i několik pater níže.

Okamura více mluví o politických rozhodováních, které lze nahradit přímým rozhodováním lidí v referendech. Babiš se více zaměřuje na efektivitu veřejné správy na straně výdajů. Nejde tedy o jednotlivá rozhodnutí, ale o management státu. Babiš cituje zprávy NKÚ, v jehož čele je dosazený bývalý poslanec ČSSD. To, co nikdo nevyčítá NKÚ, vyčítá Babišovi. Ten chce řešit plýtvání institucí státu tím, že se zboží a služby bude kupovat za nejvýhodnější ceny přes centrální nákup. Bavíme se o 680 miliardách každý rok. Jednoduché a osvědčené v mnoha obcích, kde také dříve každé oddělení chtělo kupovat papíry samo.

I když to Babiš neříká přímo, dosavadní řízení státních institucí s ohledem na mocenské a ekonomické zájmy, je skutečnou brzdou často ze Západu vzývaného "dobrého, chytrého" (good, smart) vládnutí.

Všechny strany se shodnou na potřebě schválit konečně zákon o úřednících, který odpolitizuje veřejnou správu. To je však problém mimoběžný, byť zásadní. Jestli bude na pašalíku sedět politický trafikant nebo úředník, může být z pohledu hospodárnosti stejné. Je tedy třeba odděleně řešit oba kroky. Přijmout kvalitní zákon o úřednících a dostat pod plnou veřejnou kontrolu výdaje státu. Česká republika, a.s. si zvolila vedení firmy, kde Babiš hraje velkou roli, uvidíme, jestli se mu podaří prosadit to, co slíbil.

Text vyšel krácený v LN