Proč je špatně, že nemáme vládu s důvěrou sněmovny

Brzy to bude půl roku od voleb a Česko dosud nemá vládu s důvěrou sněmovny. Přesto se většině Čechů žije relativně dobře, ekonomika roste, veřejné služby fungují do té míry, na kterou jsme zvyklí, bezpečnostní rizika se připomínají málokdy.

Dalo by se říci, že prostý občan ani vládu s důvěrou nepotřebuje. Svět nějak funguje, proč si kazit náladu politikou. V této situaci přesto musí být nějaká chyba, to tuší každý.

K politice lhostejný občan nebo nakonec celá společnost, která takový stav veřejných záležitostí trpí, se chová jako nepořádný majitel nemovitosti. Možná někde padá omítka, střechou někde zatéká, vodovodní kohoutek netěsní, spínač plynového kotle nefunguje. Ovšem v této chvíli je venku teplo, tak proč se neposadit na zahradu a neužívat si jarní slunce.

Přesto zůstává otázka, co se stane, až začne pršet, nastane zima, anebo přijde účet za vodu. Koneckonců se dá i odpovědět, že v každém případě to bude horší, než kdyby podobné pohromy přišly v této chvíli.

U jednotlivých občanů jde takovou ledabylost při správě vlastního majetku trpět, nakonec za ni zaplatí každý sám. Horší to je v případě celé společnosti či celého státu. Za lhostejnost správce věcí veřejných může zaplatit každý z občanů.

Není třeba obviňovat současné ministry, že se nesnaží nebo že dělají málo. Ve skutečnosti toho ani příliš dělat nemohou, případně výsledky jejich práce nemohou být příliš velkolepé, i kdyby byli v práci od rána do večera.

Jistě, mohou dohlížet, jak se vyřizuje běžná agenda, reagovat na podněty, těžko však mohou přijít s nějakou iniciativou nebo s plánem na důkladnou reformu nebo rekonstrukci určité oblasti veřejné správy. Takových oblastí, kde je potřeba něco dělat, je celá řada.

V této chvíli jsou nejnápadnější potíže se sociálními byty a s tím, že se značná část společnosti propadla do dluhové pasti, případně se pohybuje na jejím okraji. Jistě, jde asi pouze o desetinu Čechů, a devět desetin z nich tedy takové potíže nemá. To je ovšem mimořádně slabá útěcha.

Není tolik vidět, jak se rozpadá české zdravotnictví. Tady chybí investice do opravdu reálných budov a co je ještě horší, v nemocnicích nejsou ani lékaři nebo sestry. Dostupnost zdravotní péče se zhoršuje, což je trend, se kterým by se také mělo něco udělat.

Odbory oprávněně požadují, ať se nějakým způsobem zvýší tuzemské mzdy, které hluboce zaostávají za sousedními zeměmi. To však nepůjde bez důkladné transformace tuzemského hospodářství, které si zvyklo prosperovat právě zásluhou nízkých mezd.

Všechny popsané úkoly ukazují na oblasti, které je třeba zlepšit nebo v nich přinejmenším zastavit neblahý vývoj. Bez srozumitelného plánu, který se v klidu vysvětlí veřejnosti, bez přesných zákonů, kterými se stanoví hlavní principy, a bez spolupráce všech společenských partnerů to však nepůjde.

Přitom žádný z těchto kroků není možné uskutečnit s vládou, která by neměla důvěru sněmovny, tedy zvolených zástupců lidu. Samozřejmě, ekonomika v této chvíli roste a k dramatickým karambolům nedojde. Proto je možné se převalit na lehátku a užívat si jarního slunce.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus