Dle definice vzniká konflikt tehdy, když dvě či více stran tvrdí, že mají právo na omezené zdroje nebo na jistý způsob jednání, které může být protichůdné k právům nebo touhám ostatních, nebo svým jednáním přímo porušují práva či zájmy ostatních skupin. Řešení konfliktů pak způsob, jak konflikt odstranit.

Způsobů řešení konfliktů je několik. Jednou z možností je silové či mocenské řešení, kdy jedna skupina donutí druhou akceptovat svoje podmínky. Obdobně může slabší skupina rezignovat na svoje požadavky a podrobit se podmínkám vítěze. Někdy může dojít i k tomu, že se konflikt vyřeší tak nějak sám od sebe – často změnou okolností, na které žádná ze zúčastněných stran nemá vliv.

Všechny ostatní způsoby vyžadují, aby na obou stranách minimálně existovala vůle se dohodnout. Dalším předpokladem jsou pak schopnosti nalézt takové řešení, které je přijatelné pro obě strany, byť třeba nenaplňuje všechna původní očekávání. Takovým řešením může být kompromis, kdy se zúčastněné strany zřeknou části svých nároků ve prospěch vzájemné dohody. O něco lepší variantou je tzv. řešení win-win, kdy se také část nároků nerealizuje, avšak jsou realizovány všechny zásadní body.

Z toho je zřejmé, že pro dosažení dohody je důležité pochopit, jaké motivy vedou chování a vystupování zúčastněných stran. Jedním z prvních faktorů bývá proto ochota naslouchat druhé straně.

Nebývá neobvyklé, že u aktérů konfliktů tyto schopnosti chybí nebo z nejrůznějších důvodů (např. u rozvodu) je aktéři nejsou schopni v dané situaci efektivně použít. V těchto případech je možné se obrátit na prostředníka. Role prostředníka může mít dvojí podobu; buď se jedná o arbitra, který z titulu své funkce má dostatečné pravomoci, aby konflikt rozhodl (např. soud), nebo se jedná o zprostředkovatele, který sice sám o sobě žádné pravomoci nemá, zato však má důvěru obou stran. V jistém smyslu spočívá hodnota zprostředkovatele v tom, že je schopen podat argumenty protistrany mnohem přijatelnějším způsobem. Může ale také upozornit na možnost, která povede k dohodě a kterou daná strana přehlíží. Někdy však může mít přínos už sám fakt, že má zúčastněná stana možnost si o svých postojích s někým promluvit, lépe je artikulovat či se na ně podívat z jiného úhlu pohledu.

Fungují-li tyto postupy v běžném životě, mohou fungovat i v politice, konkrétně například při vyjednávání o podpoře vlády? Odpověď je, přirozeně, ano. Je ovšem také pravdou, že politika má svá specifika – asi v žádném jiném oboru neexistuje tak vysoká koncentrace lidí, které psycholog Jiří Plamínek označuje typem diktátor, tj. lidí, kteří dokáží silně ovlivňovat svoje okolí, kteří jsou zvyklí dostat za jakýchkoliv okolností vše a přisvojit si při tom všechny zásluhy – zato však jen zřídkakdy oplývají schopností naslouchat.

Pro tento typ může být první překážkou pro využití zprostředkovatele, tj. mediace, už jen samotný fakt, že by měli s někým spolupracovat, tedy v jistém smyslu žádat jej o pomoc, či přiznat, že jim jisté schopnosti chybí. Obdobným problémem pak může být akceptovat jiné řešení, než „vítěz bere vše“.

Podíváme-li se na výsledky parlamentních voleb 2017 čistě aritmeticky, jeden z účastníků získal téměř 4 z 10 dílů křesel a pro sestavení vlády potřebuje buď minimálně 23 dalších poslanců, kteří pro navrhovanou vládu zvednou ruku, 45 poslanců, kteří se nebudou hlasování účastnit, nebo jakoukoliv vhodnou kombinaci těchto dvou přístupů. Při dané konstelaci to znamená získat podporu alespoň dvou nebo tří dalších subjektů, které se do parlamentu dostaly a kterých je celkem osm.

Neustále čtu o tom, jak by se někteří z těch osmi měli chovat, aby umožnili vznik a schválení vlády. V této hře má však v rukou všechny trumfy vítěz a to, jestli vláda bude vládnout nebo ne, závisí téměř výhradně na něm. Přirovnal bych tuto situaci k mariáši – vítěz nemá karty na durcha, avšak může celkem bez problému vyhrát hru a dost možná na konci získat i nějaké to kilo nebo sedmu. Pokud ovšem bude chtít.

Ono totiž nejde jen o odhlasování důvěry vládě. Má-li takováto vláda fungovat, je nezbytné, aby se nastavily vyjednávací mechanismy na celé její funkční období. Proto například selže-li první pokus, upozorňuji politiky na možnosti, které by jim mediace mohla poskytnout. Mediačních agentur se dá jistě najít dost, aby alespoň jedna z nich pro tento účel vyhovovala.