Rakovina korupce prorostla postupně celou zemi. Proslavení „kapříci“ neplavou pouze ve fotbale, ale doslova a do písmene všude kolem nás. Politické strany se před volbami předhánějí v nápadech jak omezit korupci. Je tu však „malý“ problém, skutečně si omezí penězovody, na které jsou za léta zvyklé? Skutečně někdy v budoucnu budou volební kampaně stát jen tolik, kolik strany deklarují? Bude čelným politikům stačit jedna vila a jedno zahraniční auto a jedno konto na Kypru? A co nováčci? Na ně nic nezbude?

Ano, máme před sebou paradox, ze současné skandální míry korupce nás mohou dostat jen ty strany, které si v ní dnes spokojeně žijí. Připusťme, že korupce už narazila na svoje hranice, nespokojenost veřejnosti, nedostatek veřejných zdrojů a rostocí odvaha podnikatelů přiměje politiky učinit aspoň dílčí změny. Jaké mají k dispozici právní nástroje?

Zákon 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve 160 paragrafech vymezuje pravidla zadávání i posuzování veřejných zakázek. K zákonu lze mít desítky výhrad a připomínek. Po osmi novelách, čtyřech v roce 2009 (!), je kvalitní přimeřeně zbytku legislativy. Smyslem zákona není komplikovat zadavatelům výběr dodavatele zboží, služeb nebo stavitele, smyslem je za transparentních podmínek vybrat nejlepší nabídku. Základní problém je na straně zadavatelů, kteří jej umně obcházejí. Triky s dělením zakázky na více částí tak, aby cena jednotlivých částí byla pod příslušnou hranicí, jsou evergreenem.

Můžeme mít libovolné zákony, když si zadání způsobu výběru přímo šijí firmy na tělo. Stačí dát mezi podmínky něco, co splňuje jen jedna firma (konkrétní technologie, velikost auta) a nebo komplikovaněji si domluví obeslané firmy předem, jak si rozeberou jednotlivé zakázky a nechají se v různých řízeních navzájem vyhrát. To však často k uspokojení chamtivosti nestačí. Proč mít z jedné zakázky jednu provizi, když jí jde navýšit o vícepráce daleko nad rámec původně vysoutěžené ceny?

Řešením nejsou další a další změny zákonů. Naopak, stabilita práva je základem pro jeho dobré fungování. Problémem jsou instituce a jejich nekompetentní představitelé, kteří pokud v tom sami „nejedou“, pak to zcela jistě kryjí.

Bájný řecký silák Hérakles použil k vyčištění ohromných Augiášových chlévů za jeden den dravý proud vody, který svedl ze dvou blízkých řek do stájí. Dnes je nutné použít k vykydání korupce světlo internetu. Vše musí být veřejně přístupně na stránkách úřadů, a to v předstihu. Plán výběrových řízení na více let dopředu, zadávací podmínky, všechny předložené soutěžní nabídky ještě před samotným výběrem. Veřejně přístupné jednání výběrových komisí, zavedení laického prvku do komisí, podobně jako je tomu u soudů. Samozřejmostí se musí stát zápis i s jmenným hlasováním členů komise.

Špatně léčená a přechozená korupce ničí zdraví naší společnosti. Ozdravující možnosti internetu máme, najdeme i Hérakla?

Autor je ředitel Institutu práva a demokracie (IPD) 

kráceno vyšlo v Brněnském deníku