„Co říkáte, pane předsedo, na počet preferenčních hlasů pro Václava Klause? Znepokojuje vás to?“ I přes velký a nečekaný úspěch ODS musí její předseda Petr Fiala řešit v každém rozhovoru a na každé tiskovce neexistující problém jménem Václav Klaus junior. Umanutost novinářů odhalit rozkol v ODS je zvláštním druhem profesního šílenství.

Jestli má být „druhý vítěz“ Fiala zklamaný z některých hlasů ve volbách, pak je to udržení TOP 09 ve sněmovně a nově vstup starostů, jejichž klíčoví představitelé Petr Gazdík a Jan Farský jsou Kalouskovi žáci. Stačilo tak málo a ODS mohla být přirozeným hegemonem pravice. Přežití projektu Miroslava Kalouska bude motivovat na něj napojené skupiny (podnikatelů i novinářů) k vytvoření projektu nového a tím i pokračování historické dvojkolejnosti na občanské pravici. Vedle ODS zde vždy byl konkurent/partner, ať již šlo o původní ODA, poté Unii svobody a dnes TOP 09. Předseda ODS se má kde poučit. Mirek Topolánek uspěl s konceptem tvrdého jádra ODS a měkkého obalu, když získal přes 35 procent hlasů. ODS chybí vedle výrazného euroskeptického hlasu prezentovaného lidmi, jako jsou Václav Klaus mladší a Jan Zahradil, a vedle konzervativně pragmatického hlasu Petra Fialy a komunálních politiků i hlas městských liberálů, kteří slyší na pravicové koncepty. Ty je možné získat již v příštím roce v lednových a říjnových volbách.

Hrad a pražský magistrát

Předseda ODS má před sebou dva klíčové volební testy, které prokáží jeho strategické schopnosti. Do 7. listopadu může ODS představit svého kandidáta na prezidenta, nebo si tuto příležitost nechat protéci mezi prsty.

Na začátku roku 2018 ODS představí svého kandidáta na primátora Prahy pro říjnové volby, bylo by překvapením, kdyby si členská základna ODS v Praze nevyžádala kandidaturu Václava Klause mladšího.

O prezidentské volbě Fiala zatím „profesorsky“ opakuje, že strategie ODS je podřízena cíli porazit Miloše Zemana. To zní dobře a státotvorně. Na jedné straně jsou dva výraznější nestraničtí kandidáti, Jiří Drahoš a Michal Horáček, kteří objíždějí republiku a více či méně úspěšně přesvědčují veřejnost, že Miloš Zeman není vhodným prezidentem a že je porazitelný. Oni si svoje odpracovali.

Na druhé straně relevantní politické strany dosud nepostavily svého kandidáta, což je nepochopitelné u menších stran jako KDU-ČSL, TOP 09 a Zelených, které tím mohly hodně získat. Kalousek, Bělobrádek i Fiala zapomněli, jak obrovský a zcela nečekaný úspěch Karla Schwarzenberka při minulé prezidentské volbě ( 23,4 % v 1.kole) polil projekt TOP 09 živou vodou a umožnil mu udržet si politickou relevanci dodnes. Přestože Kalousek disponoval hned dvěma zajímavými kandidáty, europoslancem Jiřím Pospíšilem a bývalým ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem, kteří mohli přitáhnout pozornost k Topce a získat jí širší sympatie pravicových voličů z ODS a KDU-ČSL, příležitost prováhal jak pro antipatii k Pospíšilovi, tak i pro neochotu potlačit svoje ego. KDU-ČSL mohla postavit senátora a bývalého rektora Karlovy univerzity Václava Hampla. Zelení mohli pracovat s řadou osobností, např. mezi svými senátory Wagnerovou a Láskou, atd.

Teď je na tahu Fiala

Zajímavou etudu zahrál místopředseda senátu za ODS Jaroslav „Bavič“ Kubera, když před několika měsíci získal možnost kandidovat díky podpisům senátorů, aby před pár dny kandidaturu vyloučil, protože si to nepřeje, stejně jako opakovaně v minulosti, rodina. Jako politolog psal Fiala mnohokrát o potřebě fungujících politických stran, jedním z jejich základních úkolů je nabízet veřejnosti osvědčené a důvěryhodné osobnosti na veřejné posty. Fialova ODS má z minulosti k dispozici řadu osobností schopných získat hlasy posílené ODS, ale i voličů Topky, lidovců a dalších, kterým nevyhovují doposud známí „středoví“ kandidáti na prezidenta.

Pro ODS bude úspěch, pokud její kandidát splní dvě podmínky, získá osobní podporu Karla Schwarzenberka a získá v prvním kole prezidentských voleb více procent než ODS ve sněmovních volbách. Toto minimální zadání mohou dobře splnit bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra nebo zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimů a nově i poslanec za ODS Pavel Žáček. Oba jsou čitelní v názorech, pravicoví, prošli si volbami, jeden spolupracoval dlouho s Václavem Havlem, druhý s lidoveckým ministrem Hermanem.

Politolog Petr Fiala má dobře ložené karty, je jen na něm zda využije slabost konkurence na pravici, očekávání voličů a médií a personální sílu ODS. Jinak si může ODS pro příští volby hledat jiného lídra.

Autor je politolog, spolupracovník Institutu pro politiku a společnost
kráceno vyšlo v Lidových novinách