Jedno má Angela Merkelová společné s Gerhardem Schröderem: oba tvrdí, že se nedopustili žádné chyby, napsal německý zpravodajský časopis Der Spiegel.

Merkelová to nedávno sdělila na besedě v Deutsches Theater Berlin, kde se poprvé veřejně vyjádřila k politice vůči Rusku, za kterou zodpovídala od konce roku 2005 do minulého roku. Časopis její vystoupení komentoval slovy: „Jestli se snažila si vylepšit svůj obraz v historii, tak její vystoupení minulo cíl.“

Americký univerzitní profesor Fritz Breithaupt z Indiana Univrsity komentoval postoje bývalé německé kancléřky slovy: „Každé vyprávění musí mít nějaký dramatický oblouk a zřetelný konec, to platí i pro narativy v politice. Lidé těžko snášejí mrtvá období v historii.“ Jenže paní Merkelová o svých problémech mlčí, v jejím narativu chybí konec.

Jasně to formuloval ukrajinský velvyslanec v Německu Andrij Melnyk pro deník Tagesspiegel: „Problém je v tom, že Ukrajina Merkelové slepě věřila. Když se stane nějaká katastrofa, jako je válka na Ukrajině, je evidentní, že něco bylo špatně a je třeba z toho vyvodit závěry.“ Němečtí komentátoři z médií, jako je například Die Zeit či SZ, FAZ, se shodují v tom, že se Merkelová snažila, ale přesto je zcela zodpovědná za to, že se díky ní a její politice stavěl plynovod Nord Stream 2, který učinil Německo vysoce závislé na Rusku. Proto je na tom podobně jako Schröder, který byl lobbyistou ruských státních koncernů. I on se tváří podobně jako Merkelová, New York Times řekl: „Já nejsem ten, který by říkal mea culpa, to není moje věc.“

Bohužel takovéto chování bývalého kancléře a kancléřky, v němž absentuje jakákoliv sebereflexe, píše Der Spiegel, předvádí špatný příklad: Kdo si nedokáže přiznat vlastní chyby, nezabraňuje sobě ani ostatním, aby se takové chyby opakovaly. Jinými slovy: Řádná politika by měla vysílat signál, že každý, kdo do ní vstoupí, by se měl umět kriticky vyrovnat i sám se sebou, aniž by ho k tomu někdo nutil.

Bohužel, tuto chybu neudělala jen CDU, jejíž členkou je Merkelová, ale i SPD, která se rovněž nesnaží přiznat podíl na tomto selhání. Sice minulý ministr zahraničí a dnešní prezident Frank-Walter Steinmeier zpočátku byl zdrženlivý, ale nakonec se vyjádřil jasněji.
Bohužel premiérka za SPD v Meklenbursku a Předním Pomořansku Manuela Schwesig, která poskytla rozhovor listu Die Zeit, se proto může bez uzardění chovat podobně jako paní Merkelová a tvrdit, že v její podpoře Nord Stream 2 nevidí žádné selhání, protože podle ní zodpovědnost leží vždy na spolkové vládě.

Putinova strategie je jasná: vinu mají vždycky ti druzí, Rusko je jen oběť. Takovéto chování je typické pro všechny autokraty a diktátory. Jenže v demokratických zemích je tomu jinak, zdůrazňují němečtí komentátoři: Tam nelze, když je člověk ve vysoké funkci, se chybám vyhnout, protože demokratická politika je založena na kompromisech. Proto skoro nikdy přijaté řešení není to nejlepší. Ale síla demokracie je právě v tom, že si dokáže svá selhání přiznat a má v sobě zabudované mechanismy, kterými dokáže chyby napravit tak, aby se moc nedotýkaly občanů.